Možná si vzpomenete na můj pradávný výrok, na němž se dosud nic nezměnilo – být nejlepší nestačí. Tím jsem chtěl tenkrát říct, že do našeho života stále dokola zasahují náhody, které jak padající meteority dělají z našeho osudu měsíční krajinu. Teď jsem si vzpomněl na slavný obraz známého umělce Maurizia Cattelana, Papež Jan Pavel II. zasažený meteoritem. Jak to jednou řekl Ivan Mládek, když popisoval, jak šel ke včelím úlům, měl ochranný oděv, včelařskou kuklu, rukavice a holínky a když byl uprostřed louky, tak ho napadl vzteklý pes a pokousal ho. Jindy dal k dobru příhodu, kdy ho nějaký pes kousl na ulici a když se k němu sehnul, aby mu zkontroloval psí známku, tak ho pes kousl do obličeje. Historek na téma „nevyzpytatelná náhoda“ je nekonečné množství. Když se podívám do praxe, tak vidím hodně lidí, kteří jsou inteligentní, schopní, zruční a vzdělaní, ale nemohou sehnat práci. Není to divné. Rozumný stát a rozumná vláda by se měla starat hlavně o to, aby lidé, kteří mají určité schopnosti, se mohli ve společnosti uplatnit. Když budou schopní a pracovití lidé přinucení díky špatné vládě a díky pitomcům, kteří ovládají rozhodující pracovní místa nic nedělat a nenajdou uplatnění, tak za chvíli půjde do kytek celý národ.
Migrace a pomoc utečencům, to je trochu problém. Co dělat s takzvanými válečnými uprchlíky, o kterých ani nevíme, před jakou válkou prchají a na které straně by stáli, kdyby se mohli skutečně svobodně rozhodnout. Země, do kterých utečenci často a hojně a po dlouhá léta mířili, byly Amerika, Kanada, Austrálie a Západní Německo. Jinam většinou nechtěli a dříve se také z toho nedělala žádná zvláštní věda, bylo jasné, že uprchlíci prchali před špatnou ekonomikou nebo před nelidskými podmínkami. Já sám jsem emigroval z Československa v květnu 1982, předtím jsem v roce 68 studoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, v Dejvicích a když se k nám nahrnuli Sovětští vojáci, tak jsme jako studenti vyhlásili takzvanou okupační studentskou stávku, kdy jsme obsadili všechny vysoké školy v Československu a týden jsme tam nikoho nepustili, pokud neměl vysokoškolský index nebo potvrzení, že řádně studuje (na denním studiu), do škol nesměly vstoupit ani složky veřejné bezpečnosti (policajti). Mohli popuze vybraní politici a veřejně známí lidé v rámci demokratické diskuse. Havel tam nějak moc nebyl. Měli jsme na naši vládu naprosto jednoduché a snadno zapamatovatelné požadavky – neměla se zrušit svoboda slova, čili se neměla zavést cenzura a měly zůstat otevřené hranice pro turistické cestování do zahraničí.
První studentskou stávku jsem ještě s několika dalšími nadšenci organizoval v druhé polovině listopadu 1968, když vláda zůstala k našim požadavkům hluchá a nijak nereagovala, uspořádali jsme druhou stávku v dubnu 1969. To už vláda trochu ožila, ale ne v tom smyslu, že by začala komunikat. Organizátoři obou stávek, což jsem byl já a ještě jeden kolega, byli odsouzení za protisocialistickou a protisovětskou činnost k vyhození ze školy a zákazu studia. Proto vždycky tvrdím, že jsem vlastně poslední vysokoškolský student, který v Československu nesměl studovat. První a poslední takový zátah realizovali Němci proti našim studentům a vysokým školám v roce 1939, když 15. března (za pár dní budeme mít svátek) vjeli do Prahy a obsadili Československo. Bohužel se na naši pohnutou historii docela svižně zapomíná.
Když jsem byl vyhozený ze studia, tak jsem nakonec zůstal na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6 pracovat, byl jsem pod dohledem, dohlíželi na mě docent Šimánek a doc Macák z fakulty paliv a katedry koksárenství a plynárenství. Ti se měli docela dobře, jak prasata v žitě určitě minimálně do roku 1989, potom dostali tučné důchody, o kterých se jiným ani nezdálo a dokud nezemřeli, tak se někde tiše chichotají do hrstiček dodnes.
Když už jsme narazili na problém emigrace – zkušené státy, jako například bylo Západní Německo, řešilo problémy s utečenci dlouhá léta – a úředníci zachovávali několik pravidel – po nahlášení utečence byli migranti rozváženi do různý míst, kde byli migrační tábory (nebo taková jakoby seřadiště), kde migrant dostal základní dokumenty a pár dní počkal, než ho odvezli do nějaké vesnice, většinou se snažili zabránit Němci tomu, aby se jim utečenci shromažďovali ve velkých městech jako Hamburg, Berlín, Kolín nad Rýnem, Mnichov a podobně, protože není taktické nechat cizince ve velkých městech, aby si dělali, co chtějí. Na vesnicích dostali byt, zpravidla s koupelnou, WC a s ústředním topením a 400 marek na osobu měsíčně a teprve potom se řešilo, co s nimi bude dále, jestli půjdou do školy nebo na kurzy němčiny a potom si najdou práci nebo jestli se budou po pár měsících zase vracet. Podle situace.
Takže první věc je rozdělení utečenců do různých „táborů“, druhá věc je zákaz nějakého moc velkého cestování, mají být rádi, že mají střechu nad hlavou a základní jídlo a dokud je tajná služba neproklepne, tak nemají na území cizího státu co šmejdit. Samozřejmě se i tak stane, že přes hranice na domácí území pronikne nějaký ten masový nebo sériový vrah, občas dokonce dostane i čestný doktorát Karlovy univerzity, ale za nějakou dobu se obvykle vše vysvětlí a život plyne dál.
Takže to byla drobná, téměř nepatrná glosa k současnému dění. Bohužel, většina lidí jsou totální pitomci, jestli je to díky zaseklé evoluci nebo díky alkoholismu a užívání návykových látek, to se zatím ještě přesně neví, jediné, co se ví, že přesně neví ani ti, co jsou úplně nahoře. A pokud se to tak zvesela sejde, že se všichni mýlí, třeba i ti, co původně měli občas, alespoň částečně pravdu, tak se celkový stav systému nazývá chaos a nemůžeme v takovém prostředí hledat ochranu. Američané měli odjakživa největší strach ze Slovanů. To byl jediný kmen, národ, národnostní skupina, která by jim mohla natrhnout nejenom kalhoty a trenky, ale i prdel (veletrh), proto se Amíci zoufale snažili Slovany rozdělit (rozděl a panuj), proto byly všechny ty zmatky na konci druhé světové s rozdělováním světa a proto byla celá ta humanitární tragedie v bývalé Jugoslávii, proto je i dnes co největší zmatek v Ukrajině. Jakmile se slovanský kolos rozdrolí, může se později i rozdrtit. Bude z nás levná pracovní síla – Bohungové (Bohemian or Hungarian – bohung). No, tak snad k tomu nedojde.