Píši tento příspěvek v předvečer svých nedožitých 74. narozenin (mám je až zítra, ale snad to všechno klapne) a tak jsem se na chvilku zamyslel nad otázkou, co bylo, je a zřejmě ještě nějakou dobu bude pro můj život nejdůležitější. Je to naprosto jednoduché – dva pilíře, na kterých to všechno stojí (pokud jsou slabé, tak to z nich nebo přímo s nimi spíše všechno padá) jsou peníze a zdraví.
V současné době je lidské štěstí, stejně jako princip celkové spokojenosti natolik vázáno na peníze a na pravidelný příjem, že pokud budete mít dost peněz na to, abyste mohl ostatní lidi zaměstnávat nebo jim dávat za jejich služby peníze, tak si z nich můžete udělat loutkové divadlo nebo maňásky a budete mít jistotu, že proti vám nikdy nezvednou hlas a nikdy se proti vám nevzbouří. Stejně tak i vy budete kohokoliv, kdo vám bude poskytovat peníze, nejlépe samozřejmě formou pravidelného příjmu, považovat za svého boha a nebudete chtít poslouchat kohokoliv jiného. Lidé nemají rádi chudé bohy. Dříve byl takovým typickým nešťastníkem smrtelný bůh, říkalo se, že nesmrtelný člověk je bůh, zatímco smrtelný bůh je člověk, něco do sebe to má, i když dnes už jednoznačně platí, že bohatý člověk je bůh, zatímco chudý bůh možná není ani člověk, spíš nějaké hovno u cesty. Časy se mění a bohové a lidé s nimi.
Skončili jsme o toho zdraví a peněz. Někdy se obecně tvrdilo, že je lepší být chudý a zdravý než bohatý a nemocný, vtipálkové k tomu dodávali, že nejlepší je být zdravý a bohatý, rozhodně je to lepší, než být chudý a nemocný, ale zůstaňme u porovnání zdravého chudáka a nemocného zbohatlíka. Co je lepší? Já na první místo kladu opět peníze, protože, když se rozhlédnete kolem a spatříte, že svět řídí banda nemocných, leč bohatých lidí, zatímco zdraví, ale i nemocní bezzemci, chudáci a bezdomovci makají v dolech nebo jako řidiči dopravních prostředků, popřípadě sedí někde v kanclu, dýchají vzduch z klimatizace a čumí na sluníčko skrz okna, která se nedají otevřít, tak je to snad jasný – možná i jasnější než tisíc sluncí, máme-li prafrázovat známou knihu o využití jaderné energie.
No, dobře, takže pro život jsou podle mě důležité peníze a hned na druhém místě je zdraví, protože rovněž není tak úplně k zahození. Na třetím místě asi bude schopnost používat mozek, čili inteligence, lépe řečeno, lidská inteligence, protože i kdybych měl inteligenci jako delfín (prý má občas vyšší inteligenci než člověk, i když to jsou pouze kecy), tak pro život na suchu mi to bude prd platný. Nebo plat prtný, jak říkal náš učitel na střední škole, když se pokoušel vtipkovat. Potřebujeme lidskou inteligenci, protože pomocí lidské IQ můžeme porozumět hrám, návodům, sportům, konkurenčnímu boji a celé řadě jiných emocionálně vztahových záležitostí, díky nimž dokážeme přežít i v poměrně složitých situacích, daných sociálně psychologickými veličinami a vztahy.
Takže máme peníze, jsme zdraví a jen tak někdo nás sladkými řečičkami neoblafne a pandemií nebo válkou nezastraší a přesto ještě nemusíme být šťastní a nemusíme se tlemit od ucha k uchu nebo se usmívat jak měsíček nad hnojem. Něco chybí? Tady je dlužno si opět vzpomenout na základní charakteristiku člověka – je to od narození agresivní tvor, který touží někoho nebo něco ovládat. Bez toho to asi nepůjde, věřte mi, není to na světě tak jednoduché, jak to občas vypadá. Můžete mít peníze, můžete být zdraví jak rybka nebo jak řípa, můžete spát jak do vody hozený špalek nebo dudek, můžete mít dobře placenou práci nebo i takovou práci, že děláte doslova h…. a máte za to ranec, můžete vyhrát v loterii a získat partnera či partnerku svých snů – a stejně budete mít deprese. Musíte se něco naučit, jako se třeba pán musel naučit zacházet se zbraní natolik, že v tom byl nejlepší nebo to uměl „opravdu dobře“.