Nás rád nebo nasrat má pán, to je už celkem jedno, lidi si rádi dělají srandu, dříve švandu nebo legraci z různých přesmyček a dvojsmyslů, memento mori je stejně populární jako demento mori, i když starý dobrý táta psychoanalýzy Sigmund Freud, svého času též největší propagátor užívání kokainu, díky jeho dopingovým doporučením byly často celé týmy lékařů v nemocnicích zhvízdané jak zákon káže, dvojsmysly moc rád neměl. V podstatě to také nebyl žádný propagátor sexu, spíše bych občas řekl, že se snažil proti sexu bojovat, třeba právě užíváním zmíněného koksu.
Takže, jak se říká, neříkej hop, dokud nepřeskočíš, hlavně přeskoč, přelez, nepodlez a tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo. To mi připomíná, že jsem často něco docela zábavného vymyslel a často moje výroky přešly až do lidové slovesnosti, ale nikdy se mi nestalo, že by mě někdo v pravém slova smyslu citoval, tedy jako i s uvedením autora, spíše mě jiní pisálkové nebo jak je nazvat (možná rovnou psychopati) vykrádali a okrádali o moje geniální myšlenky.
Ne nadarmo často přirovnávám psychopaty k biologickým gigantům. protože stejně jako byli kdysi v přírodě velikáni mezi zvířaty mnohoslibně nápadní tvorové, nacházíme i v dnešní lidské společnosti četné psychopaty v roli géniů, šéfů, vedoucích, majitelů firem a generálních ředitelů, popřípadě nejbohatších Američanů, Čechů, Mongolů, Eskymáků. Psychopat má vždy tendenci drát se vzhůru. Pokud si představím žebřík nebo štafle jako symbol kariéry, tak na jednotlivých příčkách a čím výš, tím víc, je vidět prakticky jen samé psychopaty.
V životě jsem poznal spoustu šikovných lidí, kteří se dokázali osamostatnit a podařilo se jim vyniknout v nějaké profesi, zvláště potom umělecké profese jsou poměrně dost náročné na to, co se kdo sám za sebe naučí, těžko ve společnosti vynikne třeba malíř nebo sochař, který neumí malovat nebo modelovat či sochat, stejně tak těžko si všimnete fotografa, který produkuje absolutně nezajímavé, fádní, všední fotky, nešťastníci, kteří neumí zaujmout ničím, co se učili nebo se to i naučili, ale blbě, vás těžko pobaví v cirkuse, v televizi, ve filmu a dopadnou špatně i jako umělci, vystupující na ulici (když zrovna neprší) a pokud se budou pokoušet proslavit se díky psanému slovu, tak si jich také nikdo nevšimne. Smutně by asi dopadli i jako šermíři nebo osobní strážci.
Psychopat je svým způsobem geniální v tom, že i když neumí nic nebo neumí nic pořádně nebo tak, aby v tom byl ze všech nejlepší, dokáže se vyšplhat na společenském žebříčku až na nejvyšší špriclíky a má ještě v sobě tolik drzosti, že začne poučovat ostatní, popřípadě si na ně vymýšlí nesmyslná pravidla a sankce za nedodržování těchto pravidel. Takže si řekneme ještě jednou – psychopata poznáte podle toho, že velmi málo mluví o sobě a o svých zkušenostech, ale hodně mluví o ostatních, zvláště když si nemůžete hned ověřit, jestli plácá z cesty, jestli si vymýšlí nebo rovnou prachsprostě a účelově lže. Psychopat se rád baví s každým zvlášť, nerad cokoliv řeši v kolektivu, protože by mohl být „přehlasován“, což je situace, kterou vyloženě nesnáší. Dalším důležitým ukazatelem toho, že se s největší pravděpodobností bavíte s psychopatem je skutečnost, že psychopat se snaží na každém zdůrazňovat hlavně negativní vlastnosti, popřípadě zveličuje všechno, co se dotyčnému či dotyčné údajně nepovedlo. Jakmile tedy uslyšíte jakoukoliv informaci na téma, „on říkal, ona tvrdila, on by chtěl, ona prohlásila, on dává přednost, nedává přednost, říkal, neříkal, nikdo ho nemá rád,“ tak raději hned zpozorněte, jestli se náhodou nepouštíte do diskuze s psychopatem. Každý psychopat vám bez sebemenšího zaváhání sdělí, co si myslí Putin a z čeho má strach Zeman a jak velký ubožák je Pitomio Okamura (takhle jsem to doslova četl nejenom v oficiálním článku, ale i ve vydané knížce), když se ale budete ptát po zdroji informací, tak se většinou dočkáte jen mávnutí ruky a povzdechu, ale dyť je to jedno. Jako Pitomia označil Okamuru známý český psychiatr Radkin Honzák. Je prostě dost důležité mít pro svá tvrzení pádné argumenty, i když budete o někom psát jako o debilovi či magorovi, což sám často používám, třeba když píši o svém strýci Jaroslavovi. Nadávat jen proto, že chci někoho poškodit nebo mám radost, když se ostatní přestanou s dotyčným bavit, může jen skutečný 100% psychopat, čili škůdce a společenský zmrd. Zdroj – Jan Neruda, Povídky Malostranské – Přivedla žebráka na mizinu.