Všechno, co má v našich očích nějakou hodnotu, vyrůstá z tradic a dlouhodobých zkušeností. Proto to také mají docela těžké mladí, nevyzkoušení a často i nezkušení autoři, géniové, které nikdo nezná a kteří musí nejprve bojovat o své místo na slunci, takže i kdyby se nechali vystřelit na Měsíc, tak si toho nikdo ani nevšimne.
Nebezpečí číhá všude, řekl vlk, sežral babičku a lehl si místo ní do postele. Odpoledne sežral i Karkulku a večer přišel s flaškou šampaňského myslivec: „Dobrá práce, vlku, mít ty dvě ženský v revíru ještě tejden, tak mě z toho jebne,“ a potřásli si prackama. V tomto duchu jsem přepisoval české pohádky a uveřejňoval v novinách a časopisech v šedesátých letech minulého století. Psal jsem do Květů, do Večerní Prahy, do Dikobrazu do MY – 67 a těch pohádek byly desítky, včetně Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého a občas si nějaké mé dílko vypůjčili i známější umělci nebo „umělci“ – stávalo se mi to poměrně dost často, ale jsme v Čechách, tak jsem nad tím vždycky mávl rukou, blbou zkušenost mám tak trochu s Mládkem (ale jinak ho mám celkem rád) a s Cimrmanama (ti byli vždycky tak nějak divně nepříjemní nebo namyšlení nebo jak to slušně nazvat).
Však jsem o tom psal už mnohokrát – někdo přijde na nějakou téměř geniální myšlenku, tak to napíše, popřípadě i s ostatními svými geniálními myšlenkami sepíše, vydá – a on to nikdo nečte. Proč by nás mělo zajímat co si třeba pan Dušek myslí o výchově dětí, takže panu Duškovi nezbyde než napsat knihu nebo divadelní hru o tom, jak své děti vychovávali Toltékové (těžko se dokazuje, že vůbec nějací Toltékové v páně Duškově podání existovali), ale ono to hned potenciální čtenáře zaujme desetkrát víc, než celý pan Dušek, i kdyby byl sebegeniálnější a sebevtipnější a sebedoporučovanější.
Takových knížek a publikací, které popisovaly velikána, jenž s nejvyšší pravděpodobností ve skutečnosti neexistoval, ať už to byl nějaký záhadný šaman z jihoamerického pralesa nebo slavný řecký filosof typu Sokrata, popřípadě český Cimrman, bylo vyprodukováno na statisíce, možná by se daly počítat i v milionech. Čtenáři jsou schopni konzumovat smyšlenky a příběhy vycucané z prstu, ale těžko mohou strávit konkrétního autora, který by byl zároveň i těžko překonatelnou autoritou. Takového raději ani nečtou.
Tak to je pár poznámek „ke Dni žen“, které je dobré vzít na vědomí, když posuzujeme jakoukoliv situaci, ať už z hlediska bezpečí, nebezpečí, prosperity nebo užitečnosti čehokoliv. A jako vždy platí pravidlo, namířené proti psychopatům – pozor na pomluvy a pozor na jakákoliv prohlášení za zády člověka, o kterém je řeč.