Všichni chceme žít své životy, i když téměř vždy představují pouze obrovskou ztrátu času. Je to tak trochu paradox, ale nikdo si nad ním hlavu neláme. Kolik se na zemi narodilo a následně i zemřelo naprosto zbytečných lidí, kteří v životě nic nedokázali, neuměli se postarat ani o sebe, natož pak ještě o někoho jiného, i kdyby se jednalo o vlastní děti. Jak jsme si již řekli, platí v naší realitě dva základní zákony, jeden je mechanický – zákon akce a reakce a druhý je informační – zákon synchronicity. V duchovním světě platí zákon individualismu, pokud chceš dosáhnout stavu štěstí (neboli nirvány), starej se pouze o sebe a ostatním se (teď nevím, jak se to řekne slušně) neser do života – a uděláš pro sebe daleko víc, než kdybys od rána do večera jedl do polosyta a pil do polopita. Nevím, jestli to platí i pro hlasitý zpěv a hru na kytaru, ale je to silně pravděpodobné. Nemám hudební sluch, spíše hudební hluch a neslyším ani, když kdokoliv zahraje cokoliv falešně, stejně tak neumím zpívat a nebaví mě ani zpěv kohokoliv jiného. Kvůli mně se nemusel narodit ani Karel Gott, stejně jsem ho nikdy neposlouchal, stejně jako jsem neposlouchal většinu jiných „slavíků“. I když je fakt, že někteří zpěváci mi byli docela sympatičtí, zvláště ti empatičtí jako byl třeba Karel Kryl nebo Petr Novák. Rád jsem hrával na kytaru vůbec mi nevadilo, že jsem ji neuměl ani naladit. Bylo to docela zajímavé, protože mě vlastně bavilo to, co ostatním rvalo uši a nutilo je to vyskočit z okna.
Z toho vyplývá, že když budete ctít a dodržovat zákon akce a reakce a budete žít s ohedem na zákony synchronicity a nebudete se nikomu montovat do života, můžete dosáhnout stavu spokojenosti a štěstí.
Na co si dávat v životě největšího majzla, neboli pozor – na pomluvy. Mnohokrát jsme si říkali, že psychopata poznáte podle toho že nerad mluví v kolektivu, nerad mluví i ve třech, protože už dva by ho mohli „přehlasovat“ nebo „ukecat“, zatímco, když mluví s každým zvlášť, nemusí nikomu nic dokazovat, může pomlouvat jak divý, může si vymýšlet a lhát a pokud ho ten druhý usvědčí ze lži, tak může rychle odejít a když se ho bude kdokoliv ptát proč se s někým nedohodl nebo nepohodl tak jen pokrčí rameny a řekne, ale, on je divný, plácá z cesty, asi nějaký blázen.
Celý život si musíte dávat pozor na pomluvy a zjednodušeně řečeno, si musíte dávat pozor na kohokoliv, kdo o vás mluví ve vaší nepřítomnosti. Nikdo si neřekne, hm, odkud to asi ví? Jaký je zdroj těchto informací? Kde to slyšel? Může se na někoho odvolat, kdo by mohl potvrdit jeho tvrzení, aby se nejednalo jen o mlácení prázdné slámy. Ale takhle to na světě nefunguje a možná proto je všude kolem nás tolik psychopatů, kteří si vymýšlí kraviny a snaží se nás přesvědčit o svých „pravdách“.