Žijeme v době druhé studené války. Dá se to tak nazvat? „První“ studenou válku od roku 1945 do… (do prdele, do kdy vlastně?) už máme jakoby za sebou (zvítězila „západní“ představa kapitalistické demokracie) a nyní si naplno prožíváme válku informací, zuřící „za zrcadlem“, pokud tak můžeme nazvat monitory našich počítačů, na internetu – ale co vlastně byla ona „první“ studená válka jiného, než válka informací? Jinak se taková válka dá charakterizovat jako demonstrace síly. Vojáci po sobě nestřílí (ani gumovými náboji nebo barvou jako při paintballu, města se nebombardují, letadla nesestřelují a civilisté a zajatci se nezavírají do koncentračních táborů, popřípadě jen v menším měřítku a nenápadně, téměř s citem – a vyhrává hlavně ten, komu se daří (re)prezentovat svou sílu, odhodlání a schopnost zaujmout a přežít lépe, než ostatním, kteří najednou stojí někde vzadu ve Stalinově frontě na maso (podle Stalinova pomníku na Letné), i když reálné porovnání sil by mohlo dopadnout naprosto jinak.
Demonstrace síly je v lidské společnosti dost zvláštní věc, protože většina lidí si pod pojmem demonstrace síly představí velkého opičáka, nejlépe přímo King Konga jak se tlapama, velkýma jak neohražené hřiště mlátí do hrudi, až všem pozorovatelům a posluchačům vůkol zaléhá v uších. Kdyby si ale normálně myslící průměrný člověk mohl zvolit, zda se v příštím životě narodí jako King Kong nebo jako Stephen Hawking (britský teoretický fyzik, prakticky nepohyblivý, odsouzený k životu na vozíku), asi by to byl docela hezký námět k hlubšímu zamyšlení.
Podle čeho posuzujeme „sílu“ informací? Většinou podle toho, jak jsou informace staré (nebo „čerstvé“) a také podle pravdivosti. Proč to tak posuzujeme? Jsme k tomu vychováni. A stále dokola jsme k tomu vychováváni. Což je smutné, protože to vede víceméně k jednostrannému posuzování a hodnocení všech informací, s nimiž se dostaneme do kontaktu.
Každá informace má vždy takovou cenu, neboli takovou váhu, s jakou se dokáže „zaseknout“ do reality. Pokud jste se již setkali s teorií psychosomatiky, tak jistě víte, že mnoho lidí je přesvědčeno (a nemusí to být pouze zatvrzelí esoterici nebo fanatičtí věřící), že pomocí slov se dá léčit nebo čarovat, popřípadě měnit realita. Psychoanalytikové Freud a Jung (určitě znáte teorii jin, jang a Jung) upozornili ve svém učení na magickou sílu slova a další nadšenci začali studovat a zpracovávat vše, na co přišli a co se týkalo analogie a synchronicity.
Je dobré si tále uvědomovat a je dobré to i studovat, jaký je rozdíl mezi informací a mezi nositelem informace. Informace může být nehmotná, ale může být i hmotná, zatímco nosič jakékoliv informace (zatím jsme se to tak stále dokola učili) je většinou hmotný, například kniha (hmatatelná entita) může obsahovat mnoho informací (popisů a zpráv, co a kde a jak a kdy se dělo a kde se dají najít další, doplňující informace), pořád je zřejmě dobré uvědomovat si rozdíl mezi traktorem a traktoristou.
Pro naše účely je dobré je stále dokola si uvědomovat, že pro nás jsou a stále ještě zůstávají nejdůležitější informace, skryté ve slovech. Představa našeho světa, našeho vesmíru a všeho, co v něm je a existuje, se skládá ze slov. Co neumíme pojmenovat, to pro nás neexistuje.
Při zpracování a použití informací musíme brát v potaz IQ toho, pro koho jsou informace určeny. S tím tak trochu souvisí také problém chápání a pochopení, protože pokud někdo nechápe člověka s vyšším IQ, tak se to dá celkem dobře pochopit, pokud ale někdo, kdo má vyšší IQ nemůže chápat nebo pochopit někoho, kdo má IQ výrazně nižší, nastává chvilka k zamyšlení.
Co by se asi stalo, kdyby… to jsou úvahy, které mohou být plné zajímavých i podnětných informací, přitom ale se nemusí nutně jednat o informace pravdivé, protože budou z palce nebo z jiného prstu vycucané. Jednou, kdysi dávno jsem napsal povídku, takovou sci-fi povídku o tom, jak vědci objevili ve vesmíru velký asteroid, který se řítil přímo na naši planetu, tuším, že se jmenovala Země nebo tak nějak. Teď samozřejmě vypukla celosvětová panika, nikdo nevěděl, co má dělat nebo co by naopak dělat neměl, zatímco asteroid se svižně přibližoval.
Nakonec, když už všichni šíleli a skákali z oken a byli z toho všeho celkově nervově citelně labilní, udeřil asteroid do Měsíce a rozmlátil ho na padrť. Tady jsem to měl teď trochu těžší, protože tohle všechno by se eventuálně mohlo stát a možná se to i stane, ale i když jsem velmi zkušeným, sečtělým a téměř až renomovaným astrologem, nevím a skutečně o tom nemám sebemenší představu, co by asi s nejvyšší pravděpodobností znamenala pro Zemi ztráta souputníka Měsíce. Dovedu si představit, že se kdysi před miliardami let srazila zeměkoule s neznámou planetou velikosti Marsu a z této srážky se navždy odloupl kus hmoty – budoucí Měsíc, který se od Země stále více a více vzdaloval a v podstatě v tom vzdalování pokračuje dodnes, i když už rychlost vzdalování od Země není taková, jaká bývala. Dá se ale předpokládat, že jednou přijdeme o Měsíc, ať už chceme nebo nechceme, to je prostě dané. Budeme si místo Měsíce malovat bubliny na abstraktní obrazy, ale už vůbec nebudeme tušit, že něco podobného kdysi zdobilo noční oblohu.
Cena výkladu tarotových karet s přihlédnutím k astrologickým konstelacím –
1000 Kč – dotazy a data narození posílejte na raven.argoni@seznam.cz
photos – www.zonerama.com/RavenArgoni
elektronické knihy – www.bezvydavatele.cz
Facebook – Raven Argoni, Raven Argoni – známá osobnost a
Raven Jack Argoni (do přátel se mi raději už ani nehlaste, FB mi to občas už sám od sebe odmítá přijímat.
Horoskopy a články najdete na
www.blesk.cz – menu – horoskopy (blesk pro ženy) – Raven Argoni