Někdy si říkám, ach bože (tedy, ne, že bych sám sebe považoval za boha, ale používám to jako obecné zvolání, ve smyslu, „proboha!“ nebo „kurva, to snad není možné!“ v jakém světě to žijeme?! Místo toho, aby se v tisku, v bulváru, na netu a na jiných místech, určených k uveřejňování důležitých zpráv psalo o skutečně zajímavých věcech, o tom, co kdo dokázal udělat pro blaho lidstva nebo co dokázal v rámci práce na sobě (jako příklady hodné následování), tak se pořád dokola píše jen o různých zločincích a grázlech nebo o boji různých zájmových skupin mezi sebou.
Jen tak mimochodem, všimli jste si že v dnešní době se už nestávkuje? Nedávno jsem si pročítal dějiny Prahy 7, Holešovic, Bubnů a Letné a zjistil jsem, že naše sedmičková část Prahy byla hustě zastavěná různými fabrikami, manufakturami a dílnami, například tam kde je dnes Bio Oko byly dílny textilního průmyslu, jako kdyby se na Prahu 7 přestěhovala část Varnsdorfu, ale proč to povídám, od devatenáctého století až do začátku druhé světové války se nejenom na sedmičce, ale v celé Praze a v podstatě i v celém Rakousku-Uhersku a později v celé první československé republice hustě stávkovalo, známé jsou dodnes stávky Svárovská, Mostecká, Duchcovská a dlužno říct, že většina z nich byla úspěšná, dělníci se přihlásili o svá práva a v mnoha případech dosáhli svého. A najednou bum nebo spíše trh! Čas oponou trhnul a kdybyste dnes začali třeba se zaměstnanci Dopravních podniků mluvit o stávce nebo byste se snažili nějakou stávku naplánovat, tak se na vás budou dívat jako na chovance, uprchlé z Bohnic nebo od Vondráčků.
Možná jsem jeden z posledních lidí v naší republice, který organizoval celostátní stávku. Byly to vlastně dvě stávky, jdoucí v rychlém sledu za sebou, v listopadu 1968 a v dubnu 1969, do dějin bezmála vstoupily jako „okupační studentské stávky“, spočívající v tom, že studenti vysokých škol obsadili školy a po dobu jednoho týdne se přestalo vyučovat a v posluchárnách se mlátilo pyskem pouze o politice. Pokud jste neměli vysokoškolský index, tak jste se dovnitř nedostali. To platilo i pro policajty.
O těchto stávkách se později nesmělo mluvit, bolševici o nich nemluvili, protože pro ně to byla ostuda, průser byl vlastně už v tom, že si něco podobného mohl vůbec někdo dovolit nebo že to uniklo jejich pozornosti a taky se za to pořádně pomstili. Pro mě to znamenalo přerušení studia a vyhazov ze školy, opět jsem se mohl zařadit mezi určité výjimky, zřejmě jsem byl jeden z posledních studentů vysoké školy, který musel zanechat studia (i když na něj prý máme podle ústavy právo) z politických důvodů. Antibolševici byly nasraný, že ty stávky neorganizovali oni. Na místě, kde jsem tenkrát při studiu pracoval jako pomocná vědecká síla byl původně Havel kterého ale vyhodili, protože prý moc nepracoval, ale pořád se jenom bavil s děvčaty. Jak to bylo ve skutečnosti, to se dnes už neví, ale rozhodně v čele obou stávek nestál ani náhodou.
Pak se najednou všechno uvolnilo, přišly divoké devadesátky a publicisté, novináři, redaktoři, bulvární dělníci, majitelé časopisů a magazínů věnovali veškerou pozornost různým lotrům, podvodníkům, syčákům, zlodějům, psychopatům a vrahům a v tomto duchu je pozornost veřejnosti válcována dodnes. Na bojovníky za svobodu a osobní nezávislost se stále zapomíná. Takže opět žijeme v takové spíše paradoxní době – lidé protestují, chodí po ulicích s transparenty, vykřikují hesla, vládnoucí smetánka na nic nereaguje, nikdo z vyšších neodpovídá, čas plyne vesele dál, vládní opatření se rutinně plní, jak jinak.
Si myslím, že kdyby během průmyslové revoluce běhali dělníci po ulicích s transparenty nebo pořádali protestní pochody a poslouchali plamenné řečníky, tak bychom se s celým naším průmyslovým vývojem nikam nedostali. Když se ale přeruší práce a výroba nebo se přeruší na školách výuka, tak už jde o víc než o všechno a protistrana je ochotná vyjednávat hned ten samý den, kdy se stávka zahájí. Stávka je pro vládnoucí představitele horší než terorismus. J. P. Sartre, francouzský filosof, kdysi v šedesátkách, prohlásil, že terorismus je atomová bomba chudých. No, nevím, nevím, Jeane Paule, jestli ses zrovna tady trefil do černého. Organizovaná stávka je atomová bomba chudých. Věř raději tomu, kdo už někdy něco podobného organizoval.
cena výkladu/konzultace – tarotové karty, astrologické konstelace – 1000 Kč
spojení – raven.argoni@seznam.cz
photos – www.zonerama.com/RavenArgoni