Povídali jsme si o psychopatech a obecně o psychopatii, minule jsme zde rozebírali obsesi, neboli nutkavé, kompulzivní jednání a pokud čtete moje články víceméně pravidelně, musíte pomalu dospívat k přesvědčení, že svět kolem nás je obydlen blázny, psychopaty, neurotiky, šílenci, sériovými vrahy, debily a lidmi s nápadně sníženou inteligencí. Čili se blížíte obecnému poznání pravdy o realitě, která nás obklopuje.
Když jsem tak nad tím přemýšlel, pomalu jsem docházel k závěru, že obsedantní neuróza musí nějak souviset s psychopatií, protože psychopatie je poruchou mozku, která se nedá vůlí potlačit. Člověk má nutkání chovat se jako psychopat, podobně jako blázen má nutkání chovat se jako blázen. I když postiženému vysvětlíte, co by měl a co by neměl dělat, není v jeho silách vaše rady dodržet. V podstatě to souvisí přímo se schopnostmi mozku, jak jsem vždycky říkal, když má inteligentní herec zahrát třeba ve filmu nebo v divadle paranoidního kreténa, tak to obvykle zvládne celkem lehce a zpravidla získá bouřlivý potlesk vestoje na otevřené scéně. Když má debil zahrát inteligentního a třeba i občas až geniálního člověka, tak s tím má nepřekonatelné potíže. Většinou se ukáže, že to prostě nejde.
Je docela zajímavé, že blázen nemůže přeskočit svůj bláznivý stín, stejně jako psychopat nemůže přeskočit svůj psychopatický stín. Když bude mít někdo IQ třicet nebo čtyřicet, nemůže ani náhodou zahrát někoho, kdo má IQ 250. Inteligence je něco, co sice není vidět, ale drtivá většina lidí pozná, když chybí někde, kde by měla být. Jsou to docela zajímavé věci. Kdybys mlčel, zůstal bys filosofem. Což je zřejmě i důvod, proč si hodně lidí plete hluchoněmé s filosofy.