A máme den po Štědrém dni, poctivě jsem se v duchu zachování tradic ládoval řízkama a částečně i kaprem, to sice není přímo moje vášeň ale když už to patří k tradicím, tak to nebudeme zametat pod stůl, jo, taky jsem dělal bramborový salát, to je takové moje specialita, ale jak jsem už poznal, existuje podobného ražení více lidí. A to je dobře, protože bramborových salátů není nikdy dost.
Bez hany a bázně, vstoupil jsem do lázně, bez bázně a Hany, vlezl jsem do vany, jinými slovy se právě teď bez Hany a bázně přiznávám k tomu že jsem se v českých luzích a hájích stal lehce populární díky své práci na poli esoteriky. Málokdo ale už dnes ví či tuší, že největší slávu jsem v minulých desetiletích získával na poli pornografie.
Již za řízného socialismu, téměř komunismu v Čechách, jsem se věnoval tvorbě a umění a protože umění dvacátého století se pevně spojilo s fotografováním a fotografií a fotografie se pevně spojila s filmem a to vše se jaksi automaticky spojilo s uměním zobrazovat akty, lidově nahotinky a od nahotinek je už pouhý krůček k řízném pornu a do toho jak se pustíte, tak vás to už nepustí a potom je už jedno, jestli si myslíme, že děláte glamour nebo deepthroat s pissingem, poznáte, že lidé se v podstatě dělí na dvě základní civilizační skupiny, na lidi normální a na ty, co mají s uměleckým zpracováním prasárniček problémy, což kupodivu bývají hlavně psychopaté nebo úchylové, kteří často nesouhlasí ani sami se sebou. V klasické psychologii a psychiatrii se stále dokola omílají poučky o nebezpečných bigotních matkách, trávících svůj volný čas v kostele, zatímco doma jim nenápadně vyrůstá budoucí sériový vrah. Nevím, jestli je to pravidlo či přírodní zákon, ono to asi bude trochu složitější a spletitější, přesné statistiky neznám, ale to je celkem jedno.
Prostě jsem fotil a fotil jsem kromě kytiček i nahotinky a dost lidí kolem mě to chápalo tak, že to, co dělám, je řízné porno, potom jsem se stáhl na deset let do Německa, tam to nikomu nevadilo, naopak jsem časem začal spolupracovat s různými časopisy a nakonec jsem se dostal až k Larrymu Flyntovi do Hustlera a s Hustlerem jsem spolupracoval asi deset let, i po svém návratu do ČR v devadesátém roce minulého století. Kromě fotek a natáčení filmů jsem se věnoval i sepisování různých romantických příběhů, které zde byly rovněž publikovány jako nejtvrdší pornografie, jednou kvůli mně dokonce zasedal parlament a několik hodin poslanci nebo co to bylo, řešili moje, do té doby životní dílo a jestli mě mají za to nechat zavřít, no jo, tak v té době to ještě problém byl, protože porno se tady prodávalo svižněji než drogy.
První publikace, které jsem v Čechách vydával, patřily do kategorie „tvrdé porno“, jak slovem, tak obrazem, prodávaly se po stotisících, přinášely milionové obraty a celkem rychle se mi podařilo těžce nasrat mnoho vlivných lidí. No, kdyby nebyli pitomci a kdyby se s nimi dalo spolupracovat, tak jsme mohli udělat díru do světa, ale oni to byli většinou pitomci, takže místo spolupráce s nimi byly jen různé tahanice.
Psal jsem různé povídky, ale i pohádky (pro dospělé) a také jsem zpracovával tantru a tao-jógu a sexuální magii a samozřejmě jsem všechno též provozoval v praxi, škoda, že jsem zatím za svou práci nedostal žádné ocenění, myslím, že by se to už docela hodilo. Několikrát jsem vydal svou publikaci Magie sexu, už ani nevím, kolikrát a jednou byla přeložena do ruštiny a vyšla v ruštině. To mě samozřejmě potěšilo, Magíja sexa v azbuce vypadala trochu paradoxně, protože jsem už byl zvyklý, že u komoušů a samozřejmě i v Rusku bylo všechno, o čem se dalo předpokládat, že by to mohlo mít něco společného se sexem, zakázáno a přiznat se, že máte k sexu celkem kladný vztah či poměr, znamenalo koledovat si o zařazení na nucené práce v uranových dolech.
V novém Rusku bylo všechno jinak. Mohutná čtenářská obec přijala moji knížku s nadšením, celý náklad byl rychle rozprodán a kdybych tehdy měl nakladatele, který by neměl svázané ruce různými politickými kličkami, předpisy a nařízeními proti úspěšným lidem, tak bych možná vstoupil do ruské literatury a zařadil se někam mezi Dostojevského a Puškina. No, nestalo se, nestalo. Nicméně se stalo, že tisíce lidí, kteří si s nadšením četli moje texty mi začaly psát dopisy, chtěli se na hromadu věcí zeptat, chtěli mi sdělit vlastní zkušenosti z oblasti amatérské sexuologie, chtěli si se mnou popovídat, vyměňovat si názory, ale bohužel, jak jinak v té době, všechny dopisy byly psané rukou a rusky, čili v azbuce a když jsem si řekl, že alespoň na některé odpovím, tak to skončilo katastrofálně. Nepodařilo se mi od začátku do konce přečíst ani jeden jediný. A tak jsem seděl v pokoji, tiše jsem čuměl na dva prádelní koše, plné dopisů z Ruska a nevěděl, co mám dělat. Ani, co by bylo možné v takovém případě udělat. V podstatě se nedalo dělat nic. Asi z toho bude jen další historka o tom, jak se v devadesátých letech v Evropě vynořil spisovatelský fenomén, který svým dílem pronikl hluboko do srdce samotného Ruska, ale nakonec se ukázal v pravém světle jako namyšlený nadutec, který nikomu ani jednou neodpověděl na obdivný dopis, ani na žádost o autogram, prostě zase nějaký namyšlený hajzlík, pohrdající obyčejným, prostým, pracujícím lidem. Potom se náměty z jeho prasáckých povídek začaly používat a ukazovat v ruské pornoprodukci, která v té době prudce vyjela z komunistického stínu na celosvětové výsluní. Kde se tak nějak drží dodnes.