Sex a geny jsou hnacími motory evoluce. Často se ptáme, proč právě pohlaví? Proč ne rozum nebo srdce? Jeden druh ještěrek používá jinou strategii přežití a rozmnožování než většina organismů na této planetě. Tento druh je výhradně ze samiček. Feministických samiček. Každé vajíčko, které vyprodukují roste samo od sebe, bez samečka, je klonem matky. Možná se ptáte, zda-li tyto ještěrky vykazují lesbické chování? Zatím se to nepodařilo prokázat. Spíše by to byla jenom zajímavá hypotéza. Když si ale uvědomíme, jak jsou tyto ještěrky úspěšné, máme tady záhadu. Proč existuje pohlaví? Potřebují živočichové samce? Nemohli bychom se u ještěrek přiučit jak na to, abychom se obešli bez chlapů? Jsme součástí kultury, kladoucí důraz na mužské pohlaví. Význam mužů málokdo zpochybňuje, ale evoluční biologové nepovažují samce za samozřejmost. Samci nejsou schopni nosit potomky, snad kromě mořského koníka. Předávají však 50% genů, takže hlasujeme pro pohlavní rozmnožování. Sex hraje základní úlohu, je v nás hluboce zakořeněn, je to instinkt, projevuje se tím, že máme zájem čumět na čuňárny, ale imperativem je předat geny. Sexuální reprodukce musí mít nějakou biologickou evoluční příčinu. Jinak by byla zbytečná a zbytečné věci v přírodě neexistují. Nebo jen chvilku. Třeba v politice. Jak je to třeba s určitým druhem malých rybek, které zavrhly sexualitu, téměř jako katoličtí kněží? Některé rybky se množily sexuální cestou, jiné ne. Badatelé mluví o několika malých jezírkách v poušti, v Mexiku. Rybky jsou malé a černé. Téměř polovina rybek je postižená parazitem, který je v černých skvrnách. Badatel: Když jsme je přinesli do laboratoře, tak živočichové, kteří se rozmnožovali pohlavně, měli méně parazitů. Proč? Důvodem bylo právě křížení genů. Červená královna je evoluční teorie, jedna u nejúžasnějších věcí. Zastaví se evoluce, když se všechno dokonale přizpůsobí prostředí? Odpověď zní, ne. Evoluce je jako závody v Alence v říši divů. Alenka se diví, jak to, že i když utíká o stošest, tak se nic nemění. Královna jí vysvětluje, že aby se udržela na místě, musí utíkat, co jí síly stačí. Je to jako pohybovat se po eskalátoru proti směru jízdy. Žijeme mezi parazity, dravci a predátory a vzájemně soupeřícími druhy (tady je zajímavé, že to platí jak pro genetické zákony, tak i pro celou společnost, ve které se snažíme přežít) a jakmile někdo přestane reagovat na prostředí, ve kterém bojuje o život, spěje k záhubě. Klonované rybky se přestanou vyvíjet a stanou se napadnutelnější. Nesexuální rozmnožování je vlastně jen reprodukce, jako přes kopírák. Klonování. Pro parazity je každý jedinec, který se rozmnožuje sexuálně, nový individuální jedinec, protože se v něm kříží geny. Potom však rybky uhynuly a ukázalo se, že je všechno jinak. Badatelé prohlédli tůňky a zjistili, že cizopasníci decimovali pohlavně se rozmnožující rybky, zatímco klonům se dařilo. Co se stalo? Ukázalo se, že pohlavní druhy ztratily genetickou variabilitu, protože je postihl syndrom příbuzeneckého křížení a začaly se podobat klonovaným jedincům. Aby se definitivně ujistili, podnikli badatelé experiment. Nachytali nové rybky, přenesli do tůňky a o rok později zjistili, že podíl sexuálně se rozmnožujících rybek byl zdravější. Princip nové krve. Nové rybky přinesly genetickou variabilitu. Čili sex zvyšuje variabilitu. Zvyšuje šanci ve světě plném soupeření. Proto stojí za to vzít samce na milost, je to pojistka samic, protože někdy existují nemoci jako spalničky nebo chřipka, která může zdecimovat naráz celou populaci. Vědci se domnívají, že celé to vzniklo náhodně, když došlo k setkání dvou jednobuněčných organismů. Samci a samice se objevují později. Malý rychlý tvor, samec, jehož cílem je potkat tvory schopné dát život, samice. Samci produkují semeno po miliónech. Lepší strategie je oplodnit hromadu vajíček. Samice produkují méně vajíček, jsou složitější než spermie, samici se vyplatí vybíravost. Z biologického hlediska mají samci a samice odlišné zájmy. Kvantita proti kvalitě. Je to válka pohlaví? Darwin si uvědomil evoluční význam sexuality. Uměl vysvětlit, proč mají lední medvědi hustý kožich a proč mají šelmy zuby a drápy. Teorie ale nestačila na výstřednosti jako je třeba paví ocas. Řekl, že nechápe, jak se mohli pávi takhle vyvinout. Zřejmě proto, že nikdy nebyl pávem a neměl tak zdobný ocas. Paví ocas je v boji o přežití překážka, těžko se nosí, je nápadný a brání v běhu při útěku o život. Nebyl to ale jen paví ocas, na co Darwinova teorie nestačila. Složité obrazce na krunýřích brouků, výstřední motýli, lahodný zpěv ptáků, tehdejší teologové tvrdili, že Bůh stvořil ptačí pera a květiny, aby v nás vzbudil pokoru, ale Darwin si myslel, že to byla evoluce. Mnoho ozdob nosí samci. Proč je rozdíl mezi samicemi a samci? Jelení parohy jsou obrovské a nepraktické. Jakoby existovaly dvě cesty, ale evoluce by měla být cestou přirozeného výběru. Jenomže je tady ještě pohlavní výběr, je to způsob, jak na sebe upozornit, u druhů které se pohlavně rozmnožují jsou samci k ničemu, pokud nepřesvědčí partnerku že stojí za to se s ním spářit. Soupeření u samců a výběr u samic. Samci bojují o nadvládu, případně o zdroje, teritorium a někdy se bojuje nevybíravými prostředky. Je jasné, že samice která investuje do vajíčka a do potomka, si pečlivé vybírá. Samec investuje minimálně. Samce vědci uznali, ale samice, které si vybírají samce vědci nechtěli přijmout, nedovedli si to představit, protože muži o všem rozhodovali a ženy do toho nesměly mluvit. Myšlenka pohlavního výběru byla tak radikální, že trvalo 100 let, než ji někdo ověřil. Vědkyně zkoumala pávy. Dlouhý ocas si může dovolit zdravý jedinec. Tak měřila pávům ocasy. Samice si vždy vybraly pávy s nejdelšími ocasy. U pávů na velikosti záleží. Když je vědkyně ostříhala, samičky o ně přestávaly mít zájem. Potomci samců s velkými ocasy byli úspěšnější než ti s malými ocasy. Pávi jsou klasickým důkazem, že evoluce se projevuje pomocí pohlaví. Pokud samice zvolí znak, samec se tomu podřídí, může na sebe vzít i bizarnější podobu. Je to strategie boje vajíčka versus spermie. Nejsou to jen tělesné znaky, ale také chování. U některých druhů se šance na přežití zvyšuje, když samice dá přednost tomu, kdo bude víc nablízku, neboli tomu spolehlivějšímu. Mnoho druhů poskytlo výhodu těm, kteří se dělí o prostředí, u zpěvného ptactva musí o potomky pečovat oba. Musí samce odradit od toho, aby jí byl nevěrný. Výsledkem je monogamie, zpěvní ptáci jsou monogamní, ale přesto pokukují po svých sousedech. Nejlepší samci jsou zadaní, soused má lepší geny, kdyby potomky zplodil soused, budou zdravější, ale nevěra je riziko, pokud ji samec přistihne, může ji opustit, ale přesto toto riziko podstupuje. 40% procent párů. Mláďata pomáhá živit samec, který je nezplodil. Pozor stále mluvím pouze o ptácích, ne o společnosti našich vesnic a měst. U jihoamerických ptáků v Panamě je přežití tak nejisté, že samice naklade vejce a samec je hlídá, zatímco samice klade další. Samice usilují spíše o kvantitu a také o samce, kteří jsou větší a agresivní. Žádané samice si uhájí harém čtyř až pěti samců. Samice často vnikne na území jiné samice a rozbije vejce. Během několika dní samec pečuje o snůšky jiných vajec. Samičí a samčí role nejsou neměné, záleží na tom, které pohlaví soupeří o partnera a kdo se stará o mláďata. Šimpanzi jsou si podobní, ale přece… násilí je nedílnou součástí jejich života, bitvy, tělesné násilí vůči samicím. Bonobo jsou mírumilovní, dávají přednost lásce před válkou, ale proč jsou nejbližší příbuzní člověka tak odlišní? Vědci přišli na to, že co je patriarchální, je k samicím kruté. Samec svůj vstup do společnosti stvrdí nadvládou nad samicemi a nad mláďaty a snaží se kopulovat, proto může být každé mládě jeho potomkem. Pro bonobo je sex velkým potěšením. Páří se v každé situaci a ve všech polohách. Spolupráce v sexu znamená zásadní posun v sexuálním chování, které má na svědomí změna v potravní ekologii. Bonobo nacházejí potravu při zemi. Katalyzátorem změny chování z agresivního na poživačné bylo to, že před 2 milióny let bylo horko, přišly deště a vyrostla hromada rostlin a opičky se vyvinuly v šimpanze bonobo. Nemuseli mezi sebou zápasit, takže… Jiná teorie říká, že je vše zakořeněno v dávné minulosti. Evoluční psychologie praví, že lidé reagují shodně na mnoho situací, odpuzují nás pavouci, pachy – proč nám vejce páchnou? Jsou to jen molekuly, zápach signalizuje kontaminaci, ale pro chrobáka je to báječná vůně, zápach není v molekulách, ale v mozku. Stejně tak náš vztah k hadům – většina z nás se nesetká s hadem, ale máme instinktivní strach. Jeffry Miller si myslí, že mozek je něco jako paví ocas, je to nejsložitější systém v probádaném vesmíru, obsahuje vše, co potřebujeme, je tak obsáhlý, že není možné vysvětlit, jak taková věc mohla vzniknout přirozeným výběrem. Všechny druhy si vytvářejí svou vlastní nervovou soustavu. Může být mozek výsledkem boje o přežití? Vybíraly si partnerky své partnery podle mozku, tedy podle chování? Pokud ano, tak to byly ony, kdo určil směr lidské evoluce. Jeffry Miller tvrdí, že za velikost mozku vděčíme pohlavnímu výběru předků, je to začátek uměleckého projevu mozku, který souvisí s touhou zapůsobit na druhé pohlaví. Od hudby až po smysl po humor, stavíme do latě svou vlastní sexuální způsobilost, s cílem zapůsobit na druhé pohlaví. Kultura existuje proto, abychom přilákali partnery nebo partnerky. Pohled našich předků na umění je to samé jako jejich pohled na sex. Ti, kteří měli ze sexu potěšení, měli více potomků. Dnes mají tyto znaky téměř univerzální charakter, proto i ti, kteří nechtějí mít děti, pociťují při sexu uspokojení. Z toho vychází učení tantry. Lidé jsou schopni jako jediný druh, adopce. Vyhledáváme si budoucí partnery, ale to občas dělají i zvířata, vlčák si osvojí prasátko a je cool. Takže z toho plyne, že jediné umění, které má šanci přežít do daleké budoucnosti je svižné porno. Tak se podle toho chovejte už dnes a přestaňte řešit, jestli se někam „posune“ váš současný vztah. Bez erotických videí to s nejvyšší pravděpodobností nepůjde.