Raven Argoni

spisovatel, astrolog, kartář, fotograf

Menu
  • Články
  • Kontakt
  • Mám rád rychlost…
Menu

Chibami se člověk učý

Zveřejněno v 27. 10. 202127. 10. 2021 od Raven Argoni

Kdysi dávno jsem slyšel nebo jsem to četl, že dělat chibi je lické, že chibi dělá každý nebo každá, o tom žádná. No, nevím, nevím, na jednu stranu mnoho lidí pěje bezmála ódy na chyby a chybování, na druhou stranu existuje mnoho řidičů, autobusáků, kteří ujeli milion kilometrů bez nehody, takže asi je možné dostat se do určitého modu operandi, v němž je téměř vyloučeno udělat chybu nedo dokonce fatální chybu. Vzpomínám na provazochodce Charlese Blondina, o kterém jsem už psal, který běhal, chodil a jezdil po laně (několikrát přešel nad Niagarskými vodopády), jednou s sebou dokonce vzal i svého manažera, kterého nesl na zádech a kdyby udělal jednu jedinou chybu, tak by se s nejvyšší pravděpodobností nedožil sedmdesáti tří let a nezemřel by spokojeně v posteli ve svém londýnském bytě. Jsou prostě lidé, kteří nedělají chyby, dokáží se soustředit na svou práci, čili na to, co dělají a mají výbornou paměť. Na druhou stranu jsou lidé, kteří dělají chyby pořád, poprvé jsem o těchto fenomenálních chybovačích četl v Německu, kde je začínaly sledovat úřady práce a k jejich složkám úředníci psali poznámky jako „pozor, katastrofický typ“ nebo „nevhodný pro práci jakéhokoliv druhu“. Takový člověk nedokáže ani opsat adresu, řeknete mu, Václavské náměstí 8 a on napíše Šmeralova 345. Jak k tomu dojde a proč se mu to v té jeho kedlubně přesmykne, to je záhada, na kterou zatím ještě nikdo nepřišel. Podobně záhadná je lidská paměť, skoro to vypadá, jako že jde o nějakou tajemnou genetickou záležitost, někdo ji prostě má a někdo ji nemá. A když ten, kdo ji nemá, prostě a jednoduše zapomene na cokoli, co měl udělat a co bylo pro práci dost důležité, tak to může jednou dopadnout asi tak, jako když si Homér Simpsen po kafi schrupne, místo aby hlídal provoz reaktoru v atomové elektrárně.

Jakmile přestává fungovat koncentrace, nastává chvilka k zamyšlení.

Nenápadná pamětní deska, upomínající na tisíce nepředstavitelných osudů. Nejvíce divné a zvláštní na tom všem je to, že si to prakticky všichni postižení nechali líbit. Jak vždycky říkala naše pitomá třídní učitelka – a kdyby ti tady Venca řekl, skoč z okna, tak skočíš? I když je to trochu nebo dost nelogické, tak správná odpověď zní, ano, skočím. Kousek od bývalého Parkhotelu je nádraží Praha – Bubny, odkud byli transportování Židé, kteří zde původně bydleli, rovnou do ráje. Psychologie, zvláště pokud se týká psychologie davu a psychopatie má ještě plno neprozkoumaných, temných zákoutí, v nichž aby se prase vyznalo. Opět mi nezbývá nic jiného než doporučit svou knihu Psychopat v rodině. Jeden můj rádobyvtipný známý k názvu knihy poznamenal: „Autobiografie?“ Přitom ale měl pravdu, je to autobiografická knížka, popřípadě kniha, která je autobiograficky laděná, protože všechno, co jsem v ní popsal, jsem také zažil. Je v ní mnoho námětů k přemýšlení, možná v ní spatříte tak trochu i odlesk vaší vlastní rodiny, protože si myslím, že téměř každá rodina ná nějakého svého vlastního psychopata, který se vrtá v osudech ostatních rodinných příslušníků a podle toho, jak se mu to podaří, můžete mít zničený celý život – a často si přitom ani neuvědomíte, proč k tomu došlo či proč to nastalo.

Parkhotel byl docela hezký název a snadno se pamatoval, potom to změnili na Mama shelter, což je blbý název a špatně se pamatuje. Možná i v tomto případě se jedná o dílo psychopatovo.

Praha 7 – Holešovice je místo, které mi bylo tak nějak souzeno, i když jsem se odtud vypravil do všech možných i nemožných koutů světa, stejně jsem se vždy zase vrátil a kmital jsem kolem Letné a Nádraží Holešovice jak noční můra kolem rozsvícené žárovky. O tom by se klidně dala napsat kniha, i když by ji asi nikdo nečetl, ale napsat by se dala. Též jsem mnohokrát přemýšlel o cestování, stěhování a také o tom, jestli by člověk přece jenom neměl zůstat tam, kde se narodil, popřípadě, jestli by se neměl stěhovat jen ze skutečně vážných důvodů. Taková ta prapodivná provázanost s místem narození je docela důležitá a rozhodně bych ji nepodceňoval. Já sám jsem se vždy cítil poměrně dost přitahován ke svému rodišti a s naprostým klidem bych tam prožil celý svůj život a pravděpodobně by mi nic nechybělo, kdyby nebylo v naší rodině několika psychopatů, kteří dokázali zničit úplně všechno, od rodinné tradice, rodinného řemesla, až po současné vztahy.

Rychlá věštba

  • Vylosovat si kartu z Argoni Tarotu

Nejnovější příspěvky

  • Dnes budeme odstromovat stroječek
  • Přirozené věci neexistují
  • Super nabídka
  • Kam s ní?
  • Často se stane, že se nic nestane

Archiv

  • Leden 2023
  • Prosinec 2022
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
© 2023 Raven Argoni | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme