Též by se dala vyzkoušet verze, „být a nechat být“ nebo „bít a nechat bít“ a na další vtipné parafráze přijdete zcela jistě rychle sami. Dále se trochu zamyslíme nad otázkou, zda konat či nekonat rituály, někdo říká, že konat v dnešní době rituály je nesmysl, všechno se dá dopředu vypočítat, málem i to, kdy vám spadne na hlavu nákupní taška s „rohlíkem“ nebo „košíkem“ tečka cz a hned za ní se ozve klení kominíkovo a podobné nesmysly, já sám doporučuji rituály občas konat, vykonat a dokonat, protože jsem si přečetl pár zajímavých knížek o analogii, astrologii a synchronicitě, čili o souběžnosti dvou a více náhod, které mohou být provázány třeba i tak, že při návštěvě zámku ztratíte klíče nebo by vám mohli na zámku klíče nebo klíč ukrást. Třeba houslový klíč. A už byste si nemohli nikdy odemknout housle.
Kdysi jsem psal pro děti pohádky, v nichž jako hlavní postava působil černokněžník, který bydlel v zámku u dveří a takových podobenství se dá vymyslet spousta, lidově se říká, „kroutila prdelí jak zloděj visacím zámkem“ a když si k tomu ještě přimyslíte drzost legendárního podvodníka Harryho Jelínka, který by byl schopný vám „výhodně a lacino“ prodat vaše vlastní klíče od bytu, tak by se o „zámeckých rituálech“ dala pomalu (nebo i rychle) napsat celá kniha.
A dyžuž jsme u té synchronicity, tak vám řeknu zajímavý příběh, který snad ani není příběh, ale spíše podobenství všesokolského sletu všech možných a nemožných náhod a věcí, které se občas přihodí, vy je zažijete, ale vysvětlit je nelze.
V letech 1976 až 1982 jsem bydlel v Praze na Arbesově náměstí. Tenkrát se Arbesáku běžně říkalo „cikánské náměstí“, zřejmě asi proto, že uprostřed je udržovaný parčík, v němž na lavičkách vysedávali příslušníci právě již zmíněné etnické subkultury a když jsem je delší dobu pozoroval, tak jsem zjistil, že buď delší dobu na něčem téměř nehnutě sedí nebo velmi rychle přecházejí z jednoho místa na druhé. Rychlé a nečekané přesuny z místa na místo se mi tenkrát zdály pro tohle etnikum téměř charakteristické. Občas se mezi nimi vyskytla i starší, čilá žena, která nabízela kolemjdoucím, že jim přečte budoucnost z ruky. Já sám jsem se právě v těchto letech začal zabývat čtením budoucnosti a měl jsem před sebou ještě mnoho stěhování z bytu do bytu nebo spíše z bytů do bytů a dokonce i ze státu do státu, popřípadě až do států. Pokud je změna život, tak mě čekalo ještě takové oživení, že se mi o tom do té doby ani nezdálo. Bydlel jsem na adrese Arbesovo nám. 9 a za rohem bydlela rodina Ebenova, starý pan Eben se zabýval hudbou, něco skládal a občas vydával gramofonové LP desky a já jsem mu k tomu dělal fotky a když jsem k Ebenům chodil občas na návštěvu, tak tam vždycky vesele poskakovali malí kluci, Marek, Kryštof nebo David a já jim nosil čokoládu, teď už by po ní asi s tak obrovským nadšením neskákali, ale ono je to asi jako s tím hokusem-pokusem vstoupit dvakrát do téže řeky. Za dalším rohem bydlela moje matka, měla byt nacpaný starožitnostmi, ano, znalci již vědí, jedná se o onen byt, kterého se nakonec zmocnil můj chamtivý strýček, komunistický zlodějíček, který asi bude mít v Čejči pamětní desku hned vedle Tomáše Garrigue Masarygue, naštěstí platí i to, že se dvakrát člověk nenarodí do téhož domu. Stejně je to zajímavé, že strýčkovi se povedl husarský kousek – po své matce jsem nezdědil vůbec nic, ani věci, které jsem u ní měl dlouhá léta uložené, to nedokázal ani ten syčák Harry Jelínek. V té době, kdy jsem bydlel na Arbesově cikánském náměstí jsem pracoval jako režisér animovaného filmu u Krátkého filmu Praha. Tam jsem také těch synchronicit zažil, že by to bylo na dlouhé a dlouhé vyprávění. Natočil jsem animovaný film s Kájou Saudkem, který tehdy bydlel pod Strahovem a když jsem k němu jel autem, tak jsem jel nahoru, na Strahov a projížděl jsem kolem ateliéru mého nevlastního bratra (tehdy byl mým nevlastním bratrem, protože si jeho fotr vzal moji rozvedenou matku za manželku), asi ho také znáte, Jadrana Šetlíka. Později, když jsem se přiharcoval z emigrace a bydlel jsem v Bohnicích, tedy na Praze 8, ne přímo v Bohnicích, v blázinci, tam potom odvezli moji tehdejší manželku, tak jsem několik let pracoval (hlavně psal) pro vydavatelství Stratosféra, které je též hned za rohem, když se jde od Arbesova náměstí. A kousek vedle jsem měl výborného zubaře, za kterým jsem též jezdil dlouhá léta. Takže mi Arbesák tak nějak přirostl k srdci, těch paralel, které mě pojí s Arbesákem i se spisovatelem Jakubem Arbesem by se dalo najít více. Četli jste jeho povídku Stroj času? Tam celkem jasně vysvětlil základy obecné teorie relativity a pokud si vzpomínáte, tak v té době v Praze žil a přednášel Albert Einstein a pokud Arbese četl, mohl mu jeho teorii relativity docela dobře šlohnout, jak jsme si již naznačili, synchronicita všech zmíněných věcí nemá od klasické zlodějiny moc daleko. Po letech se ale vše napravilo a vyčistilo a najednou má na Arbesově nám. 11 (já jsem bydlel Arbesovo 9) křest kalendáře moje dobrá známá z Jihlavy Pavlínka Rychtecká a moderuje to můj dlouholetý známý Slávek Boura. Jako modelka a manekýna se mezi ostatními ukázala též moje dlouholetá asistentka Monica Star, a to vše včera, 22. října 2021, kdy se nám do akce ještě moc nepletla nejnovější pandemická opatření (nebo spíše opaření? naší veselé vlády. No, neposral by se z toho člověk?