Vzpomínáte si, jak začala být agilní bývalá manželka Donalda Trumpa poté, co Trump vyhrál volby a byl zvolen prezidentem? Objížděla pilně redakce a různé TV-spolky a dávala rozhovory, interview, kde jasně naznačovala, že s pravděpodobností přímo nejvyšší bude zastávat post velvyslankyně USA v Praze. Potom následovalo její vyjádření, že nabízený post odmítla, protože by to bylo pro ni mnoho práce a že by to znamenalo být po 4 roky v jednom kuse v Praze, což by asi nevydržela. Prezident Zeman prý kvůli jejímu odmítnutí zuřil, ale už se nedalo nic dělat. Ivanka si možná ani neuvědomila, že se kvůli jejímu roztěkanému myšlení zbytečně potiskly tuny papíru a hromada lidí zbytečně trávila svůj čas nad nedomyšlenými scénáři Ivančiných světlých zítřků, neboli „budoucnosti paní Ivanky“, o kterých nakonec, což je docela dobře možné, ani sám Trump nic nevěděl.
Nastala doba, kdy je opět aktuální zamyslet se nad teorií ztraceného času. Je po volbách, někdo má pocit, že vyhrál, někdo si myslí, že volby pro něho nedopadly zrovna nejlépe. Bohužel též nastal čas divokých plánů a neuvážených slibů. Když jsem jen letmo zahlédl, co všechno mi různí, právě „zvolení“ šťastlivci slibují, že pro mě udělají, tak je mi z toho skoro až nevolno, protože ze zkušenosti vím, že neudělají nic. Slovem, písmem, obrazem, zhola nic. Čili to skončí dalším podrazem. Spíše se vždy ptám, když najednou před sebou vidím velkohubého tvora na dvou nožkách, co jsi, ty pacholku, už pro mě v minulosti udělal? Většinou to bylo spíše naopak. Stačí sledovat proud a tok peněz. Vychází z mé kapsy a končí v kapse finančně nabobtnalého mudrce, který si právě koupil zrekonstruovaný zámek, kde začíná pěstovat koně. Hm. A z toho se mám radovat? Zatím stále dokola řeším pouze dvě otázky, z čeho zaplatím nájem a za co si koupím něco k žrádlu, abych neřval hladem. Jsou to jednoduché otázky a je na ně jednoduchá odpověď. Vše pořídím pouze a jedině z peněz, na které budu muset i ve svém pokročilém věku (dotahuji 74. rok své pozemské existence) úplně normálně pracovat. Není to ostuda? No, moje určitě ne. Dávejte pozor hlavně na to, co kdo říká, ne jak to říká a jak se u toho tváří a vyhýbejte se čemukoliv, co by se dalo označit jako ztráta času. Když si představím, že jsem více než polovinu svého života strávil nesmyslným cestováním do školy, ze školy, do práce, z práce, na nákup, z nákupu, s nákupem, bez nákupu, když měli zavřeno, čekáním na nejrůznější, ale samozřejmě že nutné pitomosti a sledováním tv a čtením nicneznamenajících nesmyslů, tak si občas kladu otázku, jestli jsem se náhodou nenarodil úplně zbytečně?
Tak, to bylo pár námětů k lehkému zamyšlení, abyste se sami dostali k hodnocení všeho, co vám v dnešní době krade pozornost, čas a peníze.