Pan premiér nám jasně naznačil, že chceme mít zpátky svoje motýle – a jsme opět u toho, co mnoho lidí nechápe nebo nechce pochopit, což je známý efekt mávnutí motýlích křídel. Budeme si to muset vysvětlit ještě jinak. Každý si to představuje jako že motýl mávne svými křídly a ono se to nějak zesílí až do té míry, že na druhé straně planety vypukne hurikán. Ono ale, ruku na srdce, pokud člověk není totální vydlabanec, tak se mu tato teorie lehce nezdá. Může mě ovlivnit mávnutí motýlích křídel? Myslím, že pokud si toho ani nevšimnu, nevšimnu si ani žádného následku. Ono je to asi trochu jinak, jak vždy upozorňuji, pozor na symboly – jakmile se začneme pohybovat v říši symbolů a symboliky, tak motýli nemusí být skutečníí motýli, ale mohou to být třeba motýle. Viděli jste někdy motýle? Neviděli? Já myslím, že ano, pouze jste si neuvědomili, že máte před sebou motýle.
Vždycky, když se mě někdo zeptal, jak se mě a mého života dotkla covidová pandemie, tak jsem říkal, že pandemie se mě nedotkla ani v nejmenším, v podstatě bych řekl, že kdyby se o tom stále dokola nemluvilo a nepsalo, tak bych si ani nevšiml, že se nás týká či dotýká nějaká epidemie nebo pandemie. Čili „covidová“ pandemie se mě nedotkla nijak, ale poměrně dost nemile se mě dotkly všechny „vládní opatření“, čili nařízení, ať už ústavní nebo protiústavní, které začaly omezovat naše „demokratické“ svobody. Konkrétní příklad – došly mi pytlíky ve vysavači. Za normálních okolností bych šel do obchodu a koupil bych si nové. Díky vládním opatřením ale byly obchody zavřené. Oběhl jsem jich několik a zjistil, že jsou zavřené všechny. Zašel jsem do Datartu, kde sice měli otevřeno, ale neprodávali. Nesměli prodávat. Ne kvůli pandemii, ale kvůli vládním opatřením. Pytlíky jsem viděl, byly v regálu, ale prodavač mi je nesměl prodat. Že prý si je musím doma objednat přes internet, oni je připraví, já je bezhotovostně zaplatím, popadnu pytlíky a zmizím. No, dobrá. Internet mi jako vždy moc nefungoval, to ale nebylo pandemií, ale díky buď politice nebo neschopnosti outú. Potom jsem se nemohl přihlásit, protože mi Datart stále odpovídal, že mailová adresa, kterou jsem zadal není moje a že je už obsazená. Obsazené to bylo, ale mnou, když jsem se už jednou pokoušel přihlásit, ale nějak to nevyšlo, protože přestal fungovat internet. Mohl jsem si jít stěžovat akorát tak na Hlavní nádraží do lampárny, ale vlastně nemohl, protože i tam bylo kvůli vládním opatřením zavřeno. A musely se dodržovat dvoumetrové rozestupy. Tak mi doma stál vysavač bez sáčku, až kdosi cosi rozbil, vysavač vzal a střepy vysál až do motoru. Rozhodl jsem se koupit nový vysavač, který mi naštěstí prodali, protože jsem namátkou ukázal na jeden bezpytlíkový a zaplatil vydezinfikovanou platební kartou. Část problému byla vyřešena, teď ale řeším problém, kam s tím starým, nefunkčním vysavačem. Mám ho vyhodit z okna nebo se s ním někam vláčet, kde je speciální místo pro odběr elektrických zařízení a elektroniky? Tohle všechno se nemuselo stát (a ono se toho stalo tolik, že nám to zničilo celé národní hospodářství), kdyby na začátku nebylo ono symbolické mávnutí „motýlích křídel“, které zdánlivě se žádným problémem, kterých se na naši hlavu snesl celý hurikán, nesouvisí.