Tentokrát nejde o žádného mága, ani esoterního, natož sexuálního, ale o obyčejný nebo spíše neobyčejný mák. Jednou ze zemí, které mají největší produkci máku je Česká republika, druhou je Afghánistán. Česká republika produkuje a vyrábí svůj mák do typicky českých buchet, zatímco v Afghánistánu se z máku vyrábí opium a heroin. Možná asi nejvíce na světě. Kolem roku 2010 se afghánský mák stal záminkou nezbedného pošťuchování mezi místními výrobci a Amerikou. Možná se zeptáte, co bylo Americe do toho, jak na svých kamenitých políčcích hospodaří chudí zemědělci někde v prdeli světa? No, ale bylo a možná se to v té době jevilo jako lákavější předmět zájmu, než nafta.
Přeneseme se o pár let dozadu. Produkce opia v Afghánistánu neustále roste, čemuž napomáhá i benevolence místních policistů a úředníků. To nakonec v docela zajímavé míře známe i u nás. Myslím tu benevolenci, nikoliv pěstování máku za účelem výroby opia a heroinu. Zatímco ještě v říjnu 2001 se mák pěstoval celkem na 74 000 hektarech, v roce 2017 už to podle Úřadu OSN pro drogy bylo na 328 000 hektarech.
Aby tento trend zastavila a zároveň zasadila smrtelný úder hnutí Tálibán, přišla americká armáda v listopadu roku 2017 s operací Iron Tempest (Železná bouře). „Zasáhneme Tálibán tam, kde je to bude nejvíc bolet, což jsou jejich finance,“ řekl tehdejší velitel vojsk USA a NATO v Afghánistánu generál John Nicholson.
Cílem operace bylo pomocí strategických bombardérů B-52, neviditelných stíhaček F-22 Raptor, raketometů M142 HIMARS a dalších moderních zbraní zničit laboratoře a celou infrastrukturu související s produkcí heroinu. Obchod s ním totiž tvoří zhruba 60 procent příjmů Tálibánu. Celkem jde podle BBC až o 200 milionů dolarů ročně. Jejich výpadek by tak způsobil hnutí vážné potíže. Američtí plánovači podobnou strategii použili nedávno v Sýrii, kde americká letadla ničila ropný průmysl Islámského státu.
Americké letectvo v rámci operace provedlo na 200 náletů. Záběry z řady z nich velení zveřejnilo na internetu. Zpočátku armáda hodnotila útoky jako úspěšné.
Podle nejnovější studie London School of Economics byla ale mise neúspěšná. Brit David Mansfield, který se problémem opia v Afghánistánu zabývá už 20 let, tvrdí, že operace neměla žádný vliv na obchod s drogami. Při pohledu na záběry z útoků si podle BBC prý často říkal, co vlastně Američané bombardují.
Výroba heroinu v Afghánistánu podle něj vypadá jinak, než si lidé na Západě představují. Nejde o žádné muže v bílých pláštích a se štíty z plexiskla na obličejích. K výrobě dochází v běžných domech nebo venku, protože výpary z výroby heroinu jsou toxické. Navíc místo, kde dochází k výrobě heroinu nebo morfinu, nelze ukrýt. Poblíž by totiž měly být ropné barely, palivo na oheň – uhlí, dřevo nebo benzín –, sudy s chemikáliemi a řada ohnišť. Na záběrech z bombardování ale nic takového vidět není.
Na základě porovnání satelitních snímků a rozhovorů s farmáři přímo v Afghánistánu později došel doktor Mansfield k tomu, že informace amerických tajných služeb, na základě kterých letectvo provádělo útoky, byly sice správné, ale často staré. V době útoku už na místech k žádné činnosti související s výrobou drog nedocházelo. Jednoduchost výroby v afghánském podání totiž umožňuje často měnit umístění laboratoří.
Postupně kritika operace sílila. Tajemnice pro letectvo na americkém ministerstvu obrany Heather Wilsonová se pozastavovala nad cenou mise. Například provoz stíhačky F-22 totiž podle ní stojí 35 000 dolarů za hodinu (asi 800 000 korun). V srpnu 2018 generál Jeffrey Harrigian, velitel amerických vzdušných sil v Dauhá, konstatoval, že použitá taktika v Afghánistánu „nefunguje tak dobře, jako fungovala v Sýrii“.
2. září 2018 nahradil generála Nicholsona velitel vojsk NATO a USA Austin Millar. Tím prakticky skončila operace Iron Tempest. Millar začal prosazovat tvrdší postup. „Proč bombardovat laboratoře na výrobu drog, když můžeme zabíjet bojovníky Tálibánu? Zjistili jsme, že je to mnohem efektivnější,“ řekl velitel BBC.
Opium ale i nadále tvoří třetinu HDP Afghánistánu. Celý opiový průmysl zaměstnává na plný úvazek 600 000 lidí po celé zemi. A to vše navzdory téměř devíti miliardám dolarů (asi 208 miliardám korun), které americká armáda od října 2001 investovala do boje s opiem.
Já k tomu dodávám, bůhví, do čeho americká vláda ty prachy investovala. To je jako kdyby amíci vtrhli na Moravu a tam by se snažili všemi prostředky potlačit domácí destilování lavórovice, ale snad těch pár informací postačí k tomu, abychom na celou situaci v současném Afghánistánu pohlíželi s větším nadhledem.