Ano, je to velmi zajímavá a řekl bych, že i aktuální otázka. Co mám dělat, když mám v hlavě nasráno? Pokud se to už stalo, je celkem jasné, že moje duševní pochody budou mít poměrně nízkou kvalitu a nízkou úroveň a pokud se budu muset na jakékoliv téma odpovědně rozhodnout, tak ze dvou možností zvolím tu horší a pokud budu mít více možností na výběr, zvolím tu nejhorší.
Je tomu již dávno, co jsem si dal jako životní cíl bojovat proti psychopatii a proti korupci, protože to jsou hlavní dva body, které zdržují další eventuálně možný a pokud je to proveditelné, tak i úspěšný vývoj lidského myšlení. Nicméně jsem si nikdy dříve nedokázal představit, jak těžký úkol a vlastně současně i úděl jsem si naložil na vlastní bedra. Je celkem jasné a každý si to dovede představit, že vychytralý psychopat ždíme chudáka blbce a je celkem jedno, jestli to nazveme vykořisťování dělníků (to jsou ti blbci) bezohlednou kapitalistickou třídou (to jsou ti psychopati) nebo podvedení zbohatlíka, který má v hlavě nasráno bezohledným psychopatem, ať už se jedná o psychopata Harryho Jelínka nebo psychopata Viktora Koženého, popřípadě psychopata Radovana Krejčíře. Zástupci těch, co mají v hlavách nasráno i zástupci psychopatů tvoří nepřehledně dlouhé řady a prase aby se v tom vyznalo.
Aby bylo jasno, zopakuji to ještě jednou. Stojím na straně těch, kteří mají v hlavách nasráno, ať už k tomu došlo jakkoliv a snažím se jim pomoct proti těm, kteří je využívají, zneužívají nebo jim zrovna do těch hlav serou. Bohužel stále dokola narážím na smutnou skutečnost, že lidé s hovnem v hlavě nemohou pochopit, že jim někdo chce pomáhat, vysvětlovat, v čem dělají chybu nebo chyby a naznačovat určité, často jediné, proveditelné cesty, které ještě mají k dispozici. Berte to pouze jako konstatování faktu, nikdy jsem se nechtěl na nikoho vytahovat, ale těžko se domlouvá génius s debilem. Do nejhoršího postavení v mém životě se často dostali lidé, kteří si mysleli, že s nimi chci soutěžit nebo že je chci zesměšnit, popřípadě ovládnout nebo konkurenčně zničit a teď začali se mnou bojovat, to byly ty situace, o kterých jsem občas říkal, že jsem si připadal, jako kdybych s kalašnikovem vběhl do mateřské školky. Leč marně jsem se snažil celé řadě lidí vysvětlit, že jim mohu pomoct, když se mnou nebudou chtít soutěžit. Jednak je to zbytečné, jednak nemají žádnou šanci, ale pro mě je to jako kdybych v roli dobrého plavce chtěl zachránit topícího se člověka a teď by mi někdo řekl, hele, oni se tam topí dva, mohl byste je vytáhnout oba? Lidský život má nedozírnou cenu, tak se na vás budeme spoléhat. Ale je to pitomost. Pomáhat mohu pouze někomu, ale nikdy nemohu pomáhat všem nebo prostě více lidem najednou, i kdyby si z lidského hlediska pomoc zasloužili.
Nepředpokládám, že mě pochopí všichni, na jejichž straně stojím a kteří se na mě a na moji činnost již léta dívají s lehkým pohrdáním a s ironicky zvednutým koutkem úst. Někdy si připadám jak od Jiráska – Proti všem, ale na jednu stranu je to docela logické, mnohokrát se stalo, že psychiatra zranil nebo dokonce zabil jeho vlastní pacient, kterému se snažil pomoct. Podobně, jako se to stalo Bruce Willisovi v Šestém smyslu, kde hrál cvokaře. Nejlepší recenze, kterou jsem kdy na film četl – Bruce Willis přijde o život a hodinu mu trvá, než mu to dojde.
Je tedy jasné, že jsme se ocitli v neřešitelné sitauci, snažím se lidem vysvětlit, že díky svému vlastnímu chování přišli o kulturu, že přestala existovat jakási „bájná“ střední třída (důkaz, že se máme dobře), že díky vakcinaci přijdou o zbytek rozumu a zhroutí se jejich imunitní systém a že největší problém dneška jsou psychopati a korupce. Těžko se někomu vysvětluje jak pozná psychopata a na co si má dávat pozor, pokud se s ním setká, když vás považuje za méněcenného, popřípadě postiženého, na kterého on sám doplácí, protože podvodník žije z jeho daní.