Ano, je to úryvek z Romea a Julie od Williama Shakespeara – Kdo jsi, ty muži, zahalený tmou, že do mých tajů takhle vcházíš? Jménem ti říci nedokáži, kdože jsem… dost mi to připomíná sitauci, ve které jsem se ocitl, když jsem se v roce 1990 vrátil z emigrace, z Německa. Před svým odchodem v roce 1982 jsem v tehdejším Československu, v Praze pracoval jako spisovatel, scénárista, fejetonista, režisér, animátor, fotograf, zajímal jsem se o tajemné jevy a o všechno, co tak nějak neurčitě viselo mezi nebem a zemí a po svém návratu jsem chtěl ve své práci pokračovat. Začal jsem psát pro noviny a časopisy, začal jsem fotografovat, začal jsem vydávat knihy a spolupracovat s televizí, hlavně s tehdejší Novou. V té době se v Čechách divoce zvedl zájem o ezoteriku, o magii a o čarodějnictví, takže jsem měl se svými články o tajemných rituálech docela úspěch a často si mě zvali do televize na rozhovor. Jenomže potíž byla v tom, že mě nikdy nepředstavili jako spisovatele, copywritera, autora či fotografa a filmaře, ale jako „ezoterika, mága, čaroděje, vykladače tarotových karet, popřípadě astrologa“. Čili tak trochu jako šílence, s nímž se musí umět jednat. Nebyla výjimka, že mě pozvali do tv na „rozhovor“ o magii, já samozřejmě souhlasil a když jsem přišel do studia, tak koukám, u stolku už sedí jakýsi zachmuřený muž, kterého mi moderátor ani nepředstavil a – kamera jede, moderátor spustil, dobrý večer, vážení diváci, dnes jsme si k nám, do studia pozvali Ravena Argoni, známého mága a čaroděje a kromě něho jsme přizvali i pana doktora psychiatrie, Josefa Mirko Vatu, aby nám řekl svůj názor, Ravene, kdy jste zjistil, že máte oproti jiným lidem nadpřirozené schopnosti? A už to jelo, vždycky, když jsem odpověděl a něco k tomu dodal, tak hned dostal slovo pan psychiatr, co tomu jako říká z hleidska psychologické praxe.
Trochu jsem tomu nerozuměl, nedovedl jsem si představit, jak by to vypadalo, kdyby si pozvali na kus řeči třeba Jana Švankmajera nebo profesora andragogiky Milana Nakonečného, autora Lexikonu Magie, popřípadě jakoukoliv spisovatelku, píšící pro děcka pohádky o upírech nebo sexuologa Petra Weisse a k tomu by si přizvali psychiatra, s dvěmi, popřípadě i třemi zavalitými zřízenci s připravenými svěracími kazajkami. Jednou se u mě ohlásiil svého času privilegovaný novinář J. X. Doležal, že by chtěl udělat se mnou rozhovor o magii a tak trochu celkově o ezoterice. Domluvili jsme si schůzku u mě doma, X. přišel, sedli jsme si na zem a povídali jsme si asi hodinu, načež X. projevil něco jako zklamání, hm, vždyť on mluví úplně jako normální člověk, v podstatě má na většinu věcí stejné názory jako já… a přitom mi říkali, že je to tutovka… hm, tak nic. Rozloučil se, potom o své návštěvě u mě napsal takový dost nezáživný článek, bylo to jako povídka, kde se nic neděje, ale nevím, co sám čekal, jestli se představím jako mimozemšťan nebo mu prozradím, že děda byl vodník a bydlel ve studni, nakonec si mě vyhodil na fb z přátel, zablokoval a od té doby nevím, co s ním je, akorát, že odešel z Reflexu. Možná už bylo načase.
Snad to není tak těžké pochopit, ano, zajímám se o magii, ale oficiálně nejsem žádný mág (i když se zajímám též o rituály), je to jako když třeba rádi jezdíte na kole, tak většinou nejste povoláním cyklista nebo závodník a když chodíte pravidelně do fitka, tak nejste profesionální trenér nebo cvičitel, zvláště, pokud máte oficiální zaměstnání, které nemá s cvičením ve fitku nic společného. Takhle by se to snad dalo vysvětlit. Trochu a možná i více, než trochu jsem také doplatil na to, že jsem od samého začátku začal brát do televize modelku, kterou jsem fotil a nechal jsem ji mluvit – ono to potom skutečně vypadalo, jako že jsme spoluautoři, navíc, když ona sama začala „vysvětlovat“, že máme práci rozdělenou tak, že ona všechno vymýšlí a plánuje a já to potom jako šikovný řemeslník rychle udělám. Hm, tak to si skutečně nedovedu představit, že by třeba Jan Saudek a kdysi i Karel Saudek přišli na rozhovor s oblíbenou modelkou a teď by se řeč začala točit hlavně kolem ní. Divné, ne? I v současné době mám asistentku, modelku a spolupracovnici, ale ještě jsem nevyužil příležitosti, abychom se někde objevili bok po boku, ruku v ruce. Myslím, že si tuhle frajeřinku netroufnou ani odvázaní youtubeři, ani žádný malíř, astrolog, kartář nebo spisovatel.
Berte to prostě tak, že jsem experimentátor, mým hlavním životním zaměřením je pomocí psaného slova a pomocí výtvarného umění bojovat proti psychopatii a hlavně se dělit o své zkušenosti s ostatními. A věřte mi, že takových těch docela speciálních zkušeností mám docela dost, asi by to bylo i na knihu. Kdybych ji měl kde napsat.