Víte, že slovo kybernetika bylo za bolševika zakázané? Kybernetika je věda o informacích a informačních systémem a o řízení různých systémů, ať už neživých nebo živých. Za praotce kybernetiky se považuje Herón Alexandrijský, který po sobě zanechal spis Heronova kniha o zvedání těžkých předmětů, ale hlavně se zabýval informatikou, pomocí níž sice nic nezvedl, ale vstoupil do dějin jako první známý filosof a vědec, zabývající se řídícími systémy, které by mohly řídit i sami sebe. Fotrem nebo kormidelníkem moderní kybernetiky (kybernetikós znamená „související s kormidlem“) Norbert Wiener, který roku 1948 (to si pamatuju, protože jsem se v tomto roce narodil) vydal knihu Kybernetika, aneb řízení a sdělování u organismů a strojů. Bolševici se mohli posrat, hned dali kybernetiku na index a když o ní někdo na veřejnosti promluvil, tak ho odsoudili na pár let do Jáchymových dolů, odkud už živý nevyšel. U nás byl řídícím systémem Stalin, ale tomu se neříkalo „systém“, ale „tatíček“, prostě „táta Stalin“. Později začal v televizi v šedesátých letech vystupovat v dětských pořadech Robot Emil (staří prďolové si určitě na robota Emila vzpomenou) a pro dospělé v našich řadách dlouho řádil „justiční Emil“, když v padesátých letech pověsili Slánského a Horákovou, už ani nevím za co, někde něco blbého řekli, Slánský dostal koresponďák ze Západního Německa a Horáková založila časopis pro ženy Vlasta, možná to bylo kvůli tomu. Zde je videjko, které propaguje moje stránky argoni.com, ještě ale bez kybernetiky, podle starého, dobrého hesla, že co si člověk sám neudělá, jakoby nebylo.
V dnešní době, kdy se, bohužel, ukazuje, že bolševici měli svým způsobem pravdu, protože umělá inteligence začíná na stránkách internetu řádit snad ještě hůř, než báťuška Stalin se často setkávám s tím, že něco natočím nebo napíši a ono to najednou zmizí a v mailové poště najdu zprávu, museli jsme vaše video stáhnout, protože jsme usoudili, že porušuje pravidla komunity, jako se to například stalo s následujícím videem, které bylo vyhodnoceno jako „nevhodné“. Uprostřed všech možných videí, propagujících násilí, nevhodné společenské a sexuální chování, popřípadě glorifikující války a násilí, od násilí v rodině, na planetě nebo dokonce mezi vesmírnými světy – tak tohle moje videjko o cvičení na prodloužení věku Klingoni smázli a ještě mi vzkázali, že mohu být rád, že zatím ještě nebudou žádné sankce. No, chápete to?
Další videjko je o nebezpečí obsedantní neurózy, které na nás neustále číhá a když nedáváme pozor, tak na nás skočí jak mozková mrtvice a dokáže nám zničit třeba i celý život. Z toho samozřejmě plyne také špatné vidění reality, kdy vidíme spíše to, co chceme vidět, zatímco nevidíme nic, s čím nesouhlasíme nebo to vidíme tak nějak šišatě. Jsem si vzpomněl na vtip, jak sedí mozková mrtvice na stromě a kolem jde policajt. Když je na dosah, tak po něm mrtvice skočí a… ono nic! Poliš jde dál, jakoby se nechumelilo, mrtvice se rozplácne na zemi, chvíli se nechápavě dívá, pak se plácne do čela, no jo, vlastně, co blbnu, vždyť jsem mozková…
A pokračujeme v krasojízdě, tady jsme na opuštěné železniční stanici Praha – Bubny, která se nechvalně proslavila jako transportní nádraží v době druhé světové války. Všechno má svou historii a většinou není o co stát, když se ta historie má připomínat, o tom si ještě budeme povídat v souvislosti s 21. srpnem 1968, protože to mi připadá jako docela vážný případ na postupné gumování z historie, takže si připomeneme pár událostí, které svého času byly téměř světoborné a dnes už o nic nikdo neví – a kupodivu, ani o nich nechce vědět. Což vede až k myšlence – je historie, taková, jakou se učíme ve škole? Odpovídá pravdě? Nebo jsou události, které prostě zahučí do víru „dějin“ a už si na ně nikdy nikdo nevzpomene?