Před pár lety nás sužovala vedra, o kterých si mnoho lidí myslelo, že nás už neopustí, takhle to půjde dál a dál, až se nakonec všichni uvaříme, upečeme, cestou do práce se zpopelníme, prostě to vypadalo, že už jsme všichni zralí na rozptyl. Našli se i tací, kteří byli přesvědčeni, že oteplování je důsledek lidské nezodpovědnosti při budování průmyslu a devastaci přírody, jiní zase poukazovali na to, že se podobně jako Země oteplovaly i Merkur a Venuše, což by napovídalo spíše tomu, že se mění sluneční aktivita, čili něco, čemu už vůbec nikdo nerozumí. Když jsem studoval v šedesátých letech Vysokou školu chemicko-technologiskou, odkud mě potom vyhodili z politických důvodů, protože jsem nesouhlasil se vstupem sovětských vojsk na naše území, tak si pamatuji, že jsme se učili složení vzduchu, kde bylo 0,03 % kysličníku uhličitého. Když si dnes vyguglíte složení vzduchu, je v něm 0,031 % kysličníku uhličitého, o tisícinu procenta víc, no, to je nárůst kysličníku uhličitého jak prase. Příroda má pod palcem autoregulační procesy a jen tak něco ji neošálí, nepřeveze, jinak by nebyl možný vznik a udržení života na této planetě. Jasný?
Často jsem přemýšlel jaká to byla náhoda, že jsme se narodili na matičce Zemi, kde na povrchu panují teploty v rozmezí několika desítek stupňů, které umožňují vznik a existenci života. Kdybychom se nějakou náhodou narodili na povrchu Slunce, tak by si toho v celém vesmíru nikdo nevšiml. Jsou to prostě náhody, které jsou nevysvětlitelné a nepochopitelné. Procházíme se po vychladlém povrchu žhavé koule a řítíme se vesmírem, v němž panuje takový mráz, že by nám úsměv zmrzl na rtech dříve, než by bylo čemu se zasmát. Jsme svým způsobem uvěznění v poměrně malém prostoru, ale většinou nám to nevadí. Řešíme většinou naprosté hovadiny, ale řešíme je s nadšením od rána do večera. V podstatě se dá těžko odhadnout, jestli něco řešíme my nebo to nějaká shoda okolností a náhod řeší za nás a často i bez nás. A to se týká všech lidí, bez výjimky.