Nedávno jsem viděl horor, asi americký, no prostě hrůza, odehrávalo se to v kosmickém prostoru ve vesmírné lodi a jádrem hororu bylo, že jeden kosmonaut při neopatrné manipulaci s prostorem nebo s ferimagnetickým polem přišel o ruku. Prostě najednou neměl ruku, ne, že by úplně zmizela, ale čistě ušmiknutá ležela před ním na podlaze. Co teď? Kosmonauta nenapadlo nic lepšího, než vložit ruku do velkého akvária nebo terária a ruka se najednou začala hýbat a dokonce naznačovala, že kdyby jí dali papír a tužku, tak by mohla něco zajímavého napsat. A skutečně, jak naznačila, tak udělala. Když jí podali fixu a papír, ruka začala psát, už ani nevím co, „velitel lodi je vůl“, nebo něco takového. A potom začal horor, protože ruka z terária utekla a pobíhala po kosmické lodi a tak jsem na to čuměl a říkal jsem si, hm, to je zajímavé, proč tam pobíhá zrovna ruka? Ruka přece není určená k pohybu vpřed ani vzad, chodíme po nohou a ne po rukou… Proč nemohla po kosmické lodi pobíhat noha? To by bylo určitě ještě horší a temnější. Najednou by zničehonic přiběhla noha, někoho by kopla, to už je jedno kam a zase by utekla. Teď by se nenechala chytit, protože by byla mrštná, mohla by všechno okopávat a dělat nepořádek, no, nevím, nevím, možná by to chtělo někdy prostě domyslet ten první nápad, námět, motiv, aby i zbytek začínající legendy byl zajímavý a dokázal správně chytit za srdce.
Koukal jsem se jen tak zběžně na youtubko a nestačil se divit, kolik lidí se snaží přijít k penězům jako profesionální radilové nebo usměrňovači myšlení, popřípadě jako inspirátoři, duchovní učitelé, mediální profesoři a poučovatelé, ve skutečnosti ale, bohužel, často jen beznadějní pitomci. Deset věcí, které musíte vědět ještě předtím, než ráno vyběhnete do ulic. Babička zachránila koťátko, nečekala, co jí z toho vyroste, není důvod, proč byste nemohli jet do zahraničí, stačí splnit jedinou podmínku, dvacet pseudoargumentů, kterými se ohánějí odpůrci a odpírači, pět věcí, které bychom měli vědět, ale neví je skoro nikdo, největší záhady na světě, představitel Hamleta beze stopy zmizel během představení uprostřed svého slavného monologu…
Zrovna před chvílí jsem se bavil se svou asistentkou Monicou, jak je dnes všechno paradoxní. Nebo jak je dnes všechno paradoxně naopak. Dříve to bylo tak, že na jedné straně stáli bohatí, zavalití, otylí, no prostě jak prasata tlustí podnikatelé, majitelé fabrik, kulaci, vlastníci jatek, bankéři a zbohatlíci a na druhé straně stáli vyhublí, vyzáblí, hubení vykořisťovaní dělníci a vychrtlí chuďasové. Všichni ty obrázky dobře známe. Dnes je tomu naopak. VIPáci, zbohatlíci, majitelé firem a nejvyšší politici mají postavy jak proutky a proti nim na ulicích protestují davy obézních, vyžraných, stopadesátikilových nezaměstnaných, lidí bez práce a bez peněz a bezzemků bez majetku a bez koruny v kapse. Asi by se to dalo přiřadit k dalším záhadám, na které dnešní společnost marně hledá odpověď.