Jedno jediné slovo – a kolik může mít významů! Už jste nad tím někdy mudrovali? Většina lidí si pod označením „únos“ představí nějaký krimi trhák, akční snímek, kde hrdina (třeba John Rocky Rambo Slay Stallone jde po ulici ke známým slavit Silvestra a najednou vedle něho prudce zastaví auto, z něhož vyskočí tři svalnaté postavy, popadnou hlavního hrdinu a přestože křičí: „Hoří!!“, „Hurráá!!“, „Ať žije Okamura!“ a „Volte Piráty!“ a podobné nesmysly, tak si ho nikdo nevšímá, nabušení muži ho šupnou do auta, jako kdyby se jednalo o srolovaný koberec, zabouchnou dveře a v několika vteřinách se auto s únosci a samozřejmě i s uneseným změní ve zmenšující se tečku na obzoru. V autě Ramba hned zkontrolují, jestli nemá v těle nějaký čip, ale ne od Gatese z očkování, ale sledovací čip, podle kterého by ho mohl kdokoliv najít, čip najde, zlikviduje a tím John Rocky Rambo Slay Stallone mizí ze světa a vypadá to, že dožije někde v ocelové kleci v soukromém vězení, kde na něm budou dělat pokusy nebo mu budou odebírat orgány – právě se změnil v zajatce bez možnosti úniku.
Takže takhle nějak probíhá únos v říši představ a fantazie většiny lidí, inu, neříkám, že tomu tak určitě není, i když je pravda, že když se člověk zhroutí jak bezvládný pytel, tak se dost těžko nakládá z chodníku do auta, zvláště když zná pár chvatů z jiu-jitsu a může potenciálnímu únosci zlomit nohu, to je potom s unášením docela fuška. Podle mého názoru, je také dobré provést určité ochranné rituály, jak na zdraví, tak i na svobodu pohybu a podnikání – ještě jednou si řekněme, co takový rituál je a co obnáší – je to umění, schopnost či dovednost přilákat ke svému přání pozornost vyšších bytostí a entit, pokud existují… no, když neexistují, tak to alespoň působí na podvědomí všech zúčastněných a podvědomí a práci s podvědomím bych rozhodně nepodceňoval.
Dříve, ještě před pandemickým šílenstvím, kdy se z rozhodnutí vlády zastavil ekonomický a kulturní život v této zemi, jsme často konaly rituály v zajímavých lokalitách, jako je například Písecká brána na hranicích Prahy 7 a Prahy 6, Staré Splavy, poblíž Máchova Jezera a Tolštejn poblíž Jiřetína pod Jedlovou. To jsou místa, kde se rituální chování přímo vnucuje. Podívejme se na krátký (zkrácený) záznam rituálu v Písecké bráně, kde se lidem plnily přání snad ještě dříve, než je stačili zapsat, napsat či vyřknout.
Naštěstí nejsme právě díky rituálům na nikom závislí, takže je nám celkem jedno, kdo přijde a projeví o rituál zájem, my to dělám pro ostatní ne pro sebe, nedělám si žádnou propagaci, nikoho v tomto smyslu neoslovuji, nemusíte mi nic psát do komentářů (stejně jsou vypnuté), váš názor mě, upřímně řečeno nezajímá, nic neprodávám, nic nenabízím, koho to nezajímá, může čumět na cokoliv jiného. V tomto smyslu se mi youtubko docela líbí, pokud se do práce s youtubkem nevrhám ve stylu „chcete mě?“, je aspoň docela dobře vidět, kolik lidí má o danou problematiku v určitém stylu a podání zájem a kolika lidem to visí u prdele. Ale to je už každého věc.
Většina lidí, kteří mě již znají, zřejmě čekají v těchto místech nějaký zajímavý zvrat, protože, jak vždycky říkám, úkolem esoteriky je hledat souvislosti i tam, kde žádné nejsou. Takže, jak jsme si řekli, dá se únos definovat jako nezákonné zmocnění se osoby nebo osob zpravidla proti vůli unášeného či unášených. Zákony často odlišují různé typy únosů, například hromadné únosy spočívající v ozbrojeném únosu dopravních prostředků a únosy dětí. Děti jsou vlastně svým způsobem unášeny při každém stěhování, k němuž se rozhodnou jejich rodiče či poručníci, pěstouni, opatrovníci, majitelé, popřípadě držící nebo jak je nazvat.
Příklad z praxe – paní byla šťastně vdaná za téměř ideálního muže, byli spolu asi deset let, měli tříletého synka, domek, pán měl dobrou práci, slušně vydělával, prostě idylka a spokojenost. Potom měl pán dopravní nehodu, stalo se mu něco podobného jako se stalo jinému pánovi, co jel i s rodinou v sobotu na chatu a přímo proti němu, tedy v protisměru se najednou vynořil jaguár (myslím značku auta) s rozjásaným sexuologem a střet skončil smrtí pána a dvou členů rodiny, sexuologovi se nestalo nic a nakonec ani nebyl nijak zvlášť potrestán. Inu, stane se. V tomto případě pán přežil, strávil několik měsíců na JIPce, ležel v komatu, doktoři mu moc šancí nedávali, ze zkušeností asi už věděli, že ten slušnější to vždycky odnese nejhůř, ale nakonec se stal zázrak, pán se probudil, zvednul se a začal se uzdravovat.
Pro doktory tím případ končil, jenomže zádrhel byl trochu v tom, že pán si vůbec nic nepamatoval. Nestává se to často, ale občas se to zřejmě stane. Vůbec nevěděl a nechápal, proč má najednou sedět v kuchyni v rodinném domku a pojídat svou oblíbenou polévku, proč má šišlat na vůkol pobíhající dítě a proč by měl projevovat intimní důvěrnosti vůči ženě, kterou neznal. Nevěděl, co dělal předtím, nevěděl ani, kde pracoval a jaké by měly být jeho pracovní dovednosti, vzdělání, kdo jsou jeho přátelé. Takže zůstal sedět na židli v kuchyni a tak nějak asi trochu vnímá, že ho z toho místa vyhazovat nebudou, ale neví, proč tam je, co by měl dělat a jak se má chovat k ostatním. Paní z toho byla samozřejmě nešťastná, pokoušela se s ním navázat kontakt, ale bylo to, jako kdybyste s někým telefonovali a on by během rozhovoru zemřel, tak byste se s ním už asi moc nepobavili. Paní se potom sblížila s místním farářem, který k nim chodil, aby jim poskytl útěchu a navázala s ním sexuální vztah. Neberte to ale jako důvod k tomu, abyste někomu začali v této situaci nadávat, já sám jsem k tomu tenkrát řekl jenom to, že ať už se domluví na čemkoliv, co bude všem dohromady tak nějak vyhovovat, ať to přitom nechají. Takže jsme se na téma „únos“ dostali až k faráři, který porušuje celibát a k nevěrné ženě a k tomu, že to schvaluji a držím jim palce. Ono je to všechno vždy trochu složitější, jako třeba s tím známým Stockholmským syndromem. Je to syndrom nebo to není syndrom? Chlapec z vesnice se při nějaké příližitosti, třeba na Silvestra v trochu bujnější společnosti seznámí s dívkou, která hledá chlapa a jak se říká, svede ho a teď spolu začnou chodit. No, chodit, on není moc nadšený, protože ještě nechtěl s žádnou dívkou chodit, chtěl dodělat školu, potom pár let „prohánět“ děvčata, hledat tu pravou, dříve jsme tomu říkali trochu jinak, ale to je jedno – prostě on je najednou v situaci, kdy se musí rozhodnout – nůž na krk je přiložen – Vlastička má v Praze byt, který ji koupili rodiče – nabídka je jasná a chlapec z vesnice najednou bydlí se svou budoucí nastávající v bytě v Praze, protože to je prostě nabídka, která se neodmítá, mladá je brzy v jináči a jede se na svatbu a na svatební cestu do zahraničí, no neříkejte mi, že se nejedná o klasický únos jak prase. Potom se pro chlapce najde vhodné zaměstnání a dá se konstatovat, že spadla klec.