Pozpátku je to, lehký, lehčí, nejlehčí. Samozřejmě mám na mysli náš oblíbený benčpres, naprosto geniální cvik, který by se měl učit již v mateřských školách nebo na základkách.
Jak jsem si všiml, mnoho moderátorů nebo prostě takových těch individuí, co se dostali z druhé strany na monitor, mluví rychleji než statisticky průměrný člověk. Často mluví tak rychle, že to přerůstá v jakési drmolení, doprovázené prskáním, ne každý se dobře poslouchá, ne každý má skvělou dikci. Pamatuji si, jak byla kdysi divadelní škola, kde se lidé učili mluvit, potom také se v roli učitelů nebo instruktorů mluvení objevovali známí herci, no, podle mého názoru, to nebylo tak zcela zbytečné a marné, protože mně osobně to nedělá moc velkou radost, když musím sledovat člověka, který takzvaně šumluje, polyká koncovky, místo „budu“, říká „buuu“ a podobně. Od toho je to rodný jazyk, čeština, kterou všichni milujeme a proto také tady jsme a celý život se ji učíme používat. Podobná situace se odráží v tom, jak zacházíme s vlastním tělem. Občas se mi ozve nějaký kulišák, který se vyjádří ve smyslu, hele kámo, neblbni, děláš tady vědu z něčeho, co umí každý. To, co při tom vašem cvičení zdviháte, zdvihne i dítě. No, není to tak úplně pravda, já zase říkám, hele, co zdvihneš ty, zdvihnu i s tebou. Na následujícím videjku je možno vidět jednoho takového diskutéra, kterého jsem nakonec pozval na naše cvíčo, ať nám ukáže, jak a kudy na to. Znáte to, že jo, v hledišti sedí mezi diváky trenér vedle trenéra.
Způsobů, jak se pohybovat a jak cvičit je milion. Do každého pohybu se tiše vkrádá síla, rychlost, tempo, rytmus, vložená námaha, schopnost odpočinout si při krátkém povolení svalů, můžeme cvičit dynamicky, staticky, opakovaně v sériích, na doraz, nebo můžeme trénovat i pomocí negativních cviků, kdy spouštíme závaží seshora dolů.
Jaké jsou moje zkušenosti s běhacími pásy? Když si na takovém zařízení zaběháne ve fitku, tak je všechno v pořádku. Znal jsem a znám docela hodně lidí, kteři si (i když jsem je předtím varoval) zakoupili domů buď nějaký strašný cvičební stroj, monstrum, které jim zabírá půlku obýváku nebo běhací pás – v duchu se asi už viděli, jak statečně trénují, běhají a chodí – i když podle mého názoru je to blbost, normální člověk, který to má v hlavě v pořádku, si nikdy nepořídí do pokoje běhací nebo chodící pás. Doma na tom vydrží cvičit snad jedině sériový vrah nebo politik, který tají své majetkové poměry, prostě jsem se zatím ještě nesetkal s tím, že by to někdo, kdo normální, měl doma a současně by to používal. To, o čem často mluvím jako o užitečných strojích, jsou většinou moje vlastní nápady, které samozřejmě nikdo doma nemá, protože na to nemá peníze, ale to nemění nic na tom, že stěhovat si fitko domů je debilita.
Další palčivou otázkou, s ním se občas potýkáme, je koho si zvolit za svého trenéra. Znám různé cvičební nabídky a znám i mnohé pilné, skromné mládence, kteří se docela dobře vyznají ve cvičení, většinou nabízí tréninkový systém svého zaměstnavatele nebo také dívky, cvičitelky, které vám poradí, jaké boty si navléknout, když chcete oběhnout park a jak přitom správně dýchat – tady je ale jedna věc, kterou nesmíte nikdy přehlédnout – není problém přestat stárnout, není problém udržet si kondici, není problém uběhnout deset nebo patnáct kilometrů, není problém zdvihnout v benči 120 nebo i 130 kilo, není problém začít cvičit dvoufázově a tak dále, nic není problém – pokud jste mladí.
Vždy jsem říkal, ano, je to zajímavé, co mi tady vykládá mladý, schopný, silný, usměvavý trenér. Jak ale může někdo, komu je dvacet, radit komukoliv, kdo má za sebou sedmdesátku? Je to taková docela dost zajímavá otázka. Pro starší lidi často doporučuji cvičení, které je spojené s menším pohybem, i když často s vynaložením veškeré síly. Izometrické cviky, často s maximálním protažením šlach – zatím se to vždy ukázalo jako absolutní paráda. Zbývá jen to vyzkoušet.
Kolikrát jsem si také říkal, jak by to asi vypadalo, kdybych měl během posledních třiceti let více času na tvůrčí práci, to by asi byla palba. Zatím stále žiji v takových divných podmínkách, kdy nemám kde pracovat, nemám ani kde pořádně bydlet, pořád se kolem mě hemží pár lidí, kteří potřebují s něčím poradit nebo s něčím pomoc, nedávno jsem si říkal, že je zajímavé, že jsem za posledních třicet let nebyl ani pět minut sám. Těžko mi někdo vysvětluje, jaké je to hrozné pro starší lidi, když o ně není zájem a trpí samotou. Já bych si asi odpočinul.
A do toho všeho cvičebního a učebního zmatku nám ještě vlezl covid, takže teď natáčíme spíše covidea než videa, ale stále mi můžete psát na raven.argoni@seznam.cz – odpovídám prakticky na všechny dotazy.
V následujícím videu je možné vidět nejdůležitější cviky, které tvoří páteř Magie života.
V mnohém vychází Magie Života ze známých bojových sportů.
A tímto se s vámi pro dnešek loučíme a těšíme se opět na zítřek. Nebo na pozítří. Sledujte také naše horoskopy na Blesku, na www.otevrena.cz a na Dobré kartářce. Často cvičíme podle tarotových karet – už jste to někdy zkoušeli?