Dnes začneme vzpomínkou na zimu. I když je zima už dávno pryč a občas se počasí tváří jako jarní, začínali jsme v zimě (nejenom v této zimě, ale v každé zimě) rituálky, které jsme potom opakovali na jaře a na začátku léta. Je to takové první rituální období, které se přes jarní rovnodennost 20. března, převalí do letního slunovratu, který už pomalu tluče na dveře a je to období od 20. do 24. června, kdy jsou nejkratší noce a nejdelší dny, akorát nevím, k čemu je to dobré, ale je to zajímavé.
V současné době se dají dobře konat rituály na zdraví, na úspěch, na pracovní úspěch, na partnerství a samozřejmě, pokud máte partnerství spojené (alespoň občas) se sexem, i na sex. Opět se lehce divíme, jak se všechno na světě a v životě opakuje, na to se opět podíváme skrz horoskopy, které jsme kdys dávno natáčeli na říjen a ono se to pomalu, ale jistě zcela překvapivě začíná opakovat – je to symbolika otáčejícího se kola, někdy se tak symbolizuje štěstí jako Kolo štěstí nebo Štěstěna. Zrovna dnes jsme s jedním mým velmi dobrým známým řešili otázku „proč?“. Proč se některé věci stávají, i když nechceme, aby se staly a v podstatě děláme všechno pro to, aby se nestaly. No a co se stalo jemu? Měl jít k soudu, dostal předvolání a ještě před týdnem mi říkal, ve středu, příští týden jdu 26. května k soudu, tak se na to musím připravit, což také poctivě činil, všechno se učil zpaměti, sepsal si argumenty, no a když dnes přišel do soudní budovy, tak se divil, jak to, že je tam prázdno a nikdo tam není, i když bylo už deset minut před vypuknutím soudního stání – a potom mu jedna úřednice, která šla kolem a nahlédla do papírů, které držel v ruce, šetrně sdělila, že soud, kam se nedostavil, proběhl už včera – aha, a teď zíral do papírů, ono tam skutečně bylo datum 25. května. V tu chvíli je to šok, ale těžko se vysvětluje, proč k tomu došlo.
Známý a téměř až legendární psychoanalytik Sigmung Freud věnoval chybným úkonům, čili chybám, které vznikly díky lidskému faktoru, několik objemných knih a zajímavých přednášek, v podstatě z nich vyplývá, že když se člověku do něčeho nechce, má tendenci vnímat (vidět, slyšet, cítit) realitu úplně jinak, než odpovídá skutečnosti. Vznikají chyby, chybná tvrzení, chybné teorie, vůdci se dopouštějí chybných rozhodnutí a poddaní vykonávají chybné úkony a pokud se někdo nechce zjevným kravinám podřídit, tak je umlčen, ukamenován, odstraněn. Až po dlouhé době, čili po čase se na většinu chyb postupně přijde a lidé, kteří věřili volovinám jsou za pitomce. Někdy jsou chybná tvrzení celkem nenápadná, jako třeba, že nesmíme brát do ruky koťátka, ptáčátka, králíčky a možná i cizí děti, protože by je jejich rodiče potom odmítali, přestali by se o ně starat, prostě by se od nich s výkřikem „fuj!“ odvrátili, ale jak už možná víte nebo to tušíte, je to blbost.
Většina lidí věří, že očkování pomůže překonat epidemii nebo pandemii, přestože to ve skutečnosti nebylo nikdy dokázané. Podle všeho je jakékoliv očkování proti čemukoliv naprosto zbytečné, možná, pokud bychom začali pevně věřit na psychosomatickou pomoc trpícím, tak bychom mohli říct, že to pomůže alespoň psychicky, ale nevěřte, že se rány vítězů hojí rychleji než rány poražených, to je další hovadina, které mnoho lidí věří. Občas se říká, že mnohokrát opakovaná lež se stává pravdou, ale není to pravda, stále dokola to omílám, lež je lež a pravda je pravda a nikdy se omíláním jakékoliv lži nestane ze lži pravda.
Když jsme už dnes několikrát narazili na problém pravdy a lži a na problém rituálů a magie – je zajímavé, že já sám jsem se zabýval magií, rituální magií a vším, co s čarováním a magickými meditacemi souviselo mnoho a mnoho let, prošla kolem mě hromada „odborníků“, kteří si ničeho nevšimli. Přestože já sám jsem již měl radost z praktických výsledků, mnoho se toho na mém životě díky rituálům změnilo, tak se například stalo, že jsem pracoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6 – Dejvicích, odkud mě nakonec z politických důvodů vyhodili, nesměl jsem studovat a v práci jsem byl pod neustálou kontrolou skalních bolševiků (doc. Šimánek a doc. Macák), tak jsem tam ještě s několika nadšenci dělali hokusy – pokusy s vyvoláváním duchů, s telekinezí a telepatií – a o patro výš byla katedra, vedená psychotronikem Kahudou, ta fungovala až do roku 1990, kdy Kahudu vyhodili a přestali vyhazovat peníze oknem. Nikdo z této ďábelské, psychotronické fakulty si ani náhodou nevšiml, že o pár metrů dál existuje člověk, který se magií zabývá skutečně a velmi živě. Potom jsem z chemické školy odešel pracovat ke Krátkému filmu Praha, animovaná tvorba, protože to bylo správně magické – pomocí animace dáváte neživým předmětům pohyb a tedy vlastně život – a opět zajímavost – mým pracovním kolegou byl známý Jan Švankmajer, který se (prý) údajně zajímal o magii rituály a různé magické postupy, pracoval s loutkama – a práce s loutkami je svým způsobem magická a nemusí to být jen woodoo a podobné záležitosti – a opět si nikdy nevšiml, že já sám si jen tak spíše sám pro sebe, jedu svoje magické bomby – a byly to zajímavé experimenty, jednou o tom určitě napíši více. Jo, když jsme u těch chybných úkonů – na chemické škole v Praze 6, v Dejvicích, odkud mě z politických důvodů vyhodili a nikdo se mi dodnes za to ještě ani neomluvil, pracoval jako vedouví katedry docent Jiří Macák. Jednou jsme dostali pozvánku na tři týdny do Brazílie na nějaký celosvětový kongres o chemii (pro jednoho člověka) a Macák se toho hned chytil, protože kdo jiný, než on nás mohl důstojně prezentovat a tak jsme to odhlasovali, aby tam letěl a Macák odletěl. Potom si uklízečka všimla, že v Macákově pracovně na stole leží pozvánka na stole a všimla si, že mezinárodní sjezd se koná od desátého juli, čili července, zatímco Macák tam odletěl v juni, čili v červnu. No, tak bylo velké haló, ježíš, to je blbec, jak se mohl takhle splést a to chodil na speciální kurzy angličtiny pro komunistické pracovníky – no a on tam byl skutečně celé tři týdny a potom se vrátil a dělal jakoby nic. Zlomyslní kolegové se ho ptali, tak co, Jirko, jaká byla konference? Jo, dobrý… A měl jsi tam tu svou přednášku, jak jsme ti napsali? Jo, měl… a dobrý… Jirko, nekecej, tys to popletl a když jsi tam přiletěl, tak jsi zjistil, že to bude až za měsíc! Že to tak bylo? A Jiřík se přiznal a že mu to bylo blbý, tak to chtěl zaretušovat, jakože bylo všechno v pořádku. No, nevím, co by na to řekl pantáta Freud, asi by měl upřímnou radost.