Zajímavý problém. Nevím, jestli jste se někdy zajímali o Fausta, čili o doktora Fausta, vzdělance, který měl nějaké potíže s ďáblem a pravděpodobně i s bohem, hodně o tom psal J. W. Goethe a v Praze byl a je Faustův dům, barokní palácová budova, kde doktor Faust nikdy nebydlel, ale tak už to u celé řady legend, pověstí a bájí chodívá. Ve vztahu k tomuto zajímavému domu se vystřídala hromada majitelů, mezi nimiž byli i slavní alchymisté a mágové a podobní spiklenci se světem tajemna, že jednomu z toho až oči přecházely. Díky jim (tedy díky těm povídačkám) zřejmě vznikla legenda o doktoru Faustovi, který se v domě snažil vyvolávat vyšší entity, včetně ďábla a potom si ho ďábel odnesl a nakonec se to všechno rozebíralo ještě jednou, filosoficky.
V povídání o Faustovi se v podstatě skrývalo všechno, po čem toužil průměrný člověk, který chtěl v současné společnosti udělat kariéru, stát se nesmrtelným a získat nekonečnou hromadu peněz, koneckonců, kdo by je nechtěl? Peníze a nějakou solidní, použitelnou ženskou, pokud možno hezkou a k tomu řádně nadrženou, aby zbytečně nefilozofovala, když už mělo přijít na věc.
Bystřejší lidé si všimli, že jsem těch asistentek měl vždy více, sám aní nevím, kolik jich za posledních pár let bylo, ale jak občas říkám, nahých asistentek není nikdy dost. A použít se dají na všechno možné. Ale, abychom neodbíhali od tématu vzdělance Fausta, který je nespokojený se svým životem, nemá dost peněz, touží po nesmrtelnosti a nemá ani nahou asistentku – bylo poměrně dost lidí, vzdělanců, kteří dumali nad možností buď se spojit s ďáblem nebo s jakoukoliv vyšší entitou, která by jim nadělila nějaký ten pravidelný příjem nebo si nějak opatřit všechno na pár let dopředu a potom si užívat života.
Chce to prostě trochu magie a trochu rituálů, ale lidi jsou už takoví, že jsou raději líní jak prasata, než aby udělali něco pro své blaho a radost ze života.
V poslední době jsem poměrně dost přemýšlel o filmu Lekce Faust od Jana Švankmajera. Bylo by jistě zajímavé, kdybyste se na tento film podívali, dá se najít na youtubku, v hlavní roli s vynikajícím českým hercem Petrem Čepkem. Jan Švankmajer byl stejně jako já režisér, scénárista a hlavně animátor, pracující pro Krátký film Praha. Máme toho společného poměrně dost, včetně takových drobností, že jemu se v roce 1975 narodil syn, mně se narodila dcera a prakticky ve stejném čase se i Saudkům, tedy Kájovi a Haně Saudkovým, ne bratrům Saudkům, narodila dcera Berenika. Stejně tak se narodila dcerka i doktorovi, ne Faustovi, ale Plzákovi. Stejně tak bylo zajímavé, že Jan Švankmajer postavil a sestavil pro své dítko loutkové divadlo, pro které vyráběl loutky a hrál s tímto loutkovým divadlem různá představení – a stejně tak jsem to dělal i já. Vyrobil jsem velké loutkové divadlo a společně se svou tehdejší ženou, která měla výtvarný talent a pracovala jako zlatnice, jsme vyráběli pro naši dceru Markétu (pozor – Faust a Markéta) různé loutky. A už tady byla ta situace, že když něco řekl táta, tak to nic neznamenalo, ale když to řekl kašpárek, tak to byla autorita a všechno se muselo odehrávat podle kašpárkových názorů. Potom jsme s Janem oba pracovali v loutkovém filmu a při své práci jsme animovali všechno možné. Rozdíl byl ale v tom, že já jsem nikdy nešel cestou slávy, vyrobil jsem spoustu zajímavých loutek a postaviček, které někde zmizely, většinou si je někdo odnesl nebo je prostě někdo ukradl, Jan má ty svoje pečlivě uložené ve sbírkách. Jan emigroval v roce 68 a vrátil se v roce 69, já jsem emigroval v roce 82 a vrátil jsem se v roce 90. Jan mezitím natočil asi deset filmů, já jsem napsal několik knih. Pět filmů jsem natočil před svou emigrací do Německa. Chtěl bych se ještě k animaci vrátit, mám určitý projekt, zajímám se podobně jako se zajímal i Jan Švankmajer o magii a o rituály s použitím loutek a v současné době sháním prostředky a peníze na natočení svého posledního filmu. Jak už asi správně tušíte, půjde opět tak trochu o Faustovskou tématiku, ale trochu více z praktického hlediska, než tomu bylo u J. W. Goetha nebo u J. Švankmajera.