Opět se dnes podíváme na několik, přesněji řečeno na pět starších horoskopů a zamyslíme se nad tím, jaké je jejich poselství, týkající se současné doby. Zrovna dnes, protože je neděle, píši vztahové a sexuální horoskopy pro www.otevrena.cz (činím tak již mnoho let, aby byly nové horoskopy na období od pondělí do neděle) a živě pochybuji, že by mi s tím jednou (prakticky kdykoliv) mohla pomáhat nějaká umělá inteligence – ona to těžko zvládne naše vrozená, lidská inteligence a myslím si, že chtít po algoritmech, aby se, byť jen trochu a na chvilku v pravém slova smyslu zamyslely nad lidským osudem, je pitomost.
I když se to zdá být na první pohled složité, je to jednoduché jak facka. Nejdříve si ještě jednou zopakujeme moji definici lidské inteligence. Proč říkám lidské, protože je nesmyslné srovnávat třeba člověka a delfína podle jejich inteligence, z toho důvodu, že se zvířecí a lidská inteligence nedá srovnávat, mluvíme vždy o něčem naprosto jiném a když z toho vyjde člověk vítězně, tak je to podobné, jako kdybychom tvrdili, že člověk má ve srovnání s delfínem vždy o něco větší číslo bot.
Moje definice lidské inteligence zní – je to schopnost převádět iracionální pocity dosažení a udržení rovnováhy do racionálních (matematicky zpracovatelných) systémů. Dobře, můžete polknout ještě jednou, já vím, že je to na Nobelovu cenu, kterou mi stejně nikdo nikdy nedá, ale představte si provazochodce, kráčejícího po napjatém nebo v horším případě dokonce povoleném laně a teď vidíte, jak se snaží udržet rovnováhu, kácí se doleva, tak vymrští pravou ruku, aby se vyvážil a dosáhl rovnováhy a nikdo z pozorovatelů nemá dojem, že by počínání provazochodce nerozuměl, ano, je to naprosto pochopitelné, zmítá se tam jak nudle v bandě, aby se udržel na špagátu a nespadl.
Provazochodec nespadne, stejně jako žonglérovi nespadne žádný poletující míček, oba sklidí potlesk přihlížejícího obecenstva, ale jedna věc je tady k zamyšlení – citově a pocitově udržují rovnováhu i zvířata, je sice pravda, že sem tam se odvážný skok někdy nepovede a opice zahučí do houští, kam původně vůbec nechtěla, ale většinou se to i ve zvířecí říši drží všechno na nohou, dokonce by se dalo říct, že dokud je živočich schopný pracovat se svou rovnováhou, tak žije, i ryby dobře „vědí“, že hřbetní ploutev má být nahoře a když občas některé rybky (v případě Bečvy asi všechny) začnou plavat bříškem nahoru, tak je nejvyšší čas vběhnout na scénu s příslovečným křížkem, protože funus právě začal.
Lidský svět je složený ze slov, i když, pravda, všechno zkoumáme, zhruba řečeno, svými pěti smysly, tak pokud něco vidíme nebo něco slyšíme, hmatáme, čicháme, chutnáme… ale neumíme to pojmenovat, je to stejné, jako kdyby to neexistovalo. Takže si pamatujme, že obraz světa, ve kterém žijeme, čili náš vnitřní svět, v němž existujeme, se skládá ze slov. Teď vás možná napadne, že lidé mají různé představy o světě, podle toho, jaká používají ve svém rodném jazyce slova – a máte pravdu! Anglické oko vidí jiný svět, než oko mongolské, popřípadě české. Pokud chcete řádně, hezky od podlahy, rozumět psychologii, tedy lidské psychologii, studujte ji ruku v ruce s lingvistikou, jinak zůstanete na úrovni městského policajta, který je schopen vám dát pokutu za nenošení roušky.
Celý život se řídíme a musíme se řídit podle určitých pravidel. A pokud začneme jakákoliv pravidla rozebírat a zkoumat, zjistíme, že ve všech „herních systémech“ se jedná o udržení „rovnováhy“. Matematika, chemie, fyzika, právní řád, zločin a trest, ekonomika, to všechno jsou „hry“, které vymyslel člověk (v přírodě nic takového neexistuje) a všechny jsou založeny na předpokladu, že pravá strana rovnice se musí rovnat levé. Tak je to správně. Když to tak není, není to správně. Současně platí nebo se do toho „motá“ jeden přírodní zákon, který platí vždycky a který říká, že jakýkoliv systém, který vymyslel člověk, v sobě obsahuje chybu nebo chyby, které se při dalším rozvíjení systému projeví jako paradox, čili nesmysl, nedokonalost systému. V přírodě žádné paradoxy nejsou a podle přírody bychom se měli dle esoterního učení řídit a dosáhneme pravdy. Stručně řečeno – umělá inteligence ve své podstatě není žádná inteligence, protože v ní není obsažený prvek iracionality (já to tak cítím, tuším, že to tak je, hm, tady není něco v pořádku, trochu mi to připomíná písničku Kupředu levá…), takže ať už je tento strojový postup jakkoliv složitý a vyšperkovaný kovanými ajťáky, nikdy nemůže překročit svůj vlastní stín, nikdy nedosáhne „pocitů“, nikdy ani nevytuší, v čem spočívá iracionalita – a rozum sám o sobě, neboli čistý racionální rozum neexistuje. Takže nemluvíme ani tak o umělé inteligenci, jako spíše o umělé blbosti. Lidé, kteří mívají nezdravý přebytek racionality ve svém myšlení, jsou psychopati, proti kterým celoživotně a dosud stále marně bojuji. A kalkulačka v hlavě nereprezentuje rozum, nejlepším důkazem je můj strýc Jaroslav, který by se dal popsat jako geniální debil. No dobře, když se zamyslíme, jak se to bude s umělou inteligencí dále vyvíjet, tak je jasné, že první racionální kosy padnou na kámen ve chvíli, kdy dojde k řešení zdánlivě jednoduchých úkolů, které budou mít společného jmenovatele – kdo má pravdu? Která z diskutujících stran má pravdu? Mají pravdu ti, kteří si budou myslet, no tak, výborně, necháme strojům dřinu a budeme se mít všichni dobře a lépe a lépe nebo budou mít pravdu ti, kteří si řeknou, no výborně, necháme strojům dřinu a my, bohatí se budeme mít stále lépe a lépe… ale co uděláme s tím bezcenným stádem zavšivených nuzáků, s tím odpadem, který naše umělá civilizace vlastně vůbec nepotřebuje?