Čtenáři, kteří mě už tak trochu znají, si jistě již téměř automaticky doplnili – hledáme souvislosti i tam, kde žádné nejsou. A o to právě jde, tedy ne o to, najít jakoukoliv souvislost čehokoliv s čímkoliv za jakýchkoliv podmínek, kdykoliv a kdekoliv, podle poučky „všechno souvisí se vším“ – jde hlavně o to, naučit se zaměstnávat mozek takovým způsobem, aby za bdělého stavu stále pracoval na racionální rovině a co se týká spojitosti či propojení různých jevů na základě podobnosti, čili analogie, tak aby si všímal všeho, čeho je schopen. Řeč je stále o mozku, dřímajícím v naší lebeční dutině… teď jsem si vzpomněl na svou vlastní básničku Tiše dřímá Hirošima, Nagasaki dříme taky. Jinými slovy se v rámci užité denní psychologie učíme vyhýbat myšlenkovým schématům typu „tohle se nedělá“ a „tohle se dělá“, „to je správné“ a „to je nesprávné“, spíše se snažíme posuzovat všechno v rámci rozdělení na „možné“ a „nemožné“ z hlediska přírodních zákonů. Snažíme se smířit s tím, že stát se může prakticky cokoliv, co neodporuje přírodním zákonům. Takže, jak se zpívá v jedné písničce – nevěř, že zrada nepřebolí, ten zázrak už se mockrát stal. Mrkněte na přiložené/vložené videjko. Nabízím zde určitý základní pohled prakticky na každého člověka, který mě, čistě z hlediska syrové, denní praxe, zatím ještě nikdy nezklamal. Myslím tím ten pohled, ne toho člověka. Takže, pokud chcete porozumět světu kolem vás, vyznat se v sobě a vyznat se v druhých (hlavně z hlediska jejich myšlení a jejich názorů na svět), zkuste, třeba hned dnes, na „dobytí svého vlastního severního pólu“ použít nabízenou esoterní psychologii.
Mrkněte se na něco, to je tak idiotská výzva, že horší bych asi dost dlouho a těžko hledal. Všimněte si, jak vás dnes skoro každá reklama a prakticky každý pokus o to, aby vás někdo okradl o váš čas, vybízí k tomu, abyste na něco „hodili oko“, na něco „mrkli“. Mrkni se na tohle, mrkni na támto, mrknutí nic nestojí, je časově nenáročné, někdy dáte ze svého času nebo ze svého života na jedno mrknutí jen desetinu vteřiny. To není sledování celovečeráku, jenom se mrknete. Počítačový virtuální svět se měni v jeden obrovský tlakový až nátlakový hrnec, který se vás snaží přinutit na něco kliknout, na něco mrknout, přepnout pozornost, běžet chvíli jiným směrem, než jste původně běželi. Časožrouti se vás snaží okrást o váš čas, o vaši koncentraci a o vaši orientaci v přespolním běhu, kterému se běžně říká „život“.