Rituály, výklad astrologických konstelací, výklad tarotových karet, kurzy nesmrtelnosti, kurz rychlého psaní na klávesnici computeru, kurz výkladu tarotových karet, poradenství ohledně kreativního psaní, jak se stát copywriterem a nikdy nemít nouzi o peníze, ano, to všechno je obsaženo v nabídce, kterou jsem přímo překypoval, bohužel, nikdy jsem neprodával rychlé občerstvení, takže jsem ani nemohl založit celosvětové řetězce, vycházející z mé základní nabídky, kterou byl výklad karet, partnerské poradenství a sestavování horoskopů. Je to záležitost, která je hodně individuální a těžko se na ni dává jakákoliv licence. Když budete něco vyrábět nebo obrábět, šít džíny, prodávat energy drinky nebo iontové nápoje, můžete rozšiřovat výrobu a prodávat licence nebo se pustíte do lichvářského řemesla a podnikatelská chobotnice, složená z vašich obchodů a nápadů za chvíli svými chapadly omotá celý svět. Když se budete živit jako spisovatel, který může napsat třeba deset stránek denně nebo terapeut, který je schopen pohovořit s několika neurotiky a tak nějak je uchlácholit, nemůžete nikdy svou „výrobu“ rozšířit, i kdybyste se posrali. Omlouvám se za pravdivé vyjádření. Raději to ani nezkoušejte. Budete vyrábět cokoliv, co se dá označit jako umělecký předmět, tak se svými schopnostmi nikdy nepřeskočíte svůj vlastní stín.
I kdybyste dokázali vysochat další sochu Davida nebo byste k již existujícímu Davidovi vytesali z kamene odpovídající sochu Goliáše, tak vám ty sochy zůstanou stát někde v garáži a nikdo se o nich ani nedoví. Obchod s informacemi dospěl do zvláštního pseudozakrslého stavu, kdy nikdo neví, co se ještě dá označit jako přínosná či hodnotná informace a co nestojí za povšimnutí. Každý den můžete číst tisíce slov o tom, co byste měli dělat, abyste chránili nejenom sebe, ale hlavně ty druhé, ale to jsou takové žvásty, že to snad nečtou ani lidé, kteří mají oficiální potvrzení o nevratném omezení mentálních funkcí. Trochu mi to připomíná jednu buddhistickou historku o mnichovi, který uvažoval a meditoval na téma, co a jak dělat, aby co nejméně škodil a vadil jiným živým tvorům, protože, i když si dává pozor, tak než doběhne do kadibudky, tak cestou zašlápne a usmrtí desítky nevinných broučků a když si dá k jídlu misku suché rýže, tak samozřejmě tu samou rýži už nemohou požít hladoví ptáčci a tak nad tím furt rozumoval, protože kdyby zase nejedl vůbec, tak jak by k tomu přišla třeba tasemnice, kdyby nějakou měl a nakonec se rozhodl k sebevraždě. Povídačka už neříká nic o tom, jestli sešel z tohoto světa nějakou šetrnou ekologickou metodou, ale jako příklad k zamyšlení je to docela dobrý. V podstatě je tato historka nejlepším důkazem toho, že když budeme pořád jenom myslet na ostatní, že nám z toho jednou jebne a ve světě, který je založený na tom, že jeden požírá druhého stejně nikoho nezachráníme a nikomu nepomůžeme.
Lajky, sledování, komentáře – pokud jste se někdy dívali na něco na youtubku nebo jste se začetli do textu na „blogovém dvorku“, určitě jste si všimli výzvy youtubera nebo blogera, pokud se vám příspěvek líbil, napište mi to dole do komentářů, popřípadě mi dejte lajk a teď se divíte, proč mu to nemůžete napsat do zpráv nebo proč tam není nějaká možnost diskuze s autorem… no, není. Poskytovatel místa na netu nebo jak tomu říkám „majitel dvorku“, kde jste v roli poslušné slepice se dívá, kolik máte komentářů a kolik lajků a podle toho se potom s vámi bude případně domlouvat, jestli k vašim videím nebo příspěvkům přilepí nějaké debilní reklamy, ze kterých můžete mít nějakou tu desetikorunu. A z toho již vyplývá zcela jasná hierarchie – máte hodně lajků nebo komentů pod svým příspěvkem, jste úspěšní, máte malou sledovanost a málo jásavých komentářů, jste směšní. Já sám jsem na tuto hru nikdy nepřistoupil, lajky se dají koupit stejně jako se dají domluvit (většinou se to dělá recipročním systémem) ohlasy pod příspěvkem formou dohody o vzájemné pomoci. Mnohokrát se mi stalo, že se mě někdo ptal, proboha, jak to, že mám tak malou sledovanost, vždyť ty videa jsou docela dobrý a zábavný – a mám tam jenom dvacet šest sledování..? Inu, ať už čísla lžou nebo nelžou, je tomu tak. Na jednu stranu je pravda, že s tak malou sledovaností jakou mám, se mnou nechce nikdo spolupracovat, ale o tom jsem už psal a samozřejmě, že i nabídky na interview a rozhovory v tv a v rozhlasech a rádiích silně pokulhávají, za posledních deset let jsem neměl ani jednu jedinou. Na druhou stranu mi lidé dost neradi odpovídají na otázku, co je lepší si poměřovat, jestli počet lajků, počet komentů, počet „zhlédnutí“ nebo pracovní výsledky, které se samozřejmě dají vyčíslit pouze a jedině v korunách, protože, jak se občas vtipně říká, za lajky si v Lidlu rohlík nekoupíte. Vzhledem k tomu, že se samostatnou prací tady živím od roku 1990 a od šťastných devadesátek podnikám hlavně na internetu a že jsem nikdy nežádal a ani v současnosti nežádám o žádnou sociální podporu (hmotná nouze, příspěvek na bydlení), protože ji prostě nepotřebuji a rodiče mě už dávno neživí, řekl bych, že na tom asi nebudu tak úplně nejhůř. Jak to dělám? To je trochu drzá otázka, nevím, proč bych to měl komukoliv vysvětlovat. Myslím, že si to stačí trochu srovnat v hlavě – kolik měl lajků, komentů a sledování Petr Kellnerů? A odkud jste věděli, čím se on a jeho PPF živí? A to je právě i základ mojí nabídky – naučte se vykládat tarotové karty s přihlédnutím k astrologickým konstelacím a máte svou budoucnost napůl vyřešenou. Nemusíte mi psát do komentářů, většinou je mám vypnuté, stačí se mi ozvat na
raven.argoni@seznam.cz