Je to takový trochu dvojsmysl, mnohosmysl – nesmysl, všichni víme, co je to coca-cola, ano, správně, nápoj, nezdravý, buď oplývající cukrem nebo chemikáliemi, které na jazyku budí dojem cukru, ale cukr to není, je to ještě horší, prostě fuj tajxl, ale chutná to docela gut a dá se na to zvyknout, chlastám colu celý život, jednou asi umřu a celá řada analytiků řekne, aha, chlastal colu a zemřel, pozor na colu, bude lépe ji nechlastat. A navíc, protože nejlepší colu mají u mekáče, tak vás to občas přitáhne ke kultu nejhroznějšího stravování, jaké kdo v dějinách lidstva a možná i v dějinách zeměkoule, popřípadě i v dějinách celého vesmíru vymyslel. Ale i to je docela slušný výkon. Naštěstí si to všechno můžeme vystopovat v horoskopech, tady se můžeme podívat, jak vypadal horoskop před pár lety – no řekněte sami, jestli se to stále dokola nebo do cola neopakuje do ztráty vědomí.
Ano, Cola života, jak vtipné, trochu to přípomíná hlášku, kterou si humoristé dávají do erbovních znamení svých fejsbukových profilů – vzdělání, Vysoká škola života. Přitom ale často platí, že jeden život blbější než druhý, takže co se týká kvality oné výše zmíněné životní školy, tak potěš pánbu. Trochu je taky smutný, že když se vysoká škola života končí, tak už je pro další osobní budoucnost celkem na prd, pokud to tedy dobře chápu.
V sánskrtu se pojem „kola“ používal pro více kol, obsažených v jedné množině a každé kolo znamenalo čakru. Čakra je tedy kolo, které se netočí, i když je fakt, že neexistuje důvod, proč by se každé kolo mělo točit. To platí i pro zaparkovaná auta, když se například podívám z balkónu, tak do nedohledna vidím zaparkovaná auta, jde většinou o vozy, jejichž kola se netočí a které za celý rok nepopojely ani o centimetr, v podstatě ani nevím, k čemu ta auta slouží, prostě stojí na ulici a nehnou se, ani když by měly na pár hodin zmizet kvůli čištění komunikace (čímž se myslí ulice, chodníky a vozovky a tak). Takže si zapamatujte, že čakry jsou kola, která se netočí, jsou to (údajně) jakási centra energie, která se v páteři nacházejí na několika místech, někdy se mluví o sedmi místech, jindy o dvanácti, ale setkáte se i s učením, které citlivě rozděluje páteř na dvaatřicet nebo stoosm čaker, takže páteř je v podstatě od zakrnělého ocasu až po čepovec a atlas jedna dlouhá čakra, která se netočí a většinou není ani kulatá. I když třeba její majitel má výrazně kulatá záda. To je od špatného sezení před počítačem.
Byli jsme v Botanické zahradě podívat se na láčkovky, na masožravé rostliny, chtěl jsem své asistentce ukázat typickou láčkovku a málem mě ukousla prst. Tedy, ta láčkovka, ne asistentka. Ale to také patří ke Cole života, takže si myslím, že termín Cola života by se mohl zcela normálně a běžně používat a znamenal by… no jo, co by vlastně měl znamenat? Třeba to, že Cola je důležitá pro udržení života na zemi. Možná, stejně jako v legendách existuje mrtvá a živá voda, mohla by existovat mrtvá a živá Cola, i když s prodejem mrtvé Coly by to asi nebylo tak jednoduché, proč by si měl někdo kupovat mrtvou Colu, možná by to trochu připomínalo usínající prodej triček, která nabízejí naši youtubeři. Všimli jste si, že většina nebo možná, že ne většina ale hodně youtuberů, stejně jako hodně raperů nabízí k prodeji kromě svých vlastních uměleckých skečů trička všech velikostí?
Takže jsme se dostali od Coly života až k internetovým nebo youtuberským tričkům a tady mě napadá jedna zajímavá věc. Občas zavzpomínám na léta, strávená mezi bolševiky, jinak to totiž ani nešlo, byl zákaz cestování do západních zemí, takže většina lidí seděla doma a snila o tom, jak se jednou dostanou ven a budou emigrovat třeba do Austrálie nebo do Ameriky, popřípadě do Západního Německa, nejlépe do Mnichova, Hamburgu nebo do Berlína, protože tam byly erotické bary a bordely, prostě to tam žilo. Zatímco tady, uprostřed třeskutého komunismu nebo socialismu, marxismu-leninismu nebylo v podstatě co dělat, akorát jste se mohli dívat na schválené filmy, které prošly cenzurou a mohli jste číst knížky, které vycházely každý týden v hojném množství.
Ona ale ta umělecká tvorba, filmový průmysl, myslím český a slovenský filmový průmysl, občas i televize a samozřejmě i knižní nabídka (asi, jak to bylo to jediné, čím jsme se tady mohli bavit), měla dobrou úroveň. Stejně tak divadla, i když byla hlídaná a cenzurovaná, podobně jako koncerty a hudební produkce byly na vysoké úrovni a lidé se všemu, čemu mohli, věnovali s nadšením. Nemyslím tím idiotskou komunistickou tvorbu, ale cokoliv, co se dalo označit slovem kultura, to všechno bylo na úrovni, kterou dnes jaksi, ať se snažím, jak se snažím, nikde kolem sebe nevidím. Na internetu jsme zavalení, neříkám přímo balastem nebo odpadem, ale zbytečnými informacemi, které jsou prostě šunty, co si budeme namlouvat. Víte, co je to šunt, ne? V elektrotechnice se tomu česky říká „bočník“. Bypass, v kultuře asi vedlejší produkt. Subkulturní zábava.
Dříve psali knihy spisovatelé, v televizi a v rádiu vystupovali herci. Co se asi stane s kvalitou knih a celkově vzato i s ostatní produkcí, když najednou knihu může napsat každý? Každý se může stát fotografem, vypravěčem, moderátorem, hercem, stačí si pořídit foťák, kameru a mikrofon, posadit se před čočku, nadechnout se – a už to jede.
Čistě z psychologického hlediska člověka vyděsí jakákoliv kvantita čehokoliv na místě, kde ji nečeká. Přemíra zábavy se změní v permanentní stres. Znáte ten obrázek – neurotická bytost sedí před obrazovkou a pomocí dálkového ovladače zuřivě přepíná mezi stovkami programů. Ne nadarmo se říká, že stokrát nic umořilo vola. Šupky, dupky na internet a už se na vás valí stovky nakousnutých titulků, které vás chtějí zlákat, abyste si na ně klikli. Maminka zapomněla při nákupu dítě s kočárkem na parkovišti a co se potom stalo, to všem přítomným vyrazilo dech! Šťastný výherce si koupil los – a hádejte, co vyhrál? Co všechno se může stát, když nedáváte pozor, mrkněte na to! Deset věcí, které nikdy nesmíte udělat, když jdete poprvé na návštěvu ke své nové přítelkyni. Je jasné, že člověk by neměl smrkat do ubrusu a venku by měl dávat pozor, aby ho nic nepřejelo a nemá věřit falešným prodejcům, falešným policajtům, falešným zprávám nebo falešným nabídkám na seznamce. To vše na vás vyskakuje z jakékoliv obrazovky, sotva ji na chvíli zapnete.
Jak jsem již o tom mnohokrát psal, myslím, že dlouho očekávaná válka informací už nastala, vodopády zbytečných informací a myšlenkového balastu se na nás hrnou ze všech stran. Pokud se chceme chránit, musíme se naučit velmi dobře si vybírat, které informace představují pro náš nervový systém užitek a které jsou devastující.
Představte si technologii, která vám umožní podomácku vyrábět sochy. Třeba i půlmetrové nebo metrové, popřípadě v životní velikosti. Když jsem tak nad tím přemýšlel, tak jsem si říkal, že hned jak se toho dožiju, tak si vyrobím do bytu nebo do domu sochy všech svých známých, dvě sochy budou držet knihovnu, další socha bude v pokoji držet velké zrcadlo, pár soch bude sedět u stolu, jako kdyby byly na návštěvě, strejda, který mě naštval, protože mě sprostě okradl, bude viset v předsíni na kříži, bude samozřejmě nahý a na jeho ztopořeném údu budou viset klíče od sklepa a od zahrady, jó, pokud se skloubí nové technologie s trochou fantazie, tak se s tím dá i pobavit, ale to všechno ještě uvidíme, však se toho brzy dožijeme. Myslím, že i navzdory přívalu všech možných sranda informací ještě zdaleka nebylo v oblasti zábavy vynalezeno všechno.