Vždycky, když někdo něco sáhodlouze a s vynaložením veškeré energie vysvětluje, tak je dobré, když skončí, k tomu dodat: „A naopak.“ Většinou se lidé zarazí, začnou horečně přemýšlet, načež pokývou hlavou a řeknou: „Ano, a naopak.“ Je to blbost, ale tak nějak mi to funguje už dlouhá léta. A naopak.
Jak vždy říkám, pozor na problémy a na věci, které musíme v životě řešit. Často toho hromadu vyřešíme a ony se ty věci vrátí ve formě problémů po devíti až desíti letech a můžeme je řešit zase znovu. Většinou jde o partnerství a o finance. A o všechno, co s nimi souvisí.
Poslední dobou, jak jsem to tak sledoval, je youtuberství docela zajímavý fenomén. Dříve to bylo tak, že když někdo měl pocit, že musí ve společnosti nějak vyniknout, tak začal studovat herectví, potom začal hrát divadlo a snažil se prosáknout k filmu a když se mu to povedlo, tak měl radost a byl z něho (nebo z ní) herec nebo herečka. Bylo to složité a nebylo to pro každého. Často to vedlo ke vzniku hereckých rodin, kdy všichni v rodině byli herci a je jasné, že se potom na hromadu dalších lidí, i když měli třeba i dost výrazný talent, nedostalo.
S příchodem internetu, jsme si mohli říct – a je vymalováno. Stačilo jen pár let počkat a už se široké veřejnosti začal otevírat you-tube a jak se kdysi říkalo, že pánbůh stvořil lidi silné a slabé a potom se na scéně objevil Samuel Colt a šanci na vítězství nad ostatními u všech lidí vyrovnal – potom přišel internet a najednou se každý mohl stát hercem, herečkou, vypravěčem, youtuberem, kartářem, astrologem, životním poradcem, psychologem či psychoterapeutem, spisovatelem, copywriterem nebo fejetonistou, glosátorem a záleželo už jenom a pouze na čase, který byl kdokoliv, kdo se neváhal vydat na trnitou cestu slávy, ochoten položit na Saturnský oltář životního úspěchu.
Jaké to asi je, být na celém světě nejkrásnější, leč bez možnosti se před někým předvést, ukázat se? Trochu mi to připomnělo smutnou situaci, v níž jsme museli žít my, první youtubeři za bolševika, kdy ještě neexistoval internet a my se nemohli před nikým předvést. Když jsme nepatřili k vybraným rodinám, směli jsme psát a tvořit jedině „do šuplíku“ a nemohli jsme se ani natáčet na video, protože ještě neexistovalo. Dovede si něco podobného kdokoliv ze současných mládežnických youtuberů třeba jenom představit?
O válce informací jsme již hovořili a zcela jistě se k ní ještě vrátíme. Čím více porozumíme logice verbálního projevu a různým technikám zamlžování pravdivých skutečností, tím lépe budeme chápat různé psychopaty a zřejmě i přepestrou mozaiku našich vládních činitelů.