Opět dnes zalovíme ve starších horoskopech, které jsem, již dávno tomu, zveřejnil a protože v astrologii má všechno tendenci se po sedmi a někdy po jedenácti letech opakovat připomeneme si některé předpovědi a poznámky k určitým znamením. Například koloběh populární a známé Černé Luny je zhruba 9 let, což je i známý cyklus v partnerství a v manželství – víme, že po této době dochází k prvním skutečně vážným krizím a prvním vážně míněným žádostem o rozvod. V psychoterapii máme rovněž určité základní cykly, podle kterých se dá odhadnout, jak dlouho se bude přetvařující se syčák ještě úspěšně přetvařovat a kdy mu dojdou nervy a vybuchne a pokud jde o zločince, který se ještě nepřiznal, tak kdy se s hodně velkou pravděpodobností s pláčem na krajíčku přizná.
Pokud se někdo zeptá na můj osobní názor na výklady karet nebo výklady horoskopů v televizi, tak musím jednoznačně odpovědět, ne, tudy cesta nevede. Vím, o čem mluvím, protože jsem sám absolvoval skoro dva měsíce v pověstném budapešťském studiu „hadačských“ pořadů, speciálně jsem se svou asistentkou vykládal tarotové karty v Ezu, které se tvářilo, jako že se vysílá z Barrandova, no, bylo tam hodně věcí, které se mi nelíbily, jako třeba manipulace s telefonními poplatky, například se i mým známým stalo, že se pokoušeli dovolat „do studia“ a i když se nikam nedovolali, tak jim přišel účet na 1700 Kč nebo na dva litry, tak jsem s touto úspěšnou spoluprací raději sekl, ale i tak jsem se nestačil divit, protože, když to všeobecně shrnu, tak ony roky, kdy skoro každá televize měla svůj věštecký pořad, byly z hlediska mého vlastního podnikání natolik hubené, že jsem málem upadl do dluhů. Lidé raději seděli u obrazovek, než by se objednali na normální, běžnou konzultaci a nadšeně platili za absolutní peachoviny, kdy jim například televizní věštec prorokoval, že je příští rok na parkovišti před Lidlem srazí couvající auto a při pádu na zem si zlomí ruku. I když jsem z této zlodějské branže odešel tak rychle, že jsem si málem zlomil ruku při loučení, tak ono období mezi rokem 2011 a 2016 se v mém podnikání nedá označit jinak, než vyloženě krizové.
Byl to vždycky takový zvláštní pocit, když jsem si v Praze pronajal byt nebo prostory k dalšímu podnikání, natáčení videí, popřípadě k realizaci projektů na internetu a potom, když se jedna etapa končila a my jsme odcházeli na jiné místo (pracoviště), ať už to bylo kvůli tomu, že nové prostory byly levnější nebo se nacházely poblíž Náměstí Republiky, abychom to měli blízko ke Kotvě, popřípadě do Klubu Joe u Kotvy, tak to byl vždycky takový divný pocit. Opouštíte místo, ke kterému se váže hromada vašich vzpomínek, místo kde jste několik let konali nejrůznější rituály, popřípadě odkud jste paprskovitě vyráželi do světa. A opět jste se vraceli. A najednou je konec, musíte si zvyknout na jiné místo, jiný byt, jiné prostory a teď se stane, že hromadu věcí ani přestěhovat nelze, je jich moc nebo jsou moc velké, takže dojde na pravidlo, že když se kácí les, tak lítají třísky, často jsem musel většinu věcí nechat na místě nebo rozdat či rozprodat známým – a potom se musíte znovu zařizovat. Není to vyloženě kočovný způsob života, ale velmi dobře si začnete po čase uvědomovat, jak se do života prolíná princip „velké změny“.