Jistě jste již slyšeli termín kvantový skok nebo kvantová fyzika, kvantová mechanika, princip neurčitosti, energetická hladina, subatomární úroveň, elektromagnetická vlna, supravodivost, supratekutost, molekula, atom, elektron, neutron, pozitron a určitě jste si všimli, že často i skalní esoterici si oblíbili spojovat tato slova se svou činností. Nikoho dnes nepřekvapí, když si může objednat kvantový skok v karmickém výkladu tarotových karet nebo jiný nesmysl. Většina normálních lidí nedokáže vlastními slovy tyto vzdálené termíny ani o centimetr přiblížit běžnému chápání reality. Jak jsem si všiml, hodně lidí má potíže i s tím, když má vypočítat patnáct procent ze čtyřiceti osmi nebo poznat na klasických kulatých hodinkách, kolik je hodin.
Dovolím si znovu zopakovat to, co tady do omrzení říkám již od roku 1990 – do huby se vejde všechno, proto si dávejte pozor na zásadu velkohubých šermířů – když něco nemohu splnit, tak to alespoň slíbím, neboli, květnatým slibem (zvláště když s ním přiběhnu těsně před volbami) nikdy nic nepokazím. Jinými slovy, když už se mi někdo začne montovat do života tím, že vymýšlí pravidla, podle kterých bych se měl řídit, stačí se podívat, jak to samé, co radí mně, používá pro sebe a jaký mu to přineslo užitek. Je to jasné?
Když mi začne svalnatý, pětatřicetiletý borec, majitel fitka, radit, co mám dělat, co cvičit a co jíst a jaký mám dodržovat životní režim, aby mě v pětasedmdesáti nebolely klouby a páteř, tak mi to prostě připadá trochu zcestné.
Z filosofického hlediska nastává doba, kdy bude hodně lidí řešit jednoduchou otázku – co je to vlastně úspěch? Co to znamená, mít úspěch v životě nebo v práci, popřípadě být úspěšný ve vztazích? Pokud budu chtít dosáhnout stejného úspěchu jako má tady pan Antonín Novák, co bydlí za rohem, je majitelem úspěšné firmy na rozvoz pizzy a má v Praze osm bytů, měl bych se snažit ho napodobit? Je ale možné napodobit někoho nebo dělat něco, jako to dělal a dělá on, když v jeho životě hrála hlavní roli náhoda? Jak to udělat, aby se mi podařilo zdědit dvacet miliónů, s nimiž bych se konečně mohl zapsat do dějin?
Domnívám se, že v životě je lepší se nespoléhat na náhody, ani na pomoc bližních (to je fenomén, o kterém jsem hodně četl, ale pokud jsem se s ním setkal, tak to byly opravdu jen, i když úctyhodné, výjimky) a že je dobré něco zajímavého a užitečného se naučit, něco, co se dá později kdykoliv a kdekoliv nabídnout a co vám jen tak někdo nesebere, neukradne, nezničí, například, když jste schopni naučit se třeba čtyři nebo pět jazyků, ale opravdu dobře, tak se s tím chytíte skoro vždycky.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že sám jsem udělal absolutně jedinečnou a výbornou, prostě super zkušenost s tím, že jsem se už ve svých dvanácti naučil perfektně a hodně rychle psát na psacím stroji, později na klávesnici počítače. To, co by normální člověk psal třeba hodinu nebo dvě, mám napsané za pár minut. Patřím k nejrychleji píšícím lidem na světě a myslím, že svým způsobem toho dokáži i využít, protože jen díky tomu si mohu dovolit sepisovat každý týden a každý měsíc a také každý rok horoskopy pro bulvár, například pro Blesk nebo pro Dobrou kartářku a nečiní mi žádné potíže napsat občas i pár knížek nebo publikací, kterých jsem tady od roku 1990 sepsal snad šedesát.
Je docela zajímavý pocit, když si uvědomím, že s hodně vysokou pravděpodobností není v České republice člověka či živáčka, který by uměl číst a nikdy by ode mě nic nečetl. Tak o tom popřemýšlejte, protože v době velkých změn se snadno stane, že přijdete o pracovní místo a celá firma najednou zmizí ve víru událostí nebo se začnete dusit pod tíhou nejrůznějších vyhlášek, zákonů a zákazů a budete muset začít dělat něco jiného, než jste dělali dosud.