Kdysi jsem slyšel vtipnou definici fantazie od Gabriela Lauba – Fantazie je něco, co si někteří lidé nedovedou vůbec představit. Něco na tom asi bude, protože jsem se s tím sám mnohokrát v životě setkal. Jeden z mých krátkých filmů, které jsem kdysi dávno natočil u Krátkého filmu Praha, se jmenuje Fantazie pro všední den, je to o umění nebo spíše o možnosti vytvářet, sestavovat, vymýšlet, prostě dělat z fotografií a obrázků koláže. Je to taková dada pitomost, mnoho lidí koláže absolutně nebaví nebo se jim nelíbí, ale můj názor je, že když se učí výtvarná výchova, tak by se mělo začínat koláží.
Umění sestavit koláž, třeba jen primitivní, jaké dělal svého času třeba Karel Teige nebo Jiří Kolář (koláže, muchláže, roláže) by mělo být základním krokem k dalšímu učivu, týkajícího se výtvarného umění. Koláž nebo fotokoláž, fotomontáž, prostě jakýkoliv „slepenec“ dokáže ve většině lidí oživit něco, co se obecně nazývá fantazie nebo představivost. Nejde o to, jestli koláž je nebo není umělecké dílo nebo je to jen dadaistický výkřik do tmy, většinou když vidíte díla slavných kolážistů, tak se chytáte za hlavu a říkáte si, proboha, co to je za schizoidní nepříčetnosti, ale dlužno si uvědomit, že se jedná o výtvarné projevy lidí, kteří byli sami o sobě přesvědčení, že umí žít. A o to přece jde, ne? Já sám jsem pomocí koláží a fotomontáží ilustroval celý svůj kurz tantry, protože se mi zdálo, že se to k sobě tak nějak hodí.
V tantře, tedy speciálně v mém kurzu jsem neustále všechny sledující a následující upozorňoval, že tantra je schopnost prožívat sexuální excitaci kombinovanou s vlastní fantazií. Když se potom sejdou dva, kteří mohou v nácviku tantry spolupracovat, tak samozřejmě má každý svou vlastní fantazii, ale případné odlišnosti by neměly být zase až tak veliké, že by to vedlo k celkové nekompatibilitě tantrického duchovního systému.
