Všichni víme, co jsou náhody nebo alespoň máme jistou představu o tom, co by měly být a jaká kritéria by měly splňovat, abychom je mohli prohlásit za náhody. Náhodný postup, který vede ke správnému výsledky je něco, co dokáže zamotat hlavu i docela chytrým lidem. S oblibou vyprávím historku, jak jsem kdysi dávno pracoval ve výzkumu na Vysoké škole chemicko-technologické, byli jsme jedno patro pod katedrou bolševického kněze a mága, ministra pro alternativní vědu Františka Kahudy. My jsme ale příliš nečarovali, spíše jsme se snažili využít chromatografické analýzy na plynových chromatografech značky Hewlet Packardu – no, jednou se v naší laboratoři objevili dva komouši z Rudého práva a přinesli ampulku s rozpouštědlem. Tohle, pravili, kupujeme za obrovské devízy ze Západního Německa, je to drahé jak svině, ale je to vynikající rozpouštědlo na tiskařské válce. Čili bychom potřebovali vědět, co to je a jestli by se to dalo něčím nahradit. A že tedy přijdou příští týden a zase zmizeli. Zůstala po nich jenom ampulka se smradlavým rozpouštědlem. Inu, kdo někdy pracovat s plynovým chromatografem nebo s hmotovým spektrometrem, tak dobře ví, že pokud nemáte srovnávací grafy všech možných látek, tak jste namydlený, což jsme samozřejmě neměli, protože tomu nebylo ještě nijak dávno, co jsme začali laboratoř zařizovat. Co teď? Tak jsme si udělali kafe a poslali pro flašku červeného. Sedíme, diskutujeme, do prdele, to zase bude průser, tenkrát se všechno bralo hodně politicky, což je vždycky nepříjemný a najednou do laborky vešel kolega odvedle, a nazdar, kluci, co děláte? My na něj, ahoj, dáš si kafe? a on spatřil ampulku z Rudého práva, jé, co to je? Čichnul si k ní a povídá, aha, tetrahydrofuran, na co to máte? Co s tím budete dělat? Já to fasuju po litrech ze skladu, protože se v tom dobře meje aparatura zasviněná od laku. S kolegou jsme se na sebe podívali a nevzrušeně odpověděli, jo, taky to máme na čištění aparatury. Ten samý den odpoledne jsme si potvrdili, že se jedná o tetrahydrofuran (když víte, co hledáte, tak k tomu je plynová chromatografie jak stvořená, porovnáte grafy dvou látek, sednou na sebe jak prdel na hrnec, dílo je hotovo) a hned jsme volali Rudé právo, že už to mají vyřešený, tak byli hrozně moc rádi a dostali jsme prémii 100 000 Kčs a všichni jsme byli spokojení.
Dějiny vědy jsou plné omylů a náhodných objevů, kdy se mnohokrát stalo, že chyba, opomenutí nebo nedodržení určitého postupu vedly až k vyznamenání Nobelovou cenou.
Jak snadno se pletou dohromady různé příčiny a různé následky, tak snadno se dopustíte nějakého myšlenkového kotrmelce. Tady je poměrně dost nebezpečné vydávat se na cestu tzv. selského rozumu, který často vidí jasné souvislosti i tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou. Druhá světová válka byla dlouhá a únavná a evropské státy viděly, že jejich šance na vítězství nad Německem nejsou nijak zvlášť velké. Potřebovaly, aby se do konfliktu zapojily Spojené Státy, ale když se představitelé okupované Evropy a ještě bojující Velké Británie setkali s amíkama, řekli amíci, že těžko mohou pomáhat státům, které mají kolonie, protože to je proti jejich ústavě. Francie měla Alžír, Anglie měla Indii, Belgie měla půlku Afriky, ale touha po vítězství nad Němci byla silnější než touha udržet si kolonie, takže se Francie zbavila Alžíru, Anglie se stáhla z Indie, ostatní státy udělaly totéž a Amerika se pustila na straně spojenců do druhé světové války. V téže době bojoval za svobodu Indie celkem bezvýznamný maník, nějaký Gándhí. Jeho boje za nezávislost Indie by si patrně nikdo ani nevšiml… chápete? Shoda okolností ale vyšvihla Gándího a celou jeho rodinu na vedoucí místa v Indii. Podobně se podařilo při „osvobozování“ Alžíru dostat generálu de Gaulovi do čela Francie. No, proč to povídám, chtěl bych, abyste si uvědomili, že lidstvo bylo odedávna sužováno různými chorobami, které přicházely, chvíli řádily a opět mizely. Lidé se snažili bojovat proti chorobám pomocí rituálů, pomocí bylinek, pomocí šamanů a později i pomocí doktorů, chemie, antibiotik a vakcinace. Shodou okolností, že při mnoha a mnoha pokusech očkovat obyvatelstvo nějakou absolutní pitomostí, se občas stalo, že chroba zmizela, ale nebylo to díky vakcinaci, ale díky tomu, že prostě zmizela a zmizela by, i kdyby proti ní nikdo nebojoval. Když se z toho udělal závěr, že celá řada chorob byla vymýcena díky masivnímu očkování, byla to blbost, chyba selského rozumu v jednoduchém uvažování. Stačí, když si vzpomenete, jak jsme očkovali a bojovali proti tuberkulóze, kterou se nakonec podařilo vymýtit. No, podařilo… tvrdili nám to a potom se přestalo o tbc mluvit, ale nikdy se ji nepodařilo snad ani jednou (pokud ano, tak určitě opět jen nějakým omylem) vyléčit. Dnes má tuberu 20% lidí a vědci už pochopili, že na tomto poli pro ně pšenka nekvete, tak se o tom alespoň nemluví. To není žádná konspirační teorie, stačí chvilku uvažovat hlavou, pokud v ní nemáte až po okraj nasráno.