Jak jsem to už několikrát psal, principy jsou často stejné, detaily reality mohou být jiné – a to je to, co lidi často perfektně mate. Už jsme si zde vyprávěli o jednom z nejhnusnějších amerických sériových vrahů Tedy Bundym nebo Bundovi? Ale to není ten pán ze seriálu Ženatý se závazky, Bundy byl skutečný přízrak americké společnosti ze šedesátých a sedmdesátých let (Ted byl asi o rok a půl starší než já, kdybychom se sešli, mohli jsme poklábosit). V roce 1989, čili tak nějak ve 44 ho sejmuli na elektrickém křesle a rok nato jsem ve svém věku 43 let začal v porevolučním Československu svou „českou kariéru“. Tak nějak od nuly, skoro, jako kdyby mě popravili, potom polili mrtvou a živou vodou a postavili v Praze na ulici. Běž a snaž se!
U Teda Bundyho mě zaujala skutečnost, že se na začátku své kariéry, ještě předtím, než začal sériově vraždit, pokoušel dostat do politiky. Byl asi docela bystrej, podobně jako „náš“ Andy, který se vrhnul do zakládání „hnutí“, samozřejmě s mnohočetnými prohlášeními, že rozhodně se nebude srát do politiky.
Bundymu se to tenkrát nepodařilo, stejně jako se to nepodařilo i celé řadě „geniálních“ obchodních politiků u nás, ale Andymu se zadařilo, protože nezakládat politickou stranu, ale „hnutí“. To je podobně jako hnutí mysli zcela apolitické a když skočím do politiky až ve chvíli, kdy je hnutí pořádně rozhýbané, tak děj se vůle boží, už tomu nikdo nezabrání. Byznysmen, který začne řídit stát jako firmu je prakticky neporazitelný.
Psychopatie je nemoc, která má u všech psychopatů stejné základy a stejnou charakteristiku. Psychopat chce ovládat ostatní, chce pro ně vymýšlet pravidla a zákony, kterými se budou řídit a rád vymýšlí také sankce za nedodržování jeho pravidel. I když to všechno na první pohled vypadá celkem pochopitelně a logicky. Je to cesta, na jejímž konci vládne řád a pořádek.
Normální člověk nemá potřebu se sdružovat a vymýšlet si pro svou famílii, mafii, organizaci, hnutí, politickou stranu pravidla. Nikde v přírodě není žádný předobraz politických sdružení, ani politických cílů.
Co se týká psychopatie, tak člověk, který touží ovládat ostatní a dopouští se kvůli tomu pomluv, lží a intrik a má nevýslovnou chuť někoho trestat – je psychopat. Z toho téměř jednoznačně plyne, že kdyby se Tedovi Bundymu podařilo dostat se do politiky, je možné, že by v Americe vyrostl fenomén, který by se dal označit jako „americký Andy“. Stejně tak, kdyby se Andymu nepodařilo dostat se na vrchol českého politického ledovce, mohli jsme mít svého českého Teda Bundyho a policie by teď marně řešila desítky vražd v průhonickém parku.
Když jsem začínal praktikovat sexuální magii a tantru, pronajal jsem si k tomu účelu v sedmdesátých letech takovou šikovnou pracovnu, téměř ateliér, bylo to na Arbesáku na Praze 5, tenkrát se tomu říkalo Cikánské náměstí, zřejmě proto, že v blízkém okolí bydlelo mnoho rómských rodin, ale to říkám hlavně proto, že to tak za bolševika prostě bylo. Gádžů a chrapounů bylo na Arbesáku poměrně málo. Mělo to svoje kouzlo a mělo to svou atmosféru, zvláště, když během letních podvečerů vysedávali na lavičkách, hráli na kytary a oddávali se hlasitému zpěvu.
Bydlel jsem tam ve čtvrtém patře, v celém baráku bylo ještě pár starších lidí a to bylo všechno, takže jsem měl docela klid na „práci“. Prostě Arbesovo náměstí 9. Ty devítky mě v číslech domů, kde jsem bydlel nebo jsem tam měl druhý byt či ateliér, pronásledovaly celý život. Na zemi byly molitanové matrace, to se ukázalo vždy jako nejlepší řešení, když šlo o tantrické meditace a na zdech jsem měl připevněné police s různými artefakty, občas to u návštěvníků a návštěvnic budilo dojem, že omylem vešli do gynekologické ordinace, skloubené se středověkou mučírnou a úplně nahoře, na nejvyšší polici, jsem měl dvě pravé ženské lebky, které původně patřily k nějakému archeologickému nálezu, odborníci je vyhrabali při vykopávkách, když se rýpali v základech starého kláštera. Takže se jednoznačně jednalo o dvě lebky pohřbených jeptišek, které v sedmdesátých letech dvacátého století skončily v tajném tantrickém ášramu na Arbesově náměstí 9. No, řekněte sami, jestli to není pitoreskní. Nebo pitomé? To je už jedno.
Později, když jsem se přes Německo a Ameriku dostal až do Bohnic (myslím sídliště Bohnice, nikoliv psychiatrii), tak jsem na magickém oltáři měl dvě lebky, samozřejmě ženské lebky, které rovněž pocházely z archeologického nálezu a s nejvyšší pravděpodobností se jednalo o dvě mladé holky, které byly rituálně obětované při divokých keltských rituálech.
Mnoho lidí si heslo Rozděl a panuj, představuje asi tak, že někdo mocný, vlivný a bohatý rozdělí část svého majetku mezi své oblíbence, každý si ukousne kousek ze společného koláče, ostatní posbírají drobty ze stolu bohatcova a všichni jsou rádi, jak dobře pořídili a kolik peněz si vydělali a podporují svého chlebodárce pod heslem, čí chleba jíš, toho píseň zpívej!
Pokud ale budete hledat někoho, kdo se rád rozdělí s ostatními o svůj majetek nebo i o společný majetek, tak rychle zjistíte, jaká je to blbost. Já sám jsem během svého už poměrně dlouhého života nepoznal větší skrblíky, kolenovrty a lakomce, než jsou lidé, kteří se dají označit jako „skutečně bohatí“. Nebo „hodně bohatí“. Spíše se s vámi rozdělí třeba i o poslední sousto člověk, který patří k takové té střední nebo lepší střední vrstvě, než borec, jehož majetek se počítá na miliardy. Samozřejmě, může existovat výjimka, ale byla by to skutečně výjimka. Bohatec s vámi nikdy nepůjde ani do společného businessu, i kdyby musel uznat, že z logického a racionálně ekonomického hlediska máte pravdu v odhadu možného zisku.
Kde jsme to skončili v popisu práce klasického, běžného psychopata? Psychopat rád ovládá ostatní, přímo se tetelí radostí, když lačnému davu něco slíbí a když se všichni tetelí radostí, tak jim nasere. Většina psychopatů jsou docela inteligentní lidé, akorát mají tu svou inteligenci pocitově, emocionálně a citově postavenou tak, že mají radost, když mohou něco zničit. Psychopat je destruktor, je to škodná v revíru, psychopatický manažer se snaží zničit i svou vlastní firmu. Radost z devastace je silnější než obava z budoucnosti nebo strach o zajištění vlastních dětí. Hlavně, aby něco spadlo, shořelo, rozbilo se, nevyšel kšeft, aby se musel zastavit průmysl, aby se lidé nemohli setkávat a vyměňovat si informace. V tuto dobu je asi největším šutrem v oku nejednoho psychopata internet.
Za totáče bylo zvykem, že dělníci v továrnách byli rozděleni do takzvaných brigád socialistické práce. Takových brigád bylo ve fabrice třeba deset a dělňasům bylo řečeno, že brigády mezi sebou soutěží a ta, která bude první, čili soutěž vyhraje, tak dostane prémie. Nebo příplatek na Ježíška. Nebo třináctý plat. Odměny nebyly pro každého a nebyly za dobrou práci. Stačilo, když jste měli ve své brigádě nějakého lempla, ulejváka nebo, jak se tenkrát říkalo, nemakačenka a odměny nedostali ani ostatní.
Kdyby vám to náhodou připomínalo takový ty kecy, že firma nesmí zaměstnat nikoho, kdo není očkovaný, tak jste docela blízko k pochopení hesla, Rozděl a panuj! Mimochodem, myslím, že už to bylo uzákoněné a platí to od konce července 2021. Psychopat nemá zájem o dosažení rovnováhy, psychopat má zájem o prohlubování antagonistických rozdílů mezi lidmi různého pohlaví, různé rasy, různého stáří, bohatství, zaměstnání, státní příslušnosti, členství v politických stranách, očkování nebo i v tom, jestli nosí holínky nebo bosoboty. Všeho si budou lidé všímat a každou odlišnost a maličkost budou chápat jako útok proti svému zdraví a možnosti dosažení blahobytu.
Nenechávejte si odvést pozornost válkou robotů nebo neposlušností lidí, kteří tvrdohlavě odmítají očkování. Problém není v umělé inteligenci, ani v tom, že se zpozdila další várka očkovacích sraček, problém není ani v respirátorech, ve kterých můžete dýchat jenom pět minut a pak se už jenom dusíte, problém není v tom, že většina roušek a respirátorů po půlhodině nošení reaguje na zapísknutí, problém není ani v tom, že za bolševika vám majetek zabavili a dnes jste rádi, když se ho můžete zbavit sami. Problém dnešní doby se nazývá psychopatie. A s ní spojená korupce.
Je ale otázka, jestli za jakýmkoliv omezením stojí kovid nebo „rozhodnutí vlády“. Spíše bych tipoval to druhé.
Bohužel, tohle všechno, jak příslovečná prdel na hrnec sedne na moje učení o psychopatech a o psychopatii, což je také hlavní problém celé této pohnuté doby. Abychom se mohli zvůli psychopatů bránit musíme se v první fázi naučit psychopata rozeznat od normálního člověka. Takže ještě jednou – a naproto jednoduše – normální člověk po nás nikdy nebude nic chtít, ani nebude od nás pod hrozbou jakéhokoli trestu cokoliv vyžadovat. Jasné?
