Vždycky mě bavilo přemýšlet v různých souvislostech, které ostatní lidi většinou nenapadly nebo nenapadaly. Jako například, co by asi znamenalo, kdyby vyšlo najevo, že muž, který se zastřelil před ministerstvem zdravotnictví byl známý a téměř populární miliardář Sehnal nebo jak by to dopadlo, kdyby se nám tam odpráskl František Kellner nebo jak se jmenuje. Nedávno jsem trochu studoval známého sériového vraha, který už má své místo v dějinách kriminalistiky, Teda Bundyho. Ted Bundy byl americký sériový vrah (sériový vrah vraždí v sériích, není to přímo masový vrah, který vezme „masu“ lidí najednou) a docela mě zaujalo, že na počátku své životní dráhy se pokoušel o kariéru v politice. Nebo možná ne přímo v politice, ale v něčem, co by souviselo s prací s lidmi a pro lidi. Dovolím si citovat – Pachatelé sériových vražd požívají jisté formy sociální vážnosti. Tvoří kolem sebe perverzní fanouškovské kulty, ale přitahují i pozornost a imaginaci popkultury. Málokdo však má takovou auru celebrity jako Theodore Robert Bundy. Podobně jako náš český Slovák Andy (zatím známý jako politik, nikoliv sériák) se Američan Ted Bundy snažil uplatnit v nějakém hnutí typu Bude líp, ale díky příliš silné konkurenci musel jít od válu. A stal se z něho sériový vrah. Položme si otázku, jak by asi vypadal život a kariéra Teda Bundyho, kdyby se mu podařilo uchytit se v politice a najednou by měl tu podporu a sympatie obrovského počtu nadšenců, jejichž pozornosti se mu dostalo až po smrti? Tedy po jeho smrti, po smrti Tedyho? Je možné, že by Amerika měla místo problémů s Donaldem, problémy s americkým Andym (Tedem)?
Lidské myšlení je složité – vycházím z toho, že je důležité mít dobrý vztah k pořádku a současně je neméně důležité mít v pořádku vztahy a to se podaří skutečně jen málokomu. A pokud je někdo psychopat, čili se neovládá ve své touze vládnout ostatním, musí mít ostatní pod kontrolou a tady se málokdy vyhneme násilí (obvykle to bývají první články ústavy, které lidem zaručují, že se jim v demokracii nikdo nebude srát do života. To ale jak úspěšným lídrům, tak i sériovým vrahům nepříjemně ovlivňuje rozpočet. Jak vždy říkám a stále to opakuji, psychologie není jednoduchá, často ani psychiatři se nedovedou postavit na správnou stranu barikády a odsouhlasí spíše ještě další mučení již dlouho trýzněného než aby skřípli bavícího se psychopata a šoupli ho do klece, kam patří.