Vždycky, když mě začal někdo kritizovat, popřípadě mi začal vysvětlovat, co všechno dělám špatně, tak jsem se hned zajímal o všechno, co on sám dělal lépe než já a hlavně o to, jak se to projevuje v praxi. Mnohokrát se mi stalo, že mě oslovil pan Někdo v tom smyslu, že mám úžasně blbé webové stránky a jestli bych si nechtěl u něho objednat vypracování jiných, lepších, úspěšnějších – a já na to, jestli by mi mohl ukázat svoje vlastní stránky a hlavně, jestli bychom mohli udělat nějaké to srovnání, co se týká návštěvnosti a celkově i úspěšnosti public relation našich „firem“.
Nedopadlo to srovnání se mnou zatím pro nikoho nijak zvlášť dobře. Například mi kdos, bezejmenný pan Někdo (nebo spíše pan Nikdo), nabízel, že by pro mě udělal reklamu a řekl si i cenu. Já na to, ano, je to zajímavá nabídka, ale tak nějak jsem díky žhavé praxi poznal, že za „návštěvnost“ ani za „lajky“ mi v Lidlu nedají ani rohlík a já nepotřebuji barevnou bombastickou reklamu a nepotřebuji ani žádné ajťácké finty, jak se dostat na čelní místo ve vyhledávačích, já potřebuji platící klienty, zákazníky, popřípadě odběratele, čtenáře, popřípadě kupující. Dosáhl jsem miliónových obratů i bez jakékoliv reklamy a na internetu jsem od devadesátých let, kdy všeobecnému propojení pomalých počítačů s pomalými a přetíženými pevnými linkami kraloval zachmuřený český Saturn Eurotel. Nicméně, jako osoba samostatně výdělečně činná se docela úspěšně živím, ať už díky osobním konzultacím nebo spojení přes současný, celkem už svižný internet od rušných devadesátek dodnes. Čili já nepotřebuji reklamu, stejně jako nepotřebuji novou fotku do občanky nebo do cestovního pasu, ale rád přivítám nové zájemce o všechno, co nabízím a dělám. Jestli bychom se mohli v tomto smyslu nějak domluvit, nejsem proti – aha… že to nejde? Hm… zajímavé…
Myslím, že za ta léta těžkých bojů, kdy jsem se učil v zahraničí, v Německu a v USA tvrdě podnikat, jsem se naučil, jak prodat to, co umím a jak poznat, že to, co neumím, ani nepoctivou cestou neprodám a to je to, co dělá business businessem. Jen tak mimochodem si vzpomínám na jednoho anglického kolegu nebo spíše „kolegu“, který žil v Německu a pořád dokola se snažil něco prodávat a v podstatě mu bylo jedno i jestli je zboží, které nabízel, získané nepoctivou cestou, takže ve své „firemní“ garáži měl zaparkované jedno kradené porsche a kromě toho jednou získal, když to zrovna začínala být móda, několik desítek alarmů do auta. Po čase lidé zjistili, že je to chujovina, dnes už takový ten alarm, kdy projdete dunivým krokem kolem alarmem vybaveného auta a teď všechno začne kvičet a vřískat a obyvatelstvo se kolektivně vyklání z oken, kdo to zase, proboha ruší noční klid, už prakticky nikdo nepoužívá. Prostě chujovina. No, ale v té době, o které píši, což byla osmdesátá léta v Anglii a v Německu, to byla žhavá novinka a můj anglický kámoš se rozhodl, že si zaplatí reklamu v nějakém takovém tom na křídě tištěném časopise, myslím, že to byl Esquire nebo jak se ta tištěná ztráta času jmenovala. Zaplatil si reklamu celostránkovou na jeden měsíc, vypadalo to bombasticky, na naše prachy za to vybalil několik desítek tisíc korun – a měsíc uplynul a já byl docela zvědav, jaké pro něho nastaly objednávkové žně a tak jsem se zeptal, jak ta jeho akce dopadla – a on povídá, no, jak to dopadlo? Na piču. Už je to pryč a za celou tu dobu se mi ozvali dva důchodci, jestli mám nějakou slevu pro důchodce.
Od té doby se změnilo snad úplně všechno, kromě základního vzorce na získání peněz ohledně obživy a nutných investic, což je „nabídka a poptávka“. Nabídka musí být taková, aby zaujala (základní otázka pro všechny, co nabízejí sebe jako pracovní sílu, je, „co umíš opravdu dobře?“ a „co umíš nejlépe?“ Teprve potom se dá uvažovat o možnosti realizovat dobrý obchod, čili business. Máš zájem? Nemáš zájem? Ber nebo nech ležet. Jsou to naprosto jednoduchá pravidla. Obchod s drogami a návykovými látkami (i když víme, že je nekalý a ničí zdraví) běží stále, ať už jsou zákony a zákazy jakékoliv, pořád se v tomto obchodu točí nejvíce peněz – a viděl někdo z nás v poslední době nějakou zajímavou, hezkou a vkusnou reklamu na jakoukoliv drogu? Já tedy ne.
Takže, pokud vám někdo něco vychvaluje, ptejte se vždy na výsledky. Pokud žádné výsledky na ukázku zrovna nejsou, nastává chvilka k zamyšlení, jestli náhodou neztrácíme čas. Když se občas dovíte něco zajímavého a pravdivost příběhu je doložena věrohodností jedné paní, co kdysi něco povídala, berte to jako výplod fantazie, i když jste se pobavili, tak tím není ještě zdaleka řečeno, že zábavná historka musí být pravdivá. Pořád se ještě snadněji věci vymýšlejí, než se ve skutečnosti stanou. Historicky zaznamenaných pozoruhodných skutků je skutečně pouze několik oproti horám pohádek, legend, bájí, mýtů, vymyšlených příběhů, městských legend a vtipů a vtípků. Dalo by se říct, že člověk, který zásadně nevěří téměř ničemu, co kde zaslechne nebo si přečte, je jedno, jestli v novinách, v časopisech nebo na monitoru počítače či chytrého telefonu, je na tom podstatně lépe, než kdokoliv jiný, kdo věří každé kravině.
