Jak všichni víte, zabývám se osudem, zabývám se problémem náhod, nečekané smůly, ale i nečekaného štěstí. Často se svými klienty konzultuji jejich budoucnost, snažím se odhadnout, co je může v blízké i vzdálenější budoucnosti potkat a na co by si měli dát pozor. Čemu se raději vyhnout. A neméně často potom komentuji příběhy, které špatně skončily, slovy, proboha, proč se nepřišli zeptat?
Značná část životního štěstí se totiž skládá z velkého množství různých střípků užitečných informací a hlavně z umění, jak tyto střípky nebo informace dát dohromady. Často se setkávám s názorem lidí, kteří věří (celý život je o víře). že strůjcem svého štěstí je každý z nás, stačí hodně chtít, i zlomená noha se dá rozchodit, náhody neexistují a každý je zodpovědný sám za sebe a za všechno, co dělá, takže, co by mi mohl nějaký debilní kartář nebo astrolog poradit? Jsou to všechno podvodníci, kteří nám jenom chtějí tahat peníze z kapsy. Kdoví, kolik mě bude stát přečtení tohoto článku..?
Podívejte se na následující video a připravte se na to, že je šokující a v pravém slova smyslu úděsné, až děsné, protože se jedná o životní příběhy lidí, kteří se nepřišli poradit.
První případ je o zaseknutém plynovém pedálu. Co k tomu říct? Po pravdě řečeno, těžko se tomu věří, protože většina lidí, kteří sedají za volant, chodili do autoškoly, kde se museli učit základní věci jako, že jezdíme vpravo, jezdíme po vozovce a né po chodníku, bez klíčku auto nejede, pokud chceme zastavit, je ve starších vozech prostřední pedál brzda a kromě toho je v autech, v zemích, kde se jezdí vpravo, po pravé ruce dole, u podlahy ruční brzda. Se zataženou ruční brzdou se jezdí dost blbě, stejně jako se blbě jezdí na zpátečku. Máte-li automatiku, dá se tam najít poloha ovládací páky, označená jako N, čili neutrál. Když je vyšlápnutá spojka, tak je přerušené spojení motor – kola, když si to dáme všechno dohromady, tak ano, může se stát, že se plynový pedál zamotá do koberečku nebo do „rohože“, kterou si pod místem řidiče většinou prosazují ženy. Pedál se dostane pod kobereček, motor začne řvát na plné pecky, pokud je zařazená rychlost nebo je automatika v provozní poloze (kupředu – levá, zpátky ni krok!) auto vyrazí prudce kupředu. Na dálnici může dosáhnout rychlosti 190 km/hod, ale není to hned, pokud máte toyotu, tak si můžete 15 až 20 vteřin užívat úžasného zrychlení. Což by mělo stačit k tomu, aby řidič zareagoval. Samozřejmě ne tak, že bude volat policajty, to by podle mě mělo být na odebrání řidičského průkazu, ale může sejmout nohu z plynu a sešlápnout zbylé dva pedály, spojka přeruší spojení motor – kola a brzda, jak už název napovídá, brzdí. K tomu je možné pomalu, leč důrazně zatáhnout ruční brzdu (to je ta páka vedle řidiče, která se zatahuje směrem nahoru). V případě příliš rychlého zatažení brzd se auto dostane do smyku. Automat má polohu ovládací páky N – neutrál. Ano, je možné, že se v provozu zasekne lanko plynového pedálu, v tom případě se dá několikrát dupnout na „plyn“, lanko se buď uvolní nebo ne, ale i tak platí vše, co již bylo řečeno. U automatů se někdy (ne vždy, ale někdy) nepodaří posunout ovládací páku na písmeno N, ale brzdy by měly fungovat. Jakmile i se řvoucím motorem zpomalíme, popřípadě zastavíme, můžeme se věnovat klíčku v zapalování, nejlépe tím způsobem, že motor vypneme a klíček vyjmeme. Dáme do kapsy. Modernější auta mají tlačítko, tedy elektronické tlačítko na aktivaci parkovací brzdy, dlužno pouze zmáčknout, začnou brzdit všechny kola najednou, což je příjemné, protože se předejde smyku. Podobné tlačítko mají také autobusy, například řidič zjistí, že nemůže zastavit a podobně jako kdysi Olga Hepnarová začne vjíždět do lidí, stačí si vzpomenout a tlačítko stisknout, autobus zastaví. Problém bývá často pouze v tom, že řidič zpanikaří a na nic si nevzpomene, ale právě od toho by měly být autoškoly, psychotesty, kontroly, zkoušky a pokud dotyčný něco neumí nebo neovládá, tak šup, zpátky studovat a cvičit a nacvičovat. Je s podivem, že podle zákona se mohou všichni posrat, když někdo nemá zapnutý bezpečnostní pás při popojíždění na parkovišti nebo si ještě neodlepil dálniční známku, i když už neplatí a nové nejsou a mohl by tam mít nalepeného třeba Pepka námořníka, ale pitomé (jiný název pro to nemám, protože se mi to zamotání do plynu také stalo už asi třikrát) koberečky jsou povolené. Stejně tak je mi divné, proč dispečer, který s řidičem mluvil, neřekl něco jako, brzdit, brzdit, člověče, sešlápněte nožní brzdu, zatáhněte ruční brzdu! To je jako v tom vtipu, jak volá pilot z letadla dispečera, že je ve vzduchu, ale vypnuly se mu oba motory. Dispečer říká, opakujte po mně, zkontroluji stav paliva, pilot říká, kontroluji stav paliva, dispečer, kolik se ukazuje, pilot, je to na nule, dispečer, OK, opakujte po mě, otče náš, jenž jsi na nebesích…
Druhý případ, baba, co zabila své děti snad ani není třeba komentovat, je zde s podivem, jako to, že může sociální služba, respektive tedy stát, nechat děcka v rukou bláznivé ženské. Pokud ji diagnostikovali jako šílenou, jak je možné, že si toho nikdo nevšiml dříve? Jak jsem tak poznával a poznal práci psychologů a psychiatrů, tak jsem došel k názoru, že asi po celém světě jsou to prostě diletanti s diplomem v kapse nebo v horším případě na stěně, ale psychologii rozumí jako Hurvínek druhé světové válce. To by bylo na samostatný článek, který by se nám možná rozrostl do rozměru větší knihy. Možná by to mohlo vést i ke vzniku nových přísloví jako třeba blázen nepozná jiného blázna. Škoda slov.
Příběh s opicí mi připomněl jeden kreslený vtip (i když je to tragedie, ale prostě jsem si na to vzpomněl), jak na newyorské ulici, uprostřed zdevastovaných budov leží mrtvý King Kong, před ním stojí policajt, rozhlíží se kolem a káravým hlasem se ptá: „Čí je to opička?“ A vedle stojí reportér a říká do kamery, v ulicích dnešního New Yorku si nemůže být jist životem už skutečně nikdo!
Inu, co říct k příběhu o vraždícím šimpanzovi? Asi takhle, kdyby se něco podobného stalo poprvé, tak by třeba byla namístě věta, a jejda, kdo to mohl tušit? No to je ale překvapení! Majitelé stafordů a pitbulů často učinili takovou mrzutou zkušenost, že jejich pes po někom vyjel, začala to vyšetřovat policie a pes byl okamžitě a nemilosrdně utracen. Někde jsem četl oficiální statistiku, že nejvíce lidských životů mají na svědomí, co se psů týká, vlčáci, neboli němečtí ovčáci a v podstatě i ovčáci jiných národností. Řekl bych, že zkušenosti s velkými hafany mám přímo celoživotní, pokud bych to měl tak nějak porovnávat mezi sebou, tak, když srovnáte ovčáky se stafordy, tak z toho stafíci vyjdou jako andílci a miláčkové. Samozřejmě, když kdokoliv chová jakékoliv větší zvíře, které by fyzicky bylo schopno napadnout člověka a v nastalém boji zvítězit, měl by mít zkušenosti, odpovídající vzdělání a potřebné pomůcky. Jebnout může každému, kdo je alespoň trochu inteligentní, není to nic divného u člověka, u psa, ani u opice. Stejně tak, jak neustále říkám, největším nebezpečím jsou normální lidi psychopati – ale to není výsada pouze lidí, můžete mít psychopatického psa, ale i psychopatickou opici nebo psychopatickou majitelku jakéhokoliv, potenciálně nebezpečného zvířete. Třeba i hrocha. A kde je psychopatie, může se snadno vyskytnou i nečekaný útok bez viditelné příčiny. Tady se skutečně divím, když mám doma „kámoše“, který má devadesát kilo a má sílu šestkrát větší než člověk (to si můžete vyzkoušet ve fitku, abyste měli alespoň částečnou představu, dejme tomu, že v benči zdvihnete třeba osmdesát nebo sto kilo, pak váš šimpanzí kámoš by směrem nahoru pohnul třeba s půltunovým závažím – zkuste si to naložit a pohnout s tím třeba jen o centimetr, získáte respekt, o kterém jste třeba ani nevěděli, že jste ho schopní. Se šimpanzem si to může rozdat asi jen gorila, která by byla schopna šimpanzího chlapečka zabít jedním, takzvaným kladivovým úderem do jinak celkem inteligentní hlavičky. V případě starší paní, jejíž fyzické výkony jsou na hranici schopnosti vylít z pětilitrového kyblíku vodu do hajzlu, bych čekal přinejmenším policejní paralyzér, policejní pepřák – tekutou střelu a alespoň plynovou pistoli nebo lépe revolver, s tím je větší sranda. Nejlepší by samozřejmě byla pistole, klasická devítka, což by všechno dohromady mohlo představovat dobrý základ chovatelských potřeb. Samozřejmě se dá říct, že chovat doma opici, tygra nebo hrocha je už projev demokracie, která je tak trochu přes čáru, ale vzhledem k tomu, že to asi jen tak na počkání nezměníme, můžete se alespoň snažit být dobrými a zodpovědnými chovateli. A samozřejmě i lidmi, kteří mají starost o svoje životy, zdraví a bezpečnost. Z hlediska zkušeností se musím skutečně divit, jak je možné, že se v naší společnosti vyskytují lidé, kteří zřejmě nikdy nečetli takového slavného autora, jakým byl Edgar Allan Poe (například Vraždy v ulici Morgue) a trochu se od geniálního podivína nepoučili.
Takže to máme za sebou zaseklý plynový pedál, dvě děcka v rukou šílené ženské, nezbednou opičku a co by se dalo říct k poslednímu případu nešťastného otce, kterému se jeho děti natolik zvrtli, že je musel odprásknout. Jsou takové případy, klikněte ZDE a čtěte, žasněte a divte se. Jak už to říkal jakýsi známý pedagog, koho máme nejradši, k tomu jsme nejtvrdší.
Zhrzený táta nebo psychopat? Podle mého názoru naprosto 100% psychopat, který měl jít sedět na doživotí bez možnosti odvolání. Já vím a chápu, že jsem tím občas skoro až nudný, ale jakožto lovec psychopatů to musím omílat stále dokola – jak poznáte psychopata? Je to člověk, který vás chce vychovávat, vymýšlí si pro vás pravidla hry, tohle se dělá, tohle se nedělá a také si vymýšlí sankce a tresty za to, že ho nechcete poslouchat. Podle pravidla „oko za oko“ a „zub za zub“, je mělo potkat to samé, čím někomu ublížili. Ublížil jsi někomu fyzicky? Tak tě odsoudí k tomu samému. Zabil jsi někoho? Schválně? Nebyla to nehoda, které budeš do smrti litovat? Tak si zasloužíš trest smrti. Věřte tomu, že většina lidí, kteří studovali psychopaty a sériové vrahy, což téměř vždy byli psychopati, zbytek byli skuteční blázni s poruchou nejen osobnosti, ale celého mozku, tak by hlasovali pro trest smrti. Bohužel psychopati dovedou zahrát tak přesvědčivé divadlo, že všem se derou slzy do očí, kromě skutečných znalců, kteří se jen královsky baví. Což ale, bohužel, ostatním nijak nepomůže.