Pokud si dnes občas zavzpomínám na léta, strávená ve škole, ať už na základce nebo na střední škole (tenkrát se tomu říkalo střední škola nebo dvanáctiletka, později občas gymnázium), tak si nějak nemohu vzpomenout, jaký jsem vlastně měl vztah k hodinám dějepisu, jestli mě to bavilo nebo nebavilo, spíše mám dojem, že to byla docela nuda, i když jsme se měli naučit něco z našich dějin nebo z dějin Číny nebo Mexika, akorát si pamatuju, že nám učitel tenkrát tvrdil, že Mexiko se správně vyslovuje Mechiko a že si teď řekneme něco o Mechiku, tak jsme si mysleli, že mu jeblo a to bylo asi tak všechno, co si o Mechiku pamatuju.
Takže dějepis mě moc nebavil, ale o to více mě vždycky bavily staré řecké báje a pověsti, které mi nakonec ukradl vlastní strýc, ať mu za to ruka uhnije, neboj se, kreténe, že ti to nebudu furt připomínat, no nic, proč to říkám, toho dějepisu je škoda, protože kdyby nám to tenkrát učitelé dokázali nějak zajímavě podat, tak ať už to vezmeme z kterékoliv strany, co je pro každého z nás užitečnější, než hledat poučení v dějinách? Díváme se kolem sebe, často by se dalo říct, že se nechápavě díváme kolem sebe a říkáme si, proboha, jak tohle všechno asi dopadne? Kam to, proboha, spějeme?
Dějiny Číny začaly sérií parádních vražd, kdy padaly hlavy čínských princezen a princů, v Mongolsku se zase, když si potřebovali něco vysvětlit, stahovali z kůže (jednu takovou kůži mongolského vévody nebo co to bylo, máme dokonce v Národním muzeu, je tam kompletně od prstů na nohou až po šošolku na hlavě. Kdyby pán nosil brýle, určitě by tam byly taky, komplet je komplet), v Rusku se to taky navzájem vraždilo hlava nehlava, nakonec tomu neutekl ani sám velký car a přitom se vždycky odnepaměti snažili lidé vymyslet a vytvořit takový režim, kde by měli panovníci odpovědnost za své činy a přestože by měli velkou moc, tak na konci jejich panování by bylo velké zúčtování, takříkajíc trochu zadostiučinění a zábava téměř pro všechny.
Myslím, že taková klasika pro nás všechny jsou dějiny Etrusků, Řeků a hlavně starých (a určitě i mladých) Sparťanů.