Letos bude zase pár zajímavých výročí, ale to je skoro každý rok, takže přímo shodou určitých dat se raději ani zabývat nebudeme, jenom si řekneme pár stručných dat a faktů.
Všichni víme, že když už si někdy, čas od času říkám Lovec psychopatů, že psychopati budou tvořit zářný střed mých zájmů. Tentokrát si ale po obvyklém zopakování jednoduché definice psychopata řekneme, jestli je psychopatie nemoc nebo vrozená či životem „otloukánka“ získaná zdravotní anomálie. Takže – co je to psychopat? Psychopat je člověk, který chorobně touží ovládat ostatní lidi, vymýšlí pro ně pravidla a kromě těchto pravidel hned vymýšlí také sankce a tresty za nedodržování těchto pravidel.
Podívejme se na zjednodušené příběhy heparinového vraha, potom na amerického kovboje Dahlgrena a typické psychopatky Olgy Hepnarové.
V sedmdesátém třetím jsem bydlel v Plynární ulici, kousek od dnešní stanice metra Holešovické nádraží a pracoval jsem v Dejvicích, kousek od Kulaťáku na Vysoké škole chemicko-technologické. Čili bylo naprosto logické, že pokud jsem se po Praze pohyboval pomocí hromadné dopravy, jezdil jsem tramvají na Strossmayerák (mezitím Kopeckého nám.) a odtud na Kulaťák a do ulice Technická (mezitím Suchbátarova). Onoho osudného dne, kdy Hepnarová vjela s náklaďákem do lidí, čekajících na tramvajové zastávce kousek nad Strossmayerovým náměstím, jsme se s Olgou minuli jen o pár minut. Ono se o tom za bolševika veřejně moc nemluvilo, v tichosti proběhl také celý proces a pověšení Hepnarové, nikdo ani neví jestli kvůli ochraně společnosti nebo pro výstrahu ostatním. Jediný Luboš Štrógaló tehdy mohl dát Hepnarové milost, nicméně zrovna v tomto případě se v dopise Olze nechal slyšet v tom smyslu, že na ni sere.
Dahlgren byl divnej týpek hned na první pohled, ale nikdo z jeho okolí se nad tím nepozastavoval. Motiv jeho jednání byl naprosto jasný – touha ovládat ostatní, rozdávat rozumy a sklízet bouřlivé ovace za rady typu: „Nezapomeňte se na noc přikrýt.“ Když si ho nikdo nevšímal, rozhodl se je všechny pozabíjet. Což nakonec učinil. Vsadil bych boty, že nejšťastnější chvíle v jeho životě bylo oněch pár hodin, kdy seděl v letadle a po dobře vykonané práci se vracel do Ameriky. Hotovo je hotovo a už na mě nemohou. V Americe by se asi ztratil jak pára nad hrncem, ale Amíci vyhověli žádosti české strany o vydání prakticky masového vraha a vyzvedli ho hned po příletu přímo z letadla. To asi zase patřilo k nejhorším minutám v jeho životě.
Pan Zelenka, heparinový génius, kdoví, proč to vlastně dělal, jestli bylo jediným úmyslem skutečně někoho zabít nebo jestli používal pouze heparin či ještě něco jiného, podle mého názoru to byl a je blázen, normální blbec, debil, kretén, téměř idiot, který si vůbec ani neuvědomoval, co dělá a jaké by to mohlo mít následky.
Řekněme to ještě jinak, ve všec třech případech se jednalo o postižené lidi, u kterých se nedalo předpokládat, že by byli schopni plně „docenit“ výsledek své poocit.
O Hepnarové vyjde nová, fundovaná knížka a o Heparínovi a o Dahlgrenovi se také jistě ještě dovíme plno nového. Ale je to zajímavé z hlediska poučení, co všechno se může stát, když normální člověk chvilku nedává pozor.