Je to takový docela zvláštní problém, který jsem naštěstí zatím ještě nemusel v životě nikdy řešit – autorská práva. Něco vymyslíte, něco napíšete, něco nakreslíte, něco nafotíte, složíte písničku, dvě nebo tři, pod své dílo se podepíšete a je to vaše. Jste autorem podepsaného díla. Je pravda, že dříve to bylo trochu složitější, protože když jste něco napsali a někdo vlivný vám to šlohnul, tak jste těžko dokazovali své autorské prvenství.
Dříve se dal text nebo prostě „dílo“ uložit u Ochranného svazu autorského a tím jste si pojistili autorství, popřípadě se dal text otisknout v časopise nebo vydat knižně, pak už to bylo celkem jasné, horší bylo, když si to v časopise všichni přečetli nebo si všichni přečetli vaši novou knížku, ale neotiskli nebo nevydali. Potom se mohlo docela snadno stát, že jste si později mohli svůj text přečíst v knize, která byla podepsána někým úplně jiným, což, jak se hezky lidově říká, by nasralo i mrtvýho.
V dnešní době jsem často u textů využíval možnosti nahrát si všechno na youtube a uložit třeba jako „soukromé“ nebo „neveřejné“, potom se s tím dalo veřejně manipulovat před ostatními, aniž to mohl někdo ať už drze nebo nenápadně či dokonce taktně zcizit, protože kdyby přišlo tvrdý na tvrdý, tak by se pomocí data uložení dalo dokázat, že Dílo existovalo už předtím, než se ho někdo pokusil zcizit a vydávat za své. Kdybyste například složili nějakou chytlavou melodii, přímo hit a nahráli si to neveřejně na youtube, tak s tím těžko někdo vyrukuje jako se svým Dílem.
Ve výtvarném umění a samozřejmě i ve fotografii od sebe umělci často a rádi, přímo s nadšením, opisují různé kompozice a výtvarné nápady. Těžko se také dá říct, že má někdo patent třeba na to, že fotce někomu přimontoval na záda andělská křídla nebo použil rozmazané pozadí. Tady se dá asi říct pouze to, že autorem fotky je ten, kdo ji vyfotil a upravil a těžko se u fotek něco krade, spíše se může stát, že se pod fotkou od Jardy Nováka objeví podpis někoho úplně jiného. To jsem již se svými fotkami zažil mnohokrát, ale většinou se kvůli tomu nezabíjí. Zvláště, když se to vysvětlí jako politováníhodný omyl a život kluše dál.
Vždycky jsem přemýšlel nad tím, jak se všechno, co se týká autorských práv řeší nebo neřeší v oblasti hudby, písniček a chytlavých melodií, které si potom brouká celý národ. Dovedu si docela živě představit, že „začínající“ nebo prosttě neznámý autor přijde za známým zpěvákem nebo zpěvačkou a pokusí se dotyčnému (dotyčné) nabídnout nejlepší kousek ze své tvorby – a většinou je odmrštěn. Hvězda nemá čas poslouchat něčí hokusy-pokusy, má na všechno svého manažera, který ale může říct, hm, já si to poslechnu, proč ne? Ale jo, zajímavé, nezní to špatně, mohli bychom zkusit něco s tím udělat…
Pokud jde o manažera, obchodníka, podnikatele, který narazí na neznámého člověka, který ale něco opravdu umí, mohou se snadno dohodnout. Třeba i tak, že neznámý umělec bude vymýšlet a skládat neotřelé melodie a manažer, obchodník je bude vydávat za své a protože manažer je známý, zatímco umělec je neznámý a chudý, dohodnou se většinou velmi snadno. Podle toho, co jsem kolikrát viděl v praxi, tak příjemně zbohatnout z toho mohou všichni. Neznámý autor, známý „skladatel“, hvězdný zpěvák a dokonce i doprovodný orchestr. Všichni mohou létapáně vesele žít z několika originálních hudebních nápadů.
Pokud vlivný podnikatel dá na tohle konto vzniknout celé (hudební) mafii, mohou se zde točit neuvěřitelné peníze, jak ve víru tance. Což může být pro normálního, středně otrlého člověka celkem nepředstavitelné. Samozřejmě mezi jednotlivými zúčastněnými začnou vznikat velmi složité psychosociální vazby, které se nedají jednoduše eliminovat.
Jednou kdosi řekl, že kdyby se u nás odstranila veškerá korupce a zbytek finančních návazností by se dal alespoň vysvětlit, byl by na světě ráj.