To je otázka, kterou během svých konzultací a během výkladu karet s přihlédnutím k astrologickým konstelacím slýchám poměrně často. Co mám dělat? Nebo dokonce jsem slyšel i poznámku, pronášenou téměř vždy s lehkým povzdechem: „Já se nudím.“
Když si lehce zavzpomínám na své mládí, tak jsem často přemýšlel, čím budu nebo čím bych chtěl být nebo co bych chtěl v životě dělat a protože jsem měl strašně moc zájmů a nějak progresivně dlouho nevítězil žádný z nich, tak jsem v tom měl také parádní guláš.
Symbolika hraje ve výběru povolání obrovskou roli a samozřejmě i ten sexuální pud nebo pohlavní cítění či sexualita nebo jak to nazvat. Když jsem četl první knihy, věnované esoterice, speciálně psychosomatice od Thorwalda Dethlefsena a Rüdigera Dahlkeho (Nemoc jako cesta) tak mě tam zaujala celá řada „podobenství“. Například tam autoři rozebírali problematiku dopravních nehod.
Například se stane, že zastavíte na červenou a zezadu do vás někdo narazí či vrazí. Kdo to nezažil? Ať už je to řidič nebo řidička, skoro vždy se dá zjistit, že mají zrovna v tuto dobu určité potíže se sexuální satisfakcí, prostě nemají s kým dovádět v posteli. Chybí pohlavní styk. Dethlefsen upozorňuje na to, že německy se „souložit“ řekne lidově „bumsen“, to je něco jako bušit a sloveso „bumsen“ se běžně používá pro „souložit“. Hast du gebumst? potom znamená v naprosto lidovém překladu, zamrdal sis? Nebo by se to dalo přeložit jako, měls autonehodu?
Zajímavá je otázka, jaký vztah mají sexuologové k dopravním nehodám a jaký mají vztah k dopravním nehodám sexuologů soudy a státní zástupci.
Obyčejný člověk zavinil autonehodu, při níž byli usmrceni dva lidé. Nekompromisně dostal dva roky natvrdo, takže si půjde sednout – čtěte ZDE.
V tomto případě spáchal nehodu sexuolog – dva lidé zemřeli, dá se říct, že případ je srovnatelný s tím prvním – a dostal jen podmínku – čtěte ZDE.
Lidi mají zajímavý náhled na svět a též mají zajímavé chápání reality. Gynekolog může mladé, pohledné ženě zasunout dva prsty do vaginy (to je tzv. Schulzův hmat, to asi muselo být prase, ten Schulz) a všechno je v pořádku. I kdyby to bylo proti vůli vyšetřované. Jak by se to dokázalo? Takže žádné me too. Udělá to samé nevlastní dědeček, když pomáhá při mytí nebo při koupeli – a je průser jak noha.
Mě vždycky lákaly dva obory – technika, ta mě zajímala enormně, ať už souvisela s chemií, fyzikou nebo i matematikou a potom ve mně vzbuzovala nadšení oblast umění, malířství, fotografie, hudba. Muzikální činnost jsem musel nechat stranou, protože mám dokonalý, téměř absolutní hudební hluch, malířství bylo pro mě moc složité, pořád se patlat s nějakými jedovatými barvičkami, kariéra končí, když člověk omylem olízne jedovatý štětec, ale fotografie, zvláště potom fotografie mystická, tajemná, erotická, smyslná, možná občas až trochu porno, ta si získala moje srdce. A samozřejmě také literatura, hlavně psané slovo.
Tak jsem si říkal, co je asi pro každého člověka, i když si to třeba spousta lidí vůbec neuvědomuje, pro život důležité? Nebo lépe řečeno, co je důležité pro to, aby mohl člověk dosáhnout víceméně pravidelného příjmu. Jak jste si možná už všimli, kladu peníze na první místo, tedy nikoliv zdraví (za to si nikdo nic nekoupí), ale peníze.
Na prvním místě (když se ptáme, co je v životě nejdůležitější) stojí peníze, potom samozřejmě život, zdraví, celková kondice a pak je něco, co většina lidí neumí ani správně pojmenovat, je to odpověď na otázku, co umíš nejlépe? Co umíš opravdu dobře? Co umíš lépe než ostatní. Myslí se tím něco, co je užitečné, co se dá prodat, čím se člověk může živit. To je ta skutečně těžká volba, protože, když se rozeběhnete po špatné cestě, tak se dost těžko vrací zpět. Rekvalifikace v pravém slova smyslu je poměrně dost těžká nebo i neproveditelná.
Přemýšlel jsem nad tím od dětských let a nakonec jsem pro sebe zvolil následující cestu – ano, budu se věnovat technice a budu se věnovat umění – a také jsem se těmto věcem náležitě věnoval a když byla možnost, tak jsem se pomocí práce s technikou, tak i díky práci v umělecké oblasti docela slušně živil, ale protože nejdůležitější v našem světě jsou slova – pamatujete, v Hamletovi, co to čtete, princi? Slova, slova, slova… Shakespeare byl geniální, když poznal, že celý náš svět, naše představa o tomto světě je složená ze slov. Ani ne tak z „pojmů“, ale přímo a jedině ze slov.
Začal jsem hodně číst, učil jsem se používat slova a hlavně – učil jsem se psát. Když jsem se dostal k psacímu stroji, učil jsem se psát na psacím stroji, bylo to v době, kdy mi bylo jedenáct, dvanáct let. Rozhodl jsem se, že budu spisovatelem. Když se stanete spisovatelem, tak můžete kromě toho dělat ještě cokoliv, ale jakmile si sednete ke stolu a začnete psát, tak v tom okamžiku jste spisovatelem. I když vykládáte karty nebo sestavujete horoskopy, hlavní je tady ten spisovatel. Proto si budou lidé číst vaše myšlenky, ne kvůli tomu, že je Mars v Beranu a Saturn ve Vodnáři, ale kvůli tomu, co k tomu napíšete, jak to sepíšete a okomentujete.
V dnešní době – a možná tomu tam bylo vždy, není důležitá jenom síla, ale hlavně rychlost, když se dokážete i před mimořádně silným úderem bleskurychle uhnout, máte větší šanci i na to, že zvítězíte. V podstatě by se dalo říct, že jsem celý svůj život vítězil nad ostatními a hlavně nad jakoukoliv konkurencí jen a jen díky rychlosti.
Naučil jsem se rychle psát na psacím stroji a později jsem tuto dovednost přenesl i na klávesnici počítače. Sám sebe v současné době počítám či řadím mezi nejrychleji píšící lidi na světě na klávesnici počítače. Má to své přednosti a výhody – mohu se věnovat práci novináře, redaktora, vykladače karet, astrologa, komentátora, spisovatele, copywritera a mohu své myšlenky celkem snadno nabídnout ostatním na internetu a prakticky všude, kde se dá použít psané slovo, třeba i v reklamě, při chatu v bulváru, prostě prakticky kdekoliv. Přemýšlejte o tom, třeba vás to bude k něčemu inspirovat.