Nahlížel jsem dnes do svých knížek a publikací, které jsem v České republice začal vydávat v roce 1990, v době, kdy zde vládla, nechci nikoho urazit, ale osobně jsem to tak chápal, celková negramotnost, která se projevovala neschopností pochopit čtený text. Nevím, jak bych to přesně vysvětlil.
Najednou se na poli „literatury“ a vydavatelství všechno uvolnilo, začalo vycházet příšerné množství hovadin a slátanin, v dnešním slova smyslu bych to přirovnal k situaci na youtube.com, kde takový ten mainstream neodolatelně připomíná odpadní rouru, odvádějící produkty existence všech možných okrajových asociálních subkultur do hlavní městské kanalizace. Tvůrci prominou, ale pravda občas musí zaznít.

V tiskárnách a ve vydavatelstvích se uplácelo horem, dolem a již v těchto dobách se jednalo o statisícové částky, které si manažeři a majitelé, vždy s mírným povzdechem, nacpali do kapsičky u vesty a pak se již tituly hrnuly na pulty knihkupectví. V té době jsem vydal celkem svižně tři nebo čtyři tituly, nejdříve jsme museli dát všimné tiskárně, to bylo asi dvě stě tisíc, ale díla vycházela a za chvíli jsme měli za sebou velmi slušné obraty, šestnáct, dvacet, padesát milionů, to byl odpich, který srdce potěší a duši zahřeje. Je možné, že Amazon začínal také tak nějak. V následujících letech jsem těch titulů vydal skoro šedesát, to už bylo téměř nepřehledné množství, ale myslím, že jsem to už vysvětloval, proč mi psaní nedělá žádné duševní, ani technické potíže a proč se se mnou skutečně jen málokdo může srovnávat.
Psal jsem povídky a potom také pojednání o sexuální magii a o esoterice a o tantře a tao-józe a k tomu jsem samořejmě dával bohaté množství fotek a dále jsem psal o lidových zvycích a význačných datech, odkud se co vzalo a jak na to lidi asi přišli a jakým způsobem to začali používat a využívat pro sebe a pro zlepšení svého života. A psal jsem také hodně přímo a jenom o sexu, dlužno si představit, že to bylo v době, kdy naše česká sexuologie byla ještě v plenkách, pokud se někdo na něco zeptal českého sexuologa, tak ten většinou nevěděl, jak na to odpovědět a navíc to byly takové případy, jako třeba Weis, který autem při nehodě zabil dva lidi nebo Zvěřina, který se několik let systémem „chcete mě?“ snažil vmáčknout do politiky, popřípadě Plzák, na kterého nakonec prasklo, že to byl regulérní zaměstnanec StB nebo porodník Uzel, který občas ve veřejných diskuzích zazářil jako lidový vypravěč a humorista, ale to bylo asi tak všechno, prostě sebranka, která se rekrutovala z toho nejnuznějšího póvlu.

Vzpomínám si na to hlavně proto, že všichni tito jinoši, kteří začali vydávat knihy se potom snažili rozvinout na poli businessu a vydělávat těžké miliardy, což se nikomu z nich nepodařilo, se nyní, v současné době vracejí „back to the roots“ zpátky k publikační činnosti. Všimněte si, jak opět narůstají zástupy „sexuologů“ poradců v otázkách partnerství a jak opakovaně řeší a budou řešit otázky, o kterých jsem psal už v roce 1990, například problém pubického ochlupení – Holá nebo chlupatá? Což považuji za dávno již vyřešené – a ruku na srdce, byl jsem to hlavně i pohlavně já, který o tom psal nejvíce a který doporučoval dívkám svlékat se až na holou kůži i tam, kde rostou chlupy, aby byly co nejnahatější. A najednou tady o tom zase píše nejeden „sexuolog“, jako kdyby se vůbec nic nestalo a jako kdybychom opět začínali jako před třiceti lety, z absolutní nuly a museli to znovu řešit.
Když už jsem nakousl otázku gramotnosti, tak ono to není jenom o schopnosti něco si přečíst, ano gramotný člověk si přečte, vstup zakázán, připravte si drobné, dnes zavřeno, očkovací centrum je za rohem, vakcíny došly, ptejte se na vrátnici, ale ona ta celková gramotnost záleží i na tom, jak pochopím, co mi delší text sděluje a nakolik mi to může být užitečné. Mám prostě takový dojem, že ať už jsem psal prakticky o čemkoliv, tak to většina lidí chápala nějak šišatě, prostě špatně či nedokonale. Když o něčem napsal konfident gestapa starý a prohnaný Plzák, tak to lidi hltali jak boží slovo, ano, když na tebe přijdou a dokážou ti, že jsi něco porušil, tak prostě zapírej a zapírej a když ti předloží důkazy, které nejde zpochybnit, tak zapírej dál, jakoby se nechumelilo a když potom přijde deset svědků, kteří tě usvědčí, že lžeš, tak pořád jenom zapírej a nenech se zviklat.
Možná to s tím zapíráním nebo omíláním jedné věci pořád dokola, i když to nijak nesouvisí s otázkami, které padají z davu novinářů, je obecnému lidu nějakým zvláštním způsobem sympatické, já jsem vždycky psal spíše o vyřešení problému, i kdyby přitom měl nějaký psychopat dostat přes držku nebo by skončil v cele temné. Hlavně, aby se problém vyřešil. Tak nějak jsem přitom nechápal, že všichni tito pseudoumělci se v našem národě stali populární a moderátoři si je rádi zvou na rozhovory do studií, zatímco ze mě mají strach.
Kolikrát se stalo, že mě někdo, kdo mě znal víceméně povrchně, ale prostě mě znal, chtěl někam pozvat, do společnosti, na grilování, na svatbu, do televize, do studia, na rozhovor, interview, čili inter-výjev, jenomže představenstvo, když se to dozvědělo, tak jim začal přeskakovat hlas, že to ne, absolutně vyloučeno, přes esoteriku kohokoliv, třeba topiče z kotelny, ale hlavně né toho Aroganti Argoni!
Takže situace, která nyní kolem mě panuje je asi taková, že většina lidí o mně ví, většina se ale bojí k tomu přiznat, že o mně ví, tak dělají, jako že o mně neví a když se čirou náhodou dáme do řeči, tak mi řeknou, že nemohou mít se mnou nic společného – to je jako s Lucií Výbornou z Radiožurnálu, s tou jsem se dal náhodou do řeči asi před dvěma rokama, tak jsme zavzpomínali, jak jsem byl u ní na takovém jako rozhovoru v rádiu a jak to bylo docela úspěšné, ale ona k tomu hned podotkla, že v současné době se to ale už nemůže opakovat, protože, přece jenom, dělám tu magii a to je v přímém rozporu s jejím učením, které zastupuje nyní – tak jsem na ni čuměl a až potom mě to došlo, že jak pořád někam jezdila do Tibetu nebo do jaké prdele, tak se stala členkou sekty, vyznávající nějakého toho Prdilámu, což samozřejmě většina lidí neví, většina lidí ji bere jako úspěšnou nezávislou moderátorku, která je otevřená všemu novému a pokrokovému a pro kterou nic lidského není cizí a nic cizího lidské – a přitom, chudinka, musí skákat podle toho, jak jí tibetská či jaká sekta píská. To jsou takové ty případy, jak člověk něco čte, ale neuvědomuje si, kdo to napsal, proč to napsal, kdo řídil jeko „kroky“ přitom, když to psal a podle jaké píšťalky dotyčný skáče a tančí.
U lidí s mikrofonem před hubou začínám mít občas takový dojem, že z nich roste nová „šlechta“, noví „nedotknutelní“, můžete je pozorovat, jak žijí, jak se baví, jak vás jako zdatní influenceři ovlivňují a občas také jak plácají naprosto z cesty, že by jim člověk chtěl poradit, ať zkusí kouřit něco jiného, ale už mají kolem sebe neproniknutelnou hradbu. Lidé bez mailu, bez adresy a bez možnosti navázat s nimi jakoukoliv diskuzi. A k tomu jim dopomáhá youtube, instagram a částečně i jiné antisociální sítě. Říkám schválně „antisociální“, protože, pokud chcete někoho trochu lépe odhadnout, tak stačí si všimnout, jak se chová a jestli se občas pokouší diskutovat na „sociálních“ sítích, například na fejsu. Pokud ano, tak to jsou blázni nebo lidé bez kritického rozumu – proč? Z jednoho prostého důvodu.

Struktura sociálních sítí je už dopředu psychologicky a sociologicky odhadnutá a vybudovaná tak, aby se v ní cítili dobře psychopati a psychicky narušení lidé. Třeba i tací, kteří se celý život budou schovávat za nějaké fejky nebo kreslené Švejky. Řekněme si ještě jednou stručnou definici psychopata – je to člověk, který chce ovládat ostatní, chce vymýšlet pravidla, podle kterých se budou muset ostatní řídit a stejně tak chce vymýšlet sankce, které padnou na všechny, kteří se podle jeho pravidel řídit nebudou. Psychopat s nadšením pomlouvá nepřítomné lidi, nemá rád „zápisy“ z jednání, čili důkazy toho, co řekl a nerad jedná před více lidmi, raději zpracovává své oběti kus po kuse, mezi čtyřma očima. Když už musí mluvit nebo jednat před kolektivem, tak je s ním řeč jak s posraným tanec. Vlivní psychopaté mají ke každé příležitosti a na všechno poradce.