Ano, jistě, to je ještě to, co nám chybí – test na testy. Všude probíhají nějaké testy, hlavně na to, jestli jsme zdraví. Jak jsem již dnes naznačil na fb, dříve jsme chodili k doktorovi, když jsme byli nemocní nebo jsme se cítili blbě. Dnes vás doktor pošle domů, když vám blbě vyjde test. Na druhou stranu avšak, když jsme se přes obvoďáka hodili marod, tak jsme doma chlastali čaj, ale dostávali jsme peníze – nemocenskou, takže většina lidí měla občas i radost, když onemocněla. Nevím, jak je to dnes, skoro bych se vsadil, že když vám vyjde test, že jste nakažení, tak se to neuznává jako nemoc, čili nic nedostanete a musíte být doma v karanténě. Taky jsem již narazil na případy, že byly (nebo byli, podle toho, jak se to vezme) doma dva nebo i tři týdny, čuměli do zdi, protože na tv se čumět nedá a potom se jim někdo omluvil, že se spletl, že podle testu jsou nejenom zdrávi, ale ani nebyli nakažení. Takže sory, vole, stejně nic nedostaneš, ani od pojišťovny, ani od státu.
Koukal jsem se dnes z balkónu, tak, jak se ostatně koukám skoro každý den, pokud si nezapomenu zapálit jednu zdravotní a protože bydlím kousek pod Letnou, tak vždycky vidím ulici plnou zaparkovaných aut. Parkovat na Praze 7, v Holešovicích je umění, lidé, kteří to dokáží a parkují na ulici již několik let, se oslovují „Mistře“ a mají svá privilegia, například, když jdou domů, tak vstupují do domovních dveří jako první a v létě mají dokonce povoleno krmit holuby a nechávat své psí miláčky pobíhat bez náhubku a bez obojku.
Čili jsem se dnes, to je 15. ledna 2021, díval z balkonu a říkal jsem si, hm, to je zajímavé, že se od poloviny března 2020 prakticky nic nezměnilo, všude aut jak nasr… jako máku, ale když budu přemýšlet chvilku přímo hlavou, tak asi přijdu k názoru, že kdybych měl auto a měl bych ho zaparkované elegantně přímo pod kuchyňským oknem, že bych si asi už tak po půl roce od vypuknutí kovidového šílenství řekl, ať už nahlas nebo jen tak v duchu, sám pro sebe – na co je mi v této situaci auto? Žere to peníze (schválně si to zkuste spočítat, na kolik vás přijde auto, zaparkované na ulici pod oknem z kuchyně), prakticky k ničemu není, není kam si vyjet na výlet a i kdybych jezdil na chatu a samozřejmě zase zpátky, tak tam asi nebudu jezdit každý týden, ty doby jsou už dávno pryč a jezdit s autem na nákup? Já sám jsem pohybově zpomalený důchodce a obejdu (a možná i objedu) se bez auta.
Též jsem měl donedávna auto, zaparkované v garáži za 14 stovek měsíčně a najednou jsem před pár lety zjistil, že jsem s ním vyjel poprvé od Nového roku až někdy v červnu. Ale platit jsem za něj musel, to mi nikdo neodpáral a hned byla na řadě technická prohlídka a před tím samozřejmě hurá do setvisu a koupě nových gum a výměna oleje a možná i řidiče nebo majitele, či co se to všechno v autě musí občas měnit, takže po zralé úvaze jsem auto prodal, cena byla víceméně srandovní ale ušetřené náklady obrovské, o tom se klidně dalo rapovat při nějaké veselé muzice a mávat k tomu rukama, jak se to občas dělá, když se projevuje velká radost.
Je pravda, že mi přitom asi nejvíce pomohl můj digitální amulet, který neustále nosím s sebou – a věci jdou potom snadněji a určitě i rychleji a jen tak někdo vás neošulí, nenapálí, neokrade, nepokrade a účet nevysmýčí, koneckonců používám fotky z našich nahých rituálů prakticky všude, kde se dá, čili tam, kde neporušuji pravidla komunity, ale k čemu je mi taková komunita, kde začnou pištět a vyskakují na židli nebo na stůl, když vidí jakoukoliv nahou fotku z mé dílny? To jsou pitomci, ne? Nebo jak by se tací lidé dali nazvat? Psychopati? Asi ano, opět zde máme moje oblíbené psychopaty, kteří jsou dnes téměř všude.
Již loni jsem stál na balkóně, lehce pokuřoval a díval se na plechovou lavinu, zaparkovanou v naší ulici (a co děti? Mají si kde hrát…?) a říkal jsem si, hm, jak to tak s tou celosvětovou zdravotní krizí vypadá, asi tato auta začnou z ulic mizet. Majitelé ztrácejí práci, nemají peníze a nebudou mít peníze, počet nezaměstnaných vyskočí na půl milionu a jestli půl milionu lidí může mít čtvrt milionu aut, z toho velkou část zaparkovaných na sedmičce pod Letnou, tak to musí být vidět, když začnou pomalu, ale jistě z povrchu velkoměsta mizet. No, zatím to není znát.
Na to, abychom se ze současné krize dostali, neříkám, z ekonomické krize, na to se máme stále ještě až moc dobře, ale prostě z krize, budeme muset začít bojovat s korupcí (to je největší žrout společných hodnot, peněz a dalších finančních prostředků a nastolit přísné zákony, týkající se osobní zodpovědnosti za jakékoliv činy, které pácháme jako osoby veřejně činné, ať už jsme politici nebo cokoliv jiného.
Ve dvou to zvládneme, ruka ruku meje, já na bráchu, brácha na mě, půjčka za oplátku, zadarmo ani kuře nehrabe, byli čtyři bratři, šetřili a měli za tři, bližší košile nežli kabát, to jsem si teď vzpomněl, že můj šéf, když jsem pracoval ve výzkumu na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6 v Dejvicích, se jmenoval Kubát, doc. Ing. Jaroslav Kubát, tak jsem často říkal, bližší košile nežli Kubát, ale jinak to byl výborný člověk, správný chlap, jakých v té době existovalo málo. Ani nevím, jestli ještě žije, co si pamatuju z let nedávno minulých, tak měl nějaké zdravotní potíže, mozkovou mrtvici nebo něco podobného, to bylo za ten trochu divočejší způsob života, samé kafe, občas alkohol, denně dvě krabičky cigaret, ale určitě to stálo za to. Jinak z té doby, co si vzpomínám, tak už jsou skoro všichni na „druhém břehu“, je to takové divné, když si člověk uvědomí, že tady sice nějakou dobu straší, třeba se stane i trochu populární, má hromadu známých, získá titul, slávu, peníze, pak ho klepne pepka a za dvacet let si už nikdo nepamatuje, že někdo takový vůbec existoval.
Kdoví ale, jestli je získání nesmrtelnosti správná cesta – cvičíte, meditujete, stanete se nesmrtelnými, proč nakonec ne? Budete se regenerovat a obnovovat pořád dokola – a jednou vám na hlavu spadne cihla nebo nějaká součástka orbitální stanice z vesmíru a bude po vás. To zabije i nesmrtelného. Za dvacet let nebude nikdo ani tušit, že jste existovali. Možná si pár lidí řekne, tak jsem si zrovna tady něco přečetl od Ravena Argoni, to je ten, jak měl toho psychopatického strejdu, toho debila, co ho okradl – a výsledkem všeho bude, že ve vzpomínkách bude ještě nějakou dobu žít Raven Argoni a debilní strejda, psychopat, který se proslavil jako zloděj. Teď jsem si vzpomněl, jak mi moje matka vždycky říkala, na Jaroslava si dávej pozor, co není přibitý, to ukradne a i kdybys s ním měl cokoliv společnýho, tak tě okrade, od toho se raději drž dál. A potom, těsně před svou smrtí podepsala prohlášení, že jediný člověk, který má právo vybrat prachy z jejího důchodovýho připojištění, což měly být prachy na její pohřeb, je její zlatoústý, stříbropěnný a modroskvoucí bratr Jaroslav. A díky tomu, že to podepsala a díky tomu hovadu, který si ty prachy ztopilo pro sebe, mě přišel pohřeb mojí matky skoro na sedmdesát tisíc – a to ještě, blbka jedna, říkala, založila jsem si důchodový připojištění, abys to neměl drahý, až jednou umřu. Tak, ať mají oba věčnou slávu jako dva pitomci, díky nímž jsem měl život pestřejší, ale taky mnohonásobně dražší, než kdyby se vůbec nenarodili.