Je to tak a nejinak, v současné době začíná nabírat na váze všechno, co souvisí s reklamou, public relation, doporučením, jízdou nebo chůzí příkladem (teď jsem nevěděl, jak popsat či pojmenovat jev, při němž takzvaně „jdu příkladem“, asi to bude „chůze příkladem“), Babiš s bábuškou si nechají bodnout Mengeleho včelku jako první, ostatní to jistě udělají po nich nebo si během natáčení svého videa budu dopřávat mocné hlty ze škopku čaje a určitě se někdo zeptá, co to vlastně popíjím a hned se poběží přisát ke stejnému zdroji, navléknu na sebe růžové triko s nápisem SEMTELE A KDO JE VÍC? a k tomu připojím poměrně dost složitý způsob realizace objednávky, něco jako „ajťákův eshopový záchvat“, vložím odkaz na spřátelené webové stránky, popřípadě něco rovnou doporučím, protože bez toho nemohu existovat a už se hýbe business. Nebo si to alespoň budeme myslet, že se hýbe. Nechcete kočičku? Nedávno se narodily a jsou ještě k mání.
A tak se nabízí kdeco, třeba i včetně křečků, pejsků, králíčků, morčátek a mladých kočiček.
Na první pohled je jasné, že reklama musí být, na druhý pohled si řeknete, proč se cpe reklama všude, třeba i tam, kam vůbec nepatří, například vám přerušuje děj akčního filmu – ale když si připlatíte, můžete zhlédnout film bez reklam. Kde jsou časy, kdy nám po obrazovkách poskakoval pan Vajíčko a doporučoval ke koupi Pepo – podpalovač pevný, účinný a přitom levný?
Asi je přece jenom rozdíl mezi tím, kdy jeden člověk někomu něco doporučuje a kdy už začíná být vlezlý. Mr. Wlezley. Podle toho poznáte většinu psychopatů, řekli jsme si, že psychopat s chutí vymýšlí pravidla pro druhé a vymýšlí také sankce za nedodržování těchto pravidel. To jen tak na okraj, kdybyste někdy přemýšleli, kde se vzaly zákony, podle nichž se všichni řídíme nebo bychom se jimi „měli“ řídit.
Psychopati se rádi hrnou do vedoucích funkcí, i kdyby to byla práce pro Vševěda se stoletou praxí, psychopat takovou nabídku vezme bez mrknutí oka.
Účel reklamy je tedy jasný, reklama nás má upozornit, že existuje něco, co bychom si měli pořídit nebo za bychom měli zaplatit, když si to objednáme. Nebo to není jasné?
Když se poslední dobou celkem přesvědčivým způsobem zjišťovalo a potvrzovalo, že reklama nefunguje tak, jak by měla, tedy tak, jak by si to tvůrci reklamy představovali, nastalo v řadách podnikatelů lavinovitě se šířící zděšení. Co teď? Podnikatel si zaplatil nekřesťansky drahou, celostránkovou reklamu v luxusním časopise a během dvou měsíců se mu ozvali dva důchodci, jestli má také slevu pro důchodce.
Kdykoliv jsem se setkal s nabídkou reklamy, tak jsem se vždy divil a současně se i ptal, proč by se to nedalo udělat tak, že když budu na něco dělat reklamu, tak dostanu zaplaceno za každého zákazníka, kterého se mi podaří „ulovit“. Ale ne za to, že na sebe natáhnu žluté nebo bordó bavlněné ponožky nebo se nasoukám do bosobot, popřípadě si narazím na nos komické sluneční brýle. Tady je dost špatný psychologický odhad mentálního dopadu toho co vidím a jak se podle toho zachovám. Kdybych viděl třeba Holinu Obrovskou, jak manipuluje s iphonem, tak se už s nejvyšší pravděpodobností žádného iphonu ani do nejdelší smrti nedotknu.
