KOmunikace, neboli domluva, to je to, oč tu teď běží a často bohužel vůbec není OK, ale spíše K.O. a jak jsem si již mnohokráte všiml, dříve se lidé častěji a bez problémů dávali do řeči než dnes.
Nelze si též nevšimnout, že ať už na sociálních sítích nebo kdekoliv jinde, kde se může sejít více pozorovatelů, posluchačů, sledujících, folowerů a podobně postižených, se více daří interpretům, kteří něco nebo někoho citují, čili opakují již stokrát slyšené a předvádějí již stokrát viděné, než lidem, kteří se snaží předvést svou vlastní originální tvorbu.
Kdybyste se ocitli v roli spisovatele nebo spisovatelky a teď byste si řekli, proč mám psát do šuplíku, kde to nikdy nikdo nebude číst? Začnu svá díla číst a předvádět jako youtuberák a za chvíli se stanu slavným (slavnou) a davy sledovačů začnou chlastat stejné energetické drinky jako já, popřípadě si budou kupovat růžová, žlutá a bordó trika s mým logem či originálním nápisem. Pravda nikdy nespí. U čerta tě nesmí překvapit, že má rohy. Úsměv je vážná věc.
Jakožto autor či autorka zřejmě brzy zjistíte, že nikoho nezajímáte a to, nad čím jste při psaní prožívali chvíle nefalšovaného vzrušení, je pro ostatní nepřekonatelná nuda. Hergot, jak to ta Rowlingová dělala, že cokoli doma sesmolila, tak se stalo celosvětovým trhákem a prodejním hitem? Ať už to byla detektivka, životopis nebo Harry Lotter? Zatímco vy se můžete snažit od rána do večera a jediným úspěchem na poli komunikace je, když vám kysele se tvářící sousedka na půl huby odpoví na pozdrav. KOmunikace. Vtipné.
Možná je člověk citlivý a vnímavý pouze na určitá témata, což jsou již klasické legendy, báje a pověsti a samozřejmě také pohádky – a není zvědavý na to, že někdo v noci vyžral ledničku nebo si až venku, v tramvaji všimnul, že má každou botu z jiného páru. Možná na tom něco bude, protože i psychologie, co se týká pozornosti a buzení pozornosti, uznává, že jsou témata běžná, obvyklá, unylá, nudná nebo taková, co zajímají pouze jednoho člověka a jinak už nikoho – ale jsou také témata a náměty archetypální, to znamená, přímo podvědomě základní. Každé téma, které se týká života a smrti, téma, v němž jde o ohrožení existence, popřípadě ohrožení majetku, života nebo zdraví, prostě cokoliv na notečku „peníze nebo život!“, jsou povídačky chytlavé natolik, že se nemusí řešit, jestli jsou původní, půjčené, okopírované, kradené – protože kdo může rozhodnout, jestli námět „věčné lásky“ nebo „ztraceného syna“, popřípadě i s jeho návratem, námět „opuštěné milenky“, nalezení pokladu nebo vyvraždění větší skupiny lidí a následně se zjevujících strašidel, patří panu Svěrákovi z Chuchle nebo je to námět starý, až tak starý, že se to prostě vyprávělo odjakživa, ať už s tím začal kdokoliv.