Vzpomínám si na zprávy za krutovlády bolševiků, jak jsme podle televize, rádia a Rudého práva neustále rostli a překračovali plán o 120 nebo i 200 %, byly to samozřejmě peachoviny dosti hrubého kalibru, musíme Západ dohnat a předehnat, potom jsme dokonce předháněli bez dohánění a když se souzi a soušky sešli spolu s dělníky a zemedělci za pantáty Tonyho Novotného, tak prostor duněl květnatými, ale prázdnými frázemi, museli jsme upevňovat a nasazovat nové kádry, vedení nás nasměrovalo ke světlým zítřkům, se Sovětským svazem do věčných lovišť a nikdy jinak.
Hodně mi to připomíná novou dobu kovidovou. Taky se plácá o nesmyslech, které nikdo nikdy neviděl, nedají se dokázat, ale všichni se musíme zúčastnit třídního boje za proočkování obyvatelstva. Dlužno si uvědomit, že stále ještě neexistuje žádný relevantní důkaz, že by v dějinách lidstva jakékoliv očkování někomu, byť jen náhodou, pomohlo. Jak vždycky říkám, když si přestaneme před jídlem mýt ruce, tak se tím určitě naše odolnost vůči nákazám a virózám nijak nezvýší. Není proč. To, co škodí, prostě škodí, není důvod, proč by nás to mělo posilovat, když to budeme konzumovat v menších dávkách. Jak už kdosi řekl, když budu volit mezi větším a menším zlem, tak pořád volím zlo.
Prostě jsem si vzpomněl na starého blbého Tondu Novotného, pamatuji si ještě, jak šel do prezidentských voleb a jeho protikandidátem byl nějaký Viliam Široký. A lidi jásali, když byl zvolen Novotný, asi proto, že už tak nějak podle jména byl tehdejším Čechoslovákům sympatičtější. Široký se potom stal předsedou vlády, prostě získal nějakou takovou vedlejší srandovní funkci, ale prezident byl Novotný – a nastala doba neskutečných frází, vždycky jsem si říkal, že snad ani on sám nemůže rozumět tomu, co kde prohodí či pronese k davu, pletl si současnou německou armádu s wehrmachtem, špatně vyslovoval cizí slova a neměl vůbec žádné povědomí ani ponětí o tom, co kdy a proč podepsal. Na druhou stranu se za Novotného žilo relativně dobře a dalo by se říct, že i trochu svobodněji než za bankovního lupiče Tondy Zápotockého a potom za starého psychopata Gustáva Husáka (což byl taky psychiatrický objev století).
Právě za vlády Tonyho Novotného jsme se propracovali až ke světově známému „pražskému jaru“, což bylo jaro 1968, kdy v březnu Novotný abdikoval, neboli odstoupil. V březnu. Zajímavé. Vysvitla naděje v podobě socialismu s lidskou tváří, kterou reprezentoval Alexander Dubček, to byl tenkrát hlavní virolog, v něhož celá společnost vkládala naděje, že nás dovede do země zaslíbené a hlavně psychicky zdravé. No, celé se to potom doslova zesralo v kotrmelcích po 21. srpnu 1968, kdy nás přijela zachránit vojska Waršavské smlouvy v čele s Rusákama, kteří se na nic moc neptali a začali nám nutit ruskou vakcínu.
Hlavně se teď musíme trochu, asi tak do 20 % promořit, dále musíme důsledněji dbát na tři R, rozestupy, roušky, rakve a kdyby to nepomáhalo a dále by přibývala rekordní čísla nakažených, nemocných, hospitalizovaných a zemřelých, museli bychom se připravit na skutečně tvrdý lockdown. Očkování musí zrychlit, jinak na tom budeme hůř než na podzim, takže rozvolňovat se nebude a do kin budeme chodit po jednom, divadla se budou hrát bez diváků i bez herců.
Nemocnice se musí připravit na nápor pacientů, pokud se tedy budou pacienti hrnout právě do nemocnic, zatím to tak nevypadá, ale nesmíme podceňovat žádnou možnost.
Pořád jedeme stylem „brzda – plyn“, jak řekl úhlavní vakcinolog, což by znamenalo, že pokud úrodu nezvládnou zemedělci, bude se muset zavolat armáda. Nejlépe přímo Armáda spásy. Teď ještě brzdíme, ale jakmile rozvolníme, musíme být připraveni šlápnout na plyn. Jinak asi sním vlastní čepici. Nemocnice a záchranky nestíhají, i když jsou skoro prázdné. Nemocní jsou zatím hlavně zdravotníci. Možná by bylo zajímavé se zamyslet nad tím, kolik peněz dostane nemocnice za nemocného zdravotníka a kolik za normálně hospitalizovaného budoucího umrlce. Jestli na těch počtech nebude něco nápadného.