Teď vám najednou bude jasné, že mám na vánočním stromečku místo klasických ozdob pověšené tarotové karty. No ano, už to prasklo, je pravda, že jsem sháněl tarot od Josefa Lady, ale neměli ho ani na aukru, co se dá dělat? Asi nic. Tarot, zvaný krauliovky, pomůže ve chvíli tísně nejvyšší též.
I have now drawn the same tarot card 3 days in a row. Temperance. Coincidence or sign?
The card Temperance can be interpreted in such a way that one is able to find fulfillment and harmony through the right balance.
Many may know the feeling of having lost a full year of your life through Corona.
When I now look back at all the plans I had made for 2020, I wonder how I would have wanted to implement them all in the first place:
Organizing my own eso – festival, writing a new books, making a lot of new tantric videos, big private changes and much more.
Maybe this crisis has meant finding the right balance for myself? Maybe otherwise I would have simply collapsed under the weight in a few years, because I had overextended myself?
So maybe we didn’t lose a year, but actually gained many years through moderation and a healthy time-out?
We will never know for sure, but thanks to that tarot card I have found a little more patience and comfort in that crisis. Wishing you magical midwinter nights.
Podobné starosti, s jakými jsem se vám právě svěřil, má celá řada, ne-li přímo hromada evropských i amerických umělců. Ztratili jsme rok nebo jsme naopak několik let získali? Ale za jakou cenu? Čas je jenom jeden a i kdyby ve světě řádila nejedna koronavirová pandemie, tak s ním nemůžeme jen tak mrhat, protože čas, který máme jsou peníze, které nemáme, ale ztráta času je vždy velmi citelná.
https://www.youtube.com/results?search_query=p%C5%99e%C4%8Deknut%C3%AD+vagina+vakcina
Bude tedy alespoň pro mě velmi zajímavé, co nového si umělci, kteří nemohou vykonávat své původní povolání – koncerty, divadla, kina, vystupování ve varieté, v barech a jiných zařízeních, vymyslí a jakým způsobem se budou dál prezentovat. Je pravda, že i když jsem přemýšlel sám nad sebou, tak mi pořád nejsnadnější připadala cesta, na které bych mohl zpočátku využít pomoci ať už sponzora nebo jakékoliv dotace, která by mi umožnila tak půl roku až rok tvořit, vyrobit či zhotovit novou nabídku – a to by bylo asi tak všechno, co bych potřeboval. V normálním kulturním státě se to řeší pomocí ministerstva kultury, ale nevím, jak to probíhá ve státech, kde žádné ministerstvo kultury neexistuje a pomoc je tudíž v nedohlednu. Potom nám asi nezbývá nic jiného, než tichá meditace nad tarotovou kartou Mírnosti. Aspoň pro uklidnění.
Když se tak ohlížím na různé umělecké směry dvacátého, čili minulého století, tak mi jako nejzajímavější připadá takzvané „dada“, což není sovětská či ruská přitakávací nemoc, ale starý, dobrý dadaismus, kterým byli zpočátku nadšení pesimističtí umělci, snažící se rozhýbat soukolí dějin evropského umění po první světové válce. Dada je v podstatě nic, nesmysl, paradox – a právě tím, že nic není a neznamená, má spoustu hlubokých, až hlubokomyslných symbolických významů, nejdůležitější je asi „náhodné setkání“ něčeho, co se vlastně ani nikdy setkat nemělo. Vznikaly dadaistické básničky (něco jako dnešní google-latrienen-poesie), dadaistické texty (něco jako Babišovy projevy na téma spolu to zvládneme), dadaistické obrazy (něco jako současná reklama na jakoukoliv peachovinu, kterou nikdo nechce kupovat) a samozřejmě i dadaistické koláže, fotomontáže a další grafické zpotvořeniny, které snad nikoho, kromě jejich tvůrce nepobaví, ale s o to větším nadšením se k nim postižení umělci stále znovu a znovu vracejí. Nevím, jestli dada umění proniklo také do hudebního světa, možná by se podobalo modernímu rapu, akorát by přitom umělec více poskakoval na jedné ruce. Možná.
