Tak jsem si říkal, když se rok 2020 pomalu hroutí, do konce nám zbývá už jenom pár dní, proč si nedopřát takový menší flashback, šlehnutí okem do minulosti, každý, kdo mě trochu zná, ví, že můj hlavní životní koníček, hobby, záliba či vášeň bylo pěstování a výcvik nahých asistentek. V podstatě se dá říct, že o nic jiného jsem se nikdy moc nestaral, možná by z toho byl zajímavý námět na román, tedy takhle, už jsem to dvakrát nebo i třikrát sepsal, poctivě podle toho, co jsem si všechno pamatoval – a v redakcích to ohodnotili jako „bujné erotické fantazie začínajícího autora“… není divu, že jsem potom přestal mít chuť se vůbec s někým o svých vlastních zkušenostech bavit.
Mnoho mých známých mi vždycky tak trochu závidělo, že se kolem mě motala hezká děvčátka, byl to vždy takříkajíc standart za chybějící rodinu, jeden čas jsem striktně uplatňoval zásadu, „do nového roku s novou nahou asistentkou“, potom se snadno stalo, že jsem během patnácti nebo šestnácti let vystřídal patnáct nebo šestnáct nahých asistentek. Vždy jsme ukončili služební poměr těsně před Vánocema, ušetřil jsem za dárky – a vzhůru do nového dobrodružství.
Při pohledu na starší fotografie, takříkajíc téměř „dobové“ si člověk začne uvědomovat, že takový ten současný trend vyholování pohlavních orgánů v šedesátých a sedmdesátých letech ještě v našich erotických představách nedominoval. Je sice pravdou, že moje nahé asistentky byly vždy, to znamená už v šedesátých letech pečlivě vyholené a odchlupené, tak, že jsem vždy s lehkým úsměvem říkal, že více nahé už být nemohou, ale budilo to jednak (zaslouženou) pozornost a jednak i trochu závist, protože situace byla tenkrát taková, že když mladík či muž zdvořile požádal svou partnerku, jestli by si kvůli jeho potěšení mohla oholit hustý pohlavní drn, díky němuž ji vlastně zatím ještě nikdy neviděl úplně nahou, tak si vysloužil maximálně pár facek. Nebylo moc obecného pochopení pro tyto záležitosti.
Často se mě známí, hlavně muži ptali, jakým způsobem své pracovní asistentky hledám, já vždycky říkal, právě jste to sami definovali – přes práci. Když budu potřebovat nahou dívčinu na komponované fotky nebo do filmu, tak oslovím pár holek, které mi padnou do oka, kdybych potřeboval vyrobit police do špajzu, oslovím truhláře. Jednoduchá úvaha. Samozřejmě já sám jsem vždy používal ke zlepšení kvality života rituály a Venušiny astrální talismany. Bylo pak obvyklé, že sotva jsem vyhlédnutou dívčinu oslovil, tak už se ohlížela, kde si může odložit.
Jednou jsem to počítal, kolik jsem během svého života vyprodukoval fotografií, které se dostaly přes celý svět až do Ameriky a do Hollywoodu – tak jich mohlo být bohatě přes 70 tisíc, to už ani není vášeň, ale obsese, posedlost či pominutost, která by se měla řešit na psychiatrii, ale to není návrh, čekající na uskutečnění, ale, jak říká náš pan premiér, pouhá nadsázka.
Občas jsem také (opět s lehkým úsměvem) říkal, že je zajímavé, že ať začnu fotit cokoliv, vždycky to skončí jako tvrdé porno. Asi tak deset let jsem spolupracoval s americkým Hustlerem (Beverly Hills 90210, náhodička), potom, když byly zničený dvojčata, 11. září 2001, vyhlásila Amerika nouzový stav, ke kterému patří i jako u nás, paragraf 6, čili zákaz vyvážení domácí měny do zahraničí, což byla tvrdá rána pod pás naší další spolupráci. Na to, abych mohl nadále spolupracovat s Hustlerem, bych musel žít a bydlet v Americe, což se nestalo, protože Říp Hill zvítězil v mé duši nad Beverly Hills. Takže jsem zůstal zde, i když jedno moje dítě, tedy již dospělé samozřejmě, žije v Kanadě a druhé v Německu. Říp Hill je Říp Hill, s tím se nedá nic dělat.
Jen tak pro zajímavost bych ještě dodal, že když jsem se vrátil v roce 1989 ze západní ciziny do Čech, neboli do tehdejšího Československa, tak jsem tady hned vydal několik publikací a knížek, které samozřejmě byly všechny tvrdé porno, ale hlavní věc, proč se o tom zmiňuji, že jsem v nich začal propagovat bezchlupé ženské klíny. S touto svou taktikou, namířenou proti všeobecně oblíbené chlupatosti jsem pokračoval přes různé časopisy (Nei-report, Erotik, Playboy) celých deset let – a dnes se můžete podívat na výsledek mé osvětové činnosti – a řekl bych, že můžeme být celkem spokojení.