Docela zajímavé Vánoce máme možnost prožívat právě nyní, kolem 24. prosince 2020. Prázdné hotely se hroutí jak domečky nebo hotely z karet, do hor nemá cenu jezdit, stejně nebudete mít možnost se ani převléknout, ani si odskočit, nehledě na pečlivé mytí rukou, hospody mají zavříno, je to docela průser, protože mnoho návštěvníků větších měst a Prahy často využívalo restaurace a hospody i jako možnost skočit si na WC, popřípadě umýt si ruce (pořád se to doporučuje, ale současně i zakazuje a lidi si přitom myjí ruce tak rádi) nebo se převléknout, popřípadě si něco zhltnout, aby se člověk nemusel promenádovat po venku s bagetou v ruce (hlad je strašný, neukojitelný, nepolapitelný, věčný), dnes kdosi, anonym, který asi nebude vypátrán, ohlásil, že v prodejně Alza v Holešovicích je bomba, občas je bomba na letišti nebo v obchodním domě, anonym může říct cokoli, může ohlásit bombu v národním shromáždění nebo prozradit, že Babiš má odjistěný granát v kapse u kalhot, to je stejné, jako kdyby někdo hodil Supermanovi do slipů kryptonit, prostě na bombu se tak snadno skáče, že se zřejmě v dnešní době, kdy se jeden snaží vyděsit druhého čímkoliv, čím ho napadne, stane bomba módní záležitostí. Do toho se nám ekonomicky zhroutila Mladá fronta, jako kdyby najednou zestárla o padesát let, bez podpory, bez důchodu, bez peněz a zřejmě i bez státních dluhopisů, prostě konec.
Nouzový stav se prodlouží o další měsíc, ale nejsem si jist, že se tím nouze vylepší, ani netuším, jak to pomůže nám, normálním občanům uchránit se před nouzí. Spíše asi naopak. Vláda stále jakoby čekala, kdy se už konečně začnou plnit nemocnice, které spíše zatím zejí prázdnotou, což je poněkud hloupá pandemie, bez nemocných a bez mrtvých. Ale je dobré si přečíst, co všechno jsem k tomu napsal, poslední knihu jako knihu jsem vydal Psychopata v rodině, to je hodně poučná knížka, přečíst by si ji měl každý a další knížky jsou v elektronické podobě, ale číst se dají a to je hlavní – všeobecně a celkově se ideologicky motám stále kolem jednoho tématu a to jsou psychopati v naší společnosti. Problémem není žádný vir, problémem není nemoc kovid, nic takového neexistuje, problémem jsou psychopati, kteří mají možnost, montovat se do našich osudů. A to je nebezpečné.
Blue Christmas, nádherná písnička, která spatřila světlo světa ve Spojených Státech v roce 1948, tedy ve stejném roce, ve kterém jsem se narodil. Jen tak mimochodem, Elvise jsem zažil ještě živého a Blue Christmas mě provázejí celý život. Synchronicita?
Takže „modré Vánoce“ mě pronásledují každým rokem po celý můj život, ale už jsem si zvyknul, teď je řada na ostatních, zvyknout si na to samé, čím jsem procházel celý svůj život. V podstatě mě ani nikdy nenapadlo, kolik lidí si udělalo z Vánoc tak vynikající kšeft, že když se najednou business Vánoce zruší, tak jsou na odstřel. Tedy jak Vánoce, tak i ti, co z nich mohli žít každý rok celý rok… zajímavé téma. Já byl celý život bez práce a bez peněz, tak mi tady trochu kulhá představivost, protože mám stále to, co jsem měl vždycky – vánoční náladu.
Vzpomínám si, kdy jsem tuto písničku slyšel poprvé a jak se mi hned zapsala hluboko do srdce. Bylo to v sedmdesátých letech minulého století, myslím v roce 1975 nebo tak nějak, spolupracoval jsem tenkrát s pražskými diskjockeyi s Pavlem Černockým, Michalem Špinkou, Jožkou Zemanem a samozřejmě jsme často vystupovali i v klubech na strahovských kolejích, jak jsem už někde řekl, že jsem většinu svého života prožil na diskotékách, v hospodách, tančírnách a v barech – a s Ivanem Mládkem jsem se už v té době znal osobně a občas jsme si tam jeho skupinu Banjo Band pozvali, protože s nimi byla legrace, Ivan měl v repertoáru předělané pohádky, já taky a tím jsme bavili širokou veřejnost, málokdo nám utekl. A tenkrát se vystoupení Banjo Bandu obzvláště vydařilo a všichni jsme z toho byli naměkko, tak jsme chtěli drobný přídavek a Ivan spustil Babičku. Jo, to byly doby, i když to bylo za bolševika, tak na Strahově a ještě v několika dalších studentských klubech bylo stále veselo, například na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, v Dejvicích byl Klub Carbon a tam jsme také často vystupovali, třeba i s geniálním hudebníkem a klavíristou, který mi také skládal hudbu k animovaným filmům Vladimírem Klusákem, to byl borec, který dostal v Americe stipendium na studium hry na klavír a když neměl prachy, tak se živil hraním po amerických clubech a hospodách a barech. No, potom se zabil v letadle, když si udělal pilotní zkoušky, ale to bylo ještě bez kovidu.