Přečetl jsem si tento článek a téměř se mě zmocnil pocit jakési nostalgie. Prakticky všechny tyto lidi, o kterých je v článku řeč, jsem znal osobně. S doktorem Nesvatbou jsem se častokráte setkával na bouřlivých večírcích u Saudků (ne u Saudů, ale u Saudků, pozor, neplést!) a na vyhlášených psychoterapiích (česká škola byla podle mého mínění už tenkrát nejlepší na světě), Milda Kopecký četl komentáře k mým krátkým filmům, které jsem točil u Krátkého filmu, Praha, kde jsem vlastně pracoval přímo pod hlavním šéfem Kamilem Pixou, což (nevím, jestli to víte) byl zakladatel StB. Zakladatel a dlouho i hlavní šéf. Potom zjistil, že má silného uměleckého ducha, to o něm říkali již lidé, kteří později psali, že jeho vyšetřovací metody byly nápadité a i způsob mučení, kterým týral vyslýchané, byl svým způsobem „umělecký“. Takže nakonec založil ještě Krátký film Praha, kde působil jako hlavní, generální ředitel a šéf-dramaturg. Druhý šéf-dramaturg, který s ním občas nesouhlasil, spáchal sebevraždu a byl klid (svět není dost velký pro dva šéfy) a život šel vesele dál.
S doktorem Plzákem jsem se setkal mnohokrát, často byl u mě na návštěvě, bylo to v době, kdy se mu v druhém manželství narodila dcerka, takže vždycky večer musel běžet domů, aby „dal holky do postele“ a také jsme se často bavili o výhodách nahých asistentek. Nemá samozřejmě ani cenu rozebírat životní filosofii Jana Saudka, který též proti nahým asistentkám nebyl, stejně jako jeho bratr (dvojče) Kája Saudek. V té době jsme spolupracovali s režisérem Pošívalem a s celou řadou herců na divadelní hře doktora Plzáka Krvi mé krve, dělal jsem do té hry působivé fotografie – diapozitivy, které se promítaly přímo na jevišti.
Když si tak na to vzpomínám, tak herci, umělci a celá tato sebranka od filmové, televizní a divadelní branže se na StB udávala s nelíčeným nadšením, bylo sice pár výjimek, ale těch bylo skutečně jen pár, našli se jedinci, kteří to nedělali, ani za poměrně slušné peníze, na které si mohli přijít. Odkud si myslíte, že měli bohatí umělci svá pohádková bohatství? Za to, co uměli a nabízeli zbídačenému davu? Za pohádky pro děti? To sotva.
Já sám jsem pracoval jako režisér Krátkého filmu, něco jsem si přivydělal bokem jako „umělecký“ fotograf, ale protože jsem nikoho neudával, v podstatě ani nevím, za co, tak jsem byl příslovečně chudý, téměř jako herec.
A jak to bylo s Havlem? Ten nějakou dobu pracoval na místě, které jsem po něm převzal já, zatímco jeho vyhodili, protože (jak stálo v zápise), místo práce jen kouřil a obtěžoval spolupracovnice a studentky. Jinak dobrý. Právě jsem si vzpomněl, jak pracuje synchronicita, měli jsme několik kolegů, kteří ráčkovali, Havel taky ráčkoval a vedoucí katedry jakbysmet. Když se občas sešli, tak jsem měl co dělat, abych udržel v ksichtu vážný výraz.
Profesor Rídl, který ráčkoval jak prase, jednou šel na večerní přednášku, kde se uvedl slovy: „Dobrý večer, jsem profesor doktor Rudolf Riedl z katedry plynárenství a koksárenství v Praze.
Dalo by se říct, že kdo si to uměl během socialismu v Československu zařídit (jako třeba první dýdžejové) tak se rozhodně nenudil, ale to samozřejmě neznamená, že komunisti nebyli ty největší svině, jaké se kdy po povrchu zemském pohybovaly. To si zase musíme přiznat, zvláště v době, kdy novináři pilně přicházejí a zřejmě ještě budou přicházat s celou řadu šokujících „doznání“, přiznání, udání a odhalení. V jiné době prostě platí jiná pravidla a když někde žijete jen o něco lépe než v ruském gulagu, tak máte na spoustu věcí jiný názor, než když si vás vymazlí západní demokracie, kde se nelže a nepodvádí, tedy slespoň né tak, aby se na to rychle přišlo.
